Č. 1935.

Státní zaměstnanci (slovenská výhoda): Na přiznání postupu normovaného v bodě 2 B usnesení min. rady z 27. července 1920 o t. zv. »slovenské výhodě« nemají zaměstnanci, o něž jde, žádného právního nároku.
(Nález z 5. února 1923 č. 597 1).
Věc: Štěpán H. ve V. B. proti generálnímu finančnímu ředitelství v Bratislavě stran slovenské výhody.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l byl jako berní úředník bývalého státu uherského prozatímně převzat do služeb čsl. republiky dnem 29. ledna 1919.
Výnosem gen. fin. ředitelství v Bratislavě ze dne 10. února 1921 č. — byl st-l dle zákona ze dne 15. dubna 1920 č. 269 sb. převzat definitivně jako berní oficiál a přiznány mu podle zákona č. 457 a 541 ex 1919 služební požitky 9. hodn. třídy 1. platového stupně. Týmž výnosem byly mu pak ve smyslu zákona ze dne 9. dubna 1920 č. 222 sb. přiznány služební požitky 9. hodn. tř. 2. plat. stupně a počínaje dnem 1. února 1921 požitky 9. hodn. třídy 3. plat. stupně.
Výnosem gfř v Bratislavě ze dne 25. srpna 1921 č. — byl st-l jmenován berním správcem a rozhodnutím téhož gfř ze dne 31. prosince 1921 č. —, jež jeví se jako rozhodnutí konečné, byly st-li vs smyslu odst. 2 B usnesení ministerské rady ze dne 27. července 1920 jako »slovenská výhoda« ke dni 1. ledna 1921 přiznány požitky 9. hodn. třídy 4. stupně platového.
O stížnosti uvážil nss:
Zásady o úpravu osobních poměrů státních zaměstnanců na Slovensku schválené v ministerské radě dne 27. července 1920, o které st-l svůj nárok opírá, stanoví v bodu 2 B výhody zaměstnanců, kteří jsou již ve státní službě, při trvalém jich ustanovení na Slovensku. Odst. 1 bodu 2 B jedná o výhodách, které vláda může poskytnouti státním zaměstnancům při původním jich ustanovení na Slovensku, kdežto odstavec třetí jedná o zachování výhody původně, t. j. již dříve poskytnuté.
Ze skutkového děje, jak podle stavu administrativních spisů shora byl vylíčen, vyplývá, že st-li přiznáno bylo určité zvýšení jeho služebnách požitků jako t. zv. »slovenská výhoda« teprve nař. rozhodnutím t. j. rozhodnutím gfř z 31. prosince 1921. Nemohlo se tedy jednati o zachování výhody již dříve st-li poskytnuté, nýbrž o prvé původní přiznání výhody při trvalém ustanovení st-le na Slovensku. V té příčině ustanovuje však cit. usnesení min. rady, že zaměstnancům, kteří jsou ve státní službě, může býti při trvalém jich ustanovení na Slovensku přiznán co do požitků postup až o 1 hodu. třídu a 2 stupně platové. Již ze samého textování tohoto ustanovení (arg. slovo: »může) jest zřejmo, že zaměstnanci ti na přiznání normovaného tam postupu nemají vůbec žádného právního nároku, nýbrž že ponecháno je volné úvaze úřadu, zda a v jakém rozsahu chce v konkrétním případě výhody ty přiznati. Nemohl proto nař. rozhodnutím býti porušen nějaký subjektivní nárok st-lův a stížnost jest tedy v tomto směru bezdůvodná (§ 2 zák. o ss).
Pokud dále st-l v důsledku svého mylného názoru, že se jedná o zachování t. zv. slovenské výhody vypočítává, že přiznáním slovenské výhody v rozsahu v nař. rozhodnutí stanoveném nedostalo se mu téže finanční výhody, jaká mu vyplynula z přiznání nových služebních požitků při jeho definitivním převzetí do služeb čsl. republiky naproti požitkům dřívějším, a hledí z této okolnosti dovoditi, že tím byl zkrácen ve výši finanční výhody původně při jmenování na Slovensko poskytnuté, dlužno poukázati na to, že nové požitky při definitivním převzetí byly mu stanoveny nikoliv jako t. zv. slovenská výhoda, nýbrž na základě předpisů zákona č. 457 a 541 ex 1919 a č. 222 ex 1920. O zachování takové finanční výhody však cit. usnesení ministerské rady nikde nemluví.
Z těchto důvodů bylo stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Stejně nálezy z téhož dne č. 596, 598 a 2089/23, pak 7989/22 a j.

Citace:

Nález č. 1935. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 433-434.