Č. 2212.

Obecní úředníci: 1. Při porovnávání obecního úředníka s úředníkem státním stejné doby služební ve smyslu § 1 zák. 312/20 dlužno vycházeti od služební doby, která dotyčnému obecnímu úředníku podle pravidel platných pro službu v té které obci jest započítatelna. Jakou služební dobu by měl, kdyby byl sám ve službě státní, je lhostejno. — 2. Při porovnávání obec. úředníka se státním úředníkem ve smyslu § 1 zák. 312/20 dlužno do celkového služ. příjmu tohoto úředníka státního počítati jenom ony služební požitky, na něž státní úředník podle své úřednické skupiny a absolvováním určité doby služební již po zákonu nabývá nároku. — 3. Provádí-li se porovnání úředníka obecního s úředníkem státním rovnocenné kategorie ve smyslu § 1 zák. 312/20, dlužno hleděti nikoli k tomu, jaké předběžné vzdělání obecní úředník skutečně má, nýbrž k tomu, jaké předběžné vzdělání po rozumu § 52 služ. pragm. státních úředníků pro ustanovení na služební místo jemu u obce propůjčené je všeobecně předepsáno nebo bylo při obsazování tohoto místa obcí považováno.
(Nález ze dne 11. dubna 1923 č. 5838.)
Věc: Inž. Břetislav P. v N. B. (adv. Dr. V. Říha z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze o úpravu služebních požitků.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Zákon z 15. dubna 1920 č. 312 sb. dává obecním úředníkům, na něž se vztahuje zákon z 23. července 1919 č. 443, nárok na drahotní a nákupní přídavky ve stejné výši, jako mají úředníci státní, pokud celkový jejich služební příjem již nedosahuje nebo nepřesahuje obdobného celkového příjmu služebního státních úředníků rovnocenné kategorie a stejné doby služební.
Ustanovením tím je tedy vysloveno:
1. Obecní úředníci spadající pod zákon z 23. července 1919 č. 443 mají zásadně zákonný nárok na drahotní a nákupní přídavky a to
2. ve stejné výši jako úředníci státní t. j. přísluší jim zásadně takové přídavky, na jaké by měl nárok státní úředník s takovým služným, které se rovná jejich služnému, čítajíc v to trienálky dle § 19 3. zák. z 23. července 1919.
3. Tyto přídavky příslušejí jim však jenom tehdy a potud, pokud celkový jich služební příjem již nedosahuje nebo nepřesahuje obdobného celkového příjmu služebního státního úředníka rovnocenné kategorie a stejné doby služební. Dlužno tedy celkový služební příjem obecního úředníka, jak resultuje po připočtení drahotních přídavků vypočtených dle pravidla uvedeného sub 2. porovnati s obdobným celkovým služebním příjmem úředníka státního stejné doby služební a rovnocenné kategorie, a pokud by jej přesahoval, dlužno pak o tuto differenci drahotní a nákupní přídavky snížiti tak, aby se celkový obdobný příjem služební ten i onen vyrovnaly.
V daném případě je sporno, podle jakého měřítka dlužno toto porovnání provésti a to v trojím směru:
1. jaký je to »státní úředník rovnocenné kategorie«, s nímž st-le dlužno porovnávati;
2. jakou služební dobu jest při tom bráti za základ, a
3. které služební příjmy porovnávaného státního úředníka jest počítati do »celkového služebního příjmu« jeho.
Pokud se týče bodu 2) stížnost spočívá na právním názoru, že dlužno bráti za základ služební dobu, která by se započítávala st-li samému, kdyby — vstoupiv svého času na místo do služby obecní do služby státní — byl ve službě státní. Názor ten je však mylný. § 1 cit. zákona nepraví, že samosprávný úředník má nárok na takový celkový příjem, jaký by měl, kdyby byl sám původně na místo do služby obecní vstoupil do služby státní a v této službě nyní byl, nýbrž stanoví — a to jen pro otázku výše drahotních a nákupních přídavků — že jest celkový služební příjem, který resultuje z jeho služebního postavení u obce, porovnati s celkovým služebním příjmem ideálního státního úředníka rovnocenné kategorie a stejné doby služební, a dle toho eventuelně snížiti mu drahotní přídavky.
Aby se vyšetřilo, která je to »stejná služební doba«, nutno tedy vzíti za základ služební dobu, kterou dotčený obecní úředník má u obce, resp. která se mu v jeho služebním poměru u obce započítává.
Otázku tu dlužno ovšem řešiti podle předpisů platných v té příčině pro službu obecní, a nikoliv podle ustanovení daných pro službu státní. Jaká služba by se tomu kterému obecnímu úředníku započítávala, kdyby byl ve službě státní, je docela irelevantní. Takto zjištěná celková služební doba, která je obecnímu úředníku započítatelna v jeho služebním postavení u obce, tvoří pak jeden z obou momentů, který byv přenesen do služebního poměru státního — je rozhodným pro vypočtení celkového služebního příjmu komparovaného ideálního úředníka státního.
St-l netvrdí, že mu obec k jeho efektivní služební době z jeho předchozí praxe nebo jako léta válečná připočetla dříve již ještě jiná období, nežli která se mu započítávají v dekretu z 13. března 1921. Netvrdí také, že by na započítání takových dalších období měl nárok na základě nějakých přípovědí obce nebo podle předpisů vydaných v tom směru specielně pro úředníky obce N. B., nýbrž opírá se jedině o příslušné předpisy platné pro úředníky státní, totiž o zákon ze dne 9. dubna 1920 č. 222 a prov. nařízení ze dne 22. prosince 1920 č. 666 sb. Avšak není žádného ustanovení zákonného, které by vyslovovalo, že právě uvedené předpisy o propočítávání služby zaměstnanců státních vztahují se také na úředníky samosprávné. Obec může zajisté usnesením svého zastupitelstva recipovati je také pro svoje úředníky; ale závisí na její dobré vůli a úvaze, chce-li tak učiniti a obecní úředník nemá nijak nároku na to, aby se tak stalo.
Jestliže tedy v daném případě obec a s ní ve shodě žal. úřad stanovil st-li za účelem zjištění výše drahotních přídavků dle zákona 312/20 započítatelnou služební dobu 22 roky 7 měsíců, a nepřipočítal mu všechna období, která by se mu snad byla započítala ve službě státní podle předpisů pro tuto službu platných, kdyby byl na místě ve službě obecní ve službě státní, nelze shledati v tom nezákonnost. Tím vyřízeny jsou tedy námitky, že by i jako státní úředník skupiny C měl delší služební dobu a následkem toho vyšší celkový příjem, nežli mu žal. úřadem byl přiznán, jakož i že předchozí praxe nebyla mu počítána plnými dvěma třetinami.
Bezdůvodnou je také námitka stížnosti, že totiž úřad, zjišťuje celkový služební příjem komparačního úředníka státního, nebral zřetel na služební přídavky, kterých se dostává technickým úředníkům státním za dozor na státní stavby dle výnosu min. veř. prací z 15. září 1920 čj. 43392/14. Zákon z 15. dubna 1920 č. 312 nechtěl zajisté dáti samosprávným úředníkům nároky dalekosáhlejší nežli mají úředníci státní, a nemohl proto míti na mysli nežli ty druhy služebních požitků, na něž státní úředník má již po zákonu nárok. Poněvadž pak pro komparaci rozhodným jsou jednak služební kategorie, jednak služební doba, možno pod »celkovým služebním příjmem« státního úředníka rozuměti jenom souhrn těch služebních požitků, na něž státní úředník po zákonu nabývá nároku již na základě své úřednické skupiny a ab- solvováním určité služební doby. Mimo zřetel musí tedy při porovnání zůstati všechny ony případy, kde státním úředníkům cestou administrativní — ať mimořádným povýšením neb poskytnutím vedlejších požitků — dostává se vyšších služebních příjmů, nežli na které dle dotčené skupiny a služební doby mají zákonný nárok. Ani v tom případě, kdyby ve službě obecní ohledně jednotlivého úředníka nebo některé kategorie úředníků byly tu tytéž faktické předpoklady, které ve státní službě vedly k výjimečnému poskytnutí vyšších nežli normálních služebních požitků, neplynula by obci z onoho" administrativního aktu státního úřadu služebního povinnost a obecnímu úředníku právní nárok na to, aby tyto vyšší požitky při srovnávání celkového příjmu ve smyslu zák. 312/20 brány byly do počtu. Není tedy již z toho důvodu nezákonitosti ani v tom, že v daném případě úřad nebral zřetele na shora zmíněné přídavky technických úředníků státních.
Naproti tomu soud shledal důvodnou námitku stížnosti, která v podstatě vytýká, že úřad neprávem porovnal st-le se státním úředníkem skupiny C.
Zákon 312/20 předpisuje, aby porovnán byl obecní úředník se státním úředníkem rovnocenné kategorie. Co slovem »kategorie« rozumí, blíže označeno není. Poněvadž však porovnávání má se státi za účelem zjištění služebních příjmů dotčených úředníků, může míti zákon na mysli patrně jenom takové »kategorie« státních úředníků, v něž tito roztříděni jsou s ohledem na svoje služební příjmy a které jsou vůbec směrodatny pro určení jejich hmotných nároků. Jako takové kategorie přicházejí však podle služební pragmatiky státních úředníků v úvahu jedině skupiny úřednické ve smyslu § 52 služ. pragm., v něž úřednictvo je rozskupeno podle toho, jaké před- běžné vzdělání pro ustanovení v tom kterém služebním odvětví je zásadně předepsáno.
Do úřednických skupin § 52 služ. pragm. zařaděni jsou státní úředníci dle objektivní kvalifikace služebního místa, které zaujímají, a nikoliv dle momentů subjektivních. Dlužno proto pro komparaci ve smyslu § 1 zák. 312/20 přihlížeti také na straně úředníka samosprávného nikoliv na jeho kvalifikaci subjektivní, nýbrž na objektivní momenty, charakterisující služební místo, které je mu v obecní službě propůjčeno, j. si. tedy na to, do které úřednické skupiny § 52 služ. pragm. by náleželo místo služební dotčeným samosprávným úředníkem zaujímané, kdyby místo to bylo místem služby státní. Pro tuto otázku bude pak rozhodným, jaké předběžné vzdělání pro ustanovení na toto služební místo u obce buď všeobecně je předepsáno anebo při obsazování místa onoho obcí zvláště bylo požadováno. Lhostejno naproti tomu jest, jaké předběžné vzdělání ten který úředník skutečně má.
Posuzuje sporný případ s tohoto zásadního hlediska nss na základě správních spisů seznal, že otázka, jaké místo st-l ve smyslu uvedených hledisek zaujímá a následkem toho do které ze skupin § 52 služ. pragm. by byl zařaděn, kdyby byl úředníkem státním, byla již pravoplatně rozřešena rozhodnutím zemského správního výboru z 24. května 1921 č. —. Nálezem tímto zemský správní výbor vyslovil, že podle konkursu z 21. října 1910 a podle listiny o ustanovení z 1. ledna 1911 bylo st-li zajištěno služné s ostatními nároky, jak ustanoveny jsou pro úředníky konceptní, a že tím postaven byl co do svých služebních příjmů na roven úředníkům konceptním.
Poněvadž však pro příjmy úředníků konceptních ve státní službě jsou platny ony normy, které se vztahují na úředníky zařaděné do skupiny A, dlužno tedy st-le také ve smyslu § 1 zák. 312/20 porovnávati se státním úředníkem skupiny A.
Namítané rozhodnutí, jež upravilo st-li drahotní a nákupní přídavky na základě porovnání jeho se státním úředníkem skupiny C, je tedy nezákonné, a bylo je proto dle § 7 zák. o ss zrušiti.

Citace:

Nález č. 2212. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 1006-1010.