Č. 1959.

Vyučování: Vysoká škola báňská v Příbrami je pouhým ústavem státním; ani ona sama, ani její profesorský sbor nemají povahy korporace veřejného práva.
(Nález ze dne 12. února 1923 č. 7515/22).
Věc: Profesorský sbor vysoké školy báňské v Příbrami proti rozhodnutí ministerstva školství a národní osvěty o připuštění inž. Vrat. T. k řízení za účelem dosažení doktorátu věd báňských.
Výrok: Stížnost se zamítá jako nepřípustná.
Důvody: Podáním ze dne 20. prosince 1919 žádal ing. Vratislav T. ministerstvo školství a národní osvěty za výjimečné povolení, aby mohl složiti přísné zkoušky doktorské na vysoké škole báňské v Příbrami podle § 1, posl. odst. promočního řádu, ač jest absolventem vysoké školy technické v Praze.
Žal. úřad výnosem z — »k návrhu profesorského sboru vysoké školy technické v Praze výjimečně svolil, aby jmenovaný připuštěn byl k případnému řízení za účelem dosažení hodnosti doktora věd montanistických podle promočního řádu vysoké školy Příbramské.«
Ing. T. podal pak profesorskému sboru vysoké školy báňské žádost za připuštění k příslušným zkouškám za účelem dosažení hodnosti doktorské.
Přípisem rektoratu vysoké školy báňské v Příbrami z — bylo Dru T. oznámeno, že se profesorský sbor dne — usnesl připustiti ho k přísným zkouškám za příčinou dosažení doktorátu věd báňských. Při tom byl st-l upozorněn, že dle usnesení sboru ze dne 12. května 1920 každý kandidát, jenž se nemůže vykázati vysvědčením o složené 2. státní zkoušce z oboru horního nebo hutního inženýrství, musí se před připuštěním k řízení rigorosnímu podrobiti předběžné zkoužce z předmětů 2. státní zkoušky toho oboru, v jehož kruh disertační práce spadá, tedy v tomto případě z oboru horního inženýrství.
Rekursu Dra. T. proti tomu podanému žal. úřad nař. rozhodnutím vyhověl.
Stížnost proti tomuto rozhodnutí podanou profesorským sborem vysoké školy báňské v Příbrami uznal uss nepřípustnou z těchto úvah:
Odvodní spis upírá stěžujícímu si sboru profesorskému legitimaci k stížnosti, poněvadž podle názoru žal. řadu vysoká škola bánská je podle platných předpisů státních útvarem podřízeným ministerstvu, profesorský sbor pak s rektorem jsou vůči ministerstvu v poměru podřízeného úřadů k úřadu nadřízenému.
Vzhledem k této námitce a i z úřední povinnosti plynoucí z §§ 2 a 5 zák. ze dne 22. října 1875 č. 36 ř. z. ex 1876 bylo se tedy nss-u nejprve zaměstnávati otázkou, jaké jest právní postavení vysoké školy báňské a jejích orgánů, rektora a profesorského sboru.
Neboť podle uvedeného zákona o ss jest soudní kontrola správy, k níž tento tribunál je povolán, organisována na zásadě ochrany práv subjektivních. Může tedy nss k projednání přijímati stížnosti jen tehdy, přicházejí-li od právních subjektů, od osobností, takže i tuto stížnost by bylo možno přijmouti k projednání jedině tehdy, jsou-li buďto vysoká škola báňská sama nebo její profesorský sbor s rektorem v čele samostatnými osobnostmi právními, čili mohou-li býti nositeli samostatných práv subjektivních.
Hned v této souvislosti budiž tu poukázáno na nález tohoto soudu ze dne 24. října 1922 č. 15040, Boh. 1596 adm., kterým vysloveno a podrobně odůvodněno, že podle platného našeho právního řádu university jsou jednak ústavy státními jednak však také korporacemi veřejného práva.
Tato druhá jejich vlastnost vyvoděna zejména z toho, že university ve středověku nesporně korporacemi byly a že tato jejich korporační vlastnost byla pozdějším vývojem právním sice značně okleštěná, avšak nikoliv úplně zrušena a zatlačena vývojem jejich v ústavy státní.
Nutno však zkoumati, zda stejné zásady možno aplikovati i na vysoké školy jiného druhu, zejména na vysokou školu báňskou. V tom směru jest především nesporno, že vysoká škola báňská jest útvarem nepoměrně mladším nežli university a že předchůdce této vysoké školy — horní akademie v Příbrami — neměla naprosto povahu korporační, jsouc podle statutu vyhlášeného nařízením min. orby z 15. října 1875 č. 135 ř. z. zejména řízena ředitelem (jmenovaným ministrem orby) a sborem profesorským (§§ 35 a 36) a jsouc postavena podle § 34 »pod ministrem orby«. Statut tento neposkytuje důvodů, proč by školu slušelo považovati za něco jiného, než za pouhý ústav státní.
Nutno tedy ještě zkoumati, zda tato vysoká škola po př. později nabyla právní personality.
Přeměna horní akademie ve vysokou školu stala se pouhým volním projevem bývalého panovníka, totiž rozhodnutím býv. panovníka ze dne 27. prosince 1894, vyhlášeným ve Wiener Zeitung ze dne 15. ledna 1895 č. 12.
Z předpisu ústavních jest zřejmo, že za parlamentního režimu nemohl pouhý projev vůle panovníkovy, tedy pouhý akt výkonné moci státní, nezakládající se na delegaci moci zákonodárné stačiti k tomu, aby nějaký ústav státní přeměněn byl v samostatnou korporaci veřejného práva, a nemohl tento účinek míti také ani nový statut vysoké školy, vydaný rovněž pouze exekutivní mocí státní a vyhlášený z ř. z. z r. 1904 pod č. 85 se změnou pod č. 240 z r. 1907, který dosud — se změnou provedenou co do jazyka vyučovacího vl. nařízením ze dne 5. srpna 1919 č. 475 sb. — je v platnosti.
Třebas tedy podle statutu tohoto organisace vysoké školy báňské provedena byla namnoze obdobně jako organisace universit (profesorský sbor s voleným rektorem v čele § 36; udělování hodností doktorské §§ 22 a 23 a promoční řád z 26. června 1906), nelze v tom spatřovati důvod vzniku samostatné korporační povahy vysoké školy báňské, poněvadž jednak — jak již řečeno — pouhý akt moci výkonné tu nedostačuje, jednak uvedená zvláštní oprávnění, zejména volba rektora a udělování hodnosti doktorské samo o sobě je spojitelno i s povahou pouhého ústavu státního, jelikož v prvém směru jde jenom o zvláštní způsob povolávání orgánu určeného k správě státního ústavu, v druhém směru pak o udělování určité hodnosti jménem a z delegace moci státní.
Jest ovšem pravda, že nejnovější zákonodárství (nehledě ani k stejnému postupu praxe) staví vysokou školu báňskou do jedné řady s universitami. To platí zejména o zákonech ze dne 13. února 1919 č. 78 sb. z. a n. o platech profesorů vysokoškolských, ze dne 13. února 1919 č. 79 o služebním poměru těchže profesorů a o zákonu ze dne 19. ledna 1922 č. 28 sb. (vyšlém ovšem až po vydání nař. rozhodnutí) o zřizování vysokých škol.
Všechny tyto zákony nečiní rozdílu mezi universitami na jedné a ostatními vysokými školami, tedy i báňskou vysokou školou na druhé straně. Avšak právě tak, jako tyto zákony samy o sobě by z universit nebyly učinily korporace veřejného práva, kdyby university povahu tu již nebyly měly na základě svého zvláštního historického vývoje, právě tak nepropůjčily povahu korporační ani vysoké škole báňské.
Neboť zákon č. 28/22 nedokazuje nic více, nežli že zákonodárce považoval za náležitou formu aktu zřizovacího formu zákona, což by ovšem mohl stanoviti také u kteréhokoliv jiného druhu ústavů státních na př. u gymnasií nebo pod.
Zákon č. 78/1919 pak upravuje jen osobní poměr služební profesorů a to toliko hmotnou jeho stránku, nedokazuje tedy pro otázku eventuelní korporační povahy vysoké školy samotné právě tak naprosto nic, jako zákony o platech středoškolských profesorů v příčině právní povahy škol středních.
Pokud konečně jde o zákon č. 79/1919, obsahuje zákon tento v dvojím směru ustanovení velmi významná. Jednak upravuje právo disciplinární, jednak postup při jmenování profesorů. V prvém, směru stačí tu poukázati na obšírné vývody uvedeného již nálezu č. 15040/22 (str. 28 až 30) a nelze ani ve vybudování práva disciplinárního, jaké zákon tento provedl, spatřovati normu, která by sama o sobě z vysoké školy činila korporaci.
V druhém směru jde ovšem o předpis velmi významný; nicméně nelze ani v normované účasti sboru profesorského resp. jeho menšiny při jmenování profesorů při vysoké škole báňské spatřovati předpis, který by implicite této škole nebo profesorskému sboru propůjčoval personalitu, a to odchylně od universit (viz uvedený nález str. 23); neboť předpis tento nenalezl při báňské vysoké škole podobného předchůdce, jakého nalezl při universitách v § 14 č. 1 zák. ze dne 27. dubna 1873 č. 83 ř. z. o organisaci úřadů akademických, naopak nalezl při báňské škole předpis § 25, podle kterého profesory jmenoval vladař k návrhu ministra, takže nelze v příčině vysoké školy báňské z předpisu § 1 zákona č. 79/1919 o postupu při jmenování profesorů činiti obdobné závěry pro otázku právní personality této školy, jak je činí uvedený nález na str. 23 v příčině universit; bylo by tedy jmenování profesora na báňské vysoké škole bez návrhu většiny neb aspoň dvou pětin pro profesorského sboru sice objektivně nezákonné, netvořilo by však porušení subjektivních práv vysoké školy nebo sboru profesorského, poněvadž právě není ani historického vývoje ani novějšího předpisu, který by pro vysokou školu báňskou byl založil samostatnou personalitu právní.
Nemá-li však vysoká škola tato samostatné personality právní a je—li pouhým ústavem státním, pak nemůže ani tato škola ani orgány určené k její správě, býti nositeli samostatných subjektivních práv odlišných od práv státu jako zakladatele, vydržovatele, vlastníka a správce tohoto ústavu a nemůže proto výrokem vyššího orgánu státní správy býti vsazeno do nějakých subjektivních práv této vysoké školy neb orgánů povolaných k její správě, kterým naopak přísluší v poměru k ministerstvu školství jedině postavení úřadů podřízeného k úřadu nadřízenému.
To platí zejména též o aktech souvisejících s udělováním hodnosti doktorské; neboť stanoví-li §§ 22 a 23 statutu, že, možno dosáhnouti na vysoké škole báňské hodnosti doktora báňských věd a to podle předpisů vydaných nařízením příslušného ministra, a propůjčuje-li promoční řád a instrukce k němu (vydané min. orby 29. června 1906) sice orgánům vysoké školy různé významné funkce při udělení hodnosti doktorské, ale zároveň také vyhrazuje v některých případech (§ 1, odst. 3, § 2, odst. 3) v důležitých směrech rozhodování ministrovi, plyne z toho, že profesorský sbor a rektor i ve své činnosti při udělování hodnosti doktorské nevystupují jako vykonavatelé samostatného oprávnění vysoké školy, nýbrž toliko jako orgánové státní správy, jimž byly státem a nositelem výkonné moci ve státě — vládou nebo jejím representantem, příslušným ministerstvem zvláštními předpisy přeneseny určité výkony správní.
Rektor a profesorský sbor jsou tudíž i při úkonech směřujících k udílení hodnosti doktorské orgány státní správy nadřízeným orgánům státním (vládě, ministerstvu) podřízenými.
Funkcionářům těmto nepřísluší tudíž proti nadřízenému ministerstvu postavení strany v řízení o přiznání výhod podle §§ 1 nebo 2, odst. 3, promočního řádu, a nelze proto orgánům těmto podle zásady § 2 zák. ze dne 22. října 1875 č. 36 ř. z. ex 1876 a § 2 zákona ze dne 2. listopadu 1918 č. 3 sb. přiznati legitimaci ke stížnosti na nss proti rozhodnutím, které ministerstvo ve věci učinilo.
Vzhledem k tomu bylo stížnost odmítnouti jako nepřípustnou, aniž se mohl nss vůbec zaměstnávati otázkou, zda a pokud rozhodnutí ministerstva odpovídá v ohledu formálním nebo materiálním zákonu.

Citace:

Nález č. 1959. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 489-493.