Č. 2044.

Státní zaměstnanci: Pro účinky připočtení válečných pololetí jsou směrodatné zpravidla služební poměry státního zaměstnance v den 1. října 1918.
(Nález ze dne 5. března 1923 č. 16980/22.)
Věc: Min. rada Karel P. na S. proti ministerstvu vnitra o osobní přídavek z připočtení válečných pololetí.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Žádost st-lova, aby mu od 1. srpna 1921, kdy s připočtením pěti válečných pololetí slouží v 5. hodn. tř. 2. stupni platovém celé tři roky, přiznán byl podle § 2, odst. 1 a § 3 zákona ze dne 23. července 1919 č. 457 sb. o připočtení válečných let osobní, do pense včítatelný přídavek ve výši rozdílu mezi 2. a 3. platovým stup- něm 5. hodn. tř., byla pořadím správních instancí zamítnuta a to posléze nař. rozhodnutím presidia min. vnitra ze dne 20. června 1922.
O stížnosti, podané na toto rozhodnutí pro jeho nezákonnost nebo pro vady řízení, uvážil nss toto:
St-l nedostal, jak stížnost úplně v souhlase se správními spisy tvrdí, zvláštní vyřízení své přihlášky o výhodu 3. stupně 6. hod. tř. ode dne 3. listopadu 1919 jako výsledek připočtení válečných pololetí, nýbrž byl podle zákonů ze dne 7. října 1919 č. 541 sb. a ze dne 18. prosince 1919 č. 25 sb. pro r. 1920 přeřaděn hned ode dne 1. září 1919 do 4. stupně 6. hodn. tř.
Byv pak dne 2. ledna 1921 povýšen do 5. hodn. tř., obdržel ihned na základě § 2 zákona ze dne 19. února 1907 č. 34 ř. z. požitky 2. stupně 5. hodn. tř.
V obou případech byl by dosáhl těchto požitků i bez připočtení válečných pololetí.
Poněvadž prý tedy připočtení válečných pololetí nepřineslo dosud st-li pražádných výhod a poněvadž účelem cit. zák. o připočtení válečných pololetí prý bylo, aby každému státnímu úředníku nějakou možnost postupu do vyšších služebních požitků poskytl, domnívá se st-l, že mu nyní poprvé a to k 1. srpnu 1921 má tento zákon připočtením plných pěti válečných pololetí přinésti výhodu dosažení 3. stupně platového. Ježto však st-l překročiv 35 let služby a dosáhnuv 60 roků věku, je z dosažení tohoto stupně vyloučen, domnívá se, že mu tedy dle cit. zákona o válečných letech přísluší jím požadovaný přídavek, v jehož odepření shledává porušení zákona.
Žal. úřad stojí na stanovisku, že jediná výhoda, která by st-li dne 2. ledna 1921 do 5. hodn. tř. povýšenému ze zákona o připočtení válečných pololetí příslušela, by záležela dle § 2, odst. 2 cit. zák. v tom, že by se mu z 5 válečných pololetí ona část této doby, která od 1. října 1918 do dne tohoto jeho povýšení jesté neuplynula, započetla do dalšího postupu v této nové hodnostní třídě.
Stížnosti nelze dáti za pravdu.
Mylný jest názor st-lův, jakoby válečná pololetí bylo dle zák. č. 457 připočísti každému státnímu zaměstnanci zcela individuelně dle jeho služebních a osobních poměrů v nejrůznějším termínu tak, aby mu nějaký prospěch přinesla.
Naopak zákon ten stanoví přesně a určitě, že jest to den 1. října 1918, na který se válečná pololetí připočítávají a jsou to také služební poměry státního zaměstnance v ten den trvavší, jež jsou z pravidla pro účinky připočítání válečných pololetí směrodatné.
To plyne ze základního pilíře celého zákona, totiž z 1. odst. § 1, dle něhož služební požitky v den 1. října 1918 brané se zlepšují. Plyne to také z 2. odst. § 2, že v případě povýšení po 1. říjnu 1918 nastalého jest opět 1. říjen 1918 východiskem, od něhož měří se část válečných pololetí při jmenování nespotřebovaná a státnímu zaměstnanci v nové hodnostní třídě k dobru přicházející.
Nenavázal-li tedy žal. úřad připočtení st-lových pěti válečných pololetí na termín 1. srpna 1921, jak to st-l požadoval a jak se toho i dnes domáhá, neměl-li dále úřad proto za zjištěno, že st-l k 1. srpnu 1921 slouží již s požitky 2. stupně 5. hod. tř. plné tři roky a nepřiznal-li již proto žal. úřad, že by tu byly zákonné podmínky požadovaného osobního přídavku dle § 3 zákona č. 457, nelze v tom shledati nezákonnost, i bylo zamítnouti stížnost jako bezdůvodnou, aniž bylo třeba obírati se otázkou vytýkané snad nezákonnosti interního, jak stížnost praví, výnosu min. vnitra ze dne 21. března 1921 č. 21642 a ostatními námitkami stížnosti.

Citace:

Nález č. 2044. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 663-665.