Č. 1845.

Státní zaměstnanci (Slovensko): Je nezákonné, odepře-li generální fin. ředitelství v Bratislavě další výplatu pense státnímu zaměstnanci — pensionovanému příslušným orgánem čsl. republiky — jen proto, že domovský list o jeho příslušnosti do obce na Slovensku byl prohlášen neplatným.
(Nález ze dne 16. ledna 1923 č. 19859/22.)
Věc: Imre Sz. v Lučenci proti generálnímu finančnímu ředitelství v Bratislavě o výplatu zaopatřovacích požitků.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výnosem min. sprav. ze dne 26. prosince 1919 byl st-l, strážmistr vězňů při okresním soudu v Lučenci, přeložen na dočasný odpočinek s výslužným 884 K, bytnou pensi 240 K a drahotním přídavkem 650 K, jež měly se poukázati k výplatě prvním dnem měsíce následujícího po sproštění činné služby u příslušného berního úřadu, bez újmy dodatečného zvýšení se zřetelem k ustanovení čl. 12 zák. ze dne 7. října 1919 č. 541 sb.
Nař. rozhodnutím oznámil žal. úřad st-li, že dle sdělení administrativního referátu v Bratislavě z 12. května 1922 byl prohlášen neplatným domovský list, dle něhož st-l byl příslušný do Lučence; následkem toho žal. úřad zrušil své rozhodnutí, kterým byla jeho pense prozatím převzata k tíži čsl. státu; rozhoduje, že jeho zaopatřovacích požitků nepřejímá a zastavuje do definitivních rozhodnutí výplatu pense. St-l má nárok jen na 60 proc. zálohu na pensi, bez válečné podpory k tíži státu, kam byl v době pensionování příslušný. V případě, že dokáže, že jest odkázán pouze na pensi, povolí se mu s platností od 1. září 1919 výplata celé pense a celé válečný podpory k tíži dotyčného státu. St-li náleží dokázati svou příslušnost event. v cizím státě. Na mimořádné drahotní přídavky ročně 600 K nemá vůbec nárok a srazí se mu při definitivním rozhodnutí.
O stížnosti do rozhodnuti toho podané uvážil nss toto:
Nař. rozhodnutí nedovolává se žádné právní normy. Z jeho doslovu bylo by lze souditi, že žal. úřad vychází se stanoviska, že jde o osobu, jejíž pense byla prozatím převzata k placení čsl. státem, než bude rozhodnuto, který stát k výplatě pense jest povinen a že zastavil nyní úřad výplatu tu, když domovský list, o nějž st-l svou příslušnost k tomuto státu opíral, byl prohlášen neplatným. Je-li tento výklad nař. rozhodnutí správný, odporuje skutkový předpoklad žal. úřadu spisům, z kterých jest, jak svrchu vylíčeno, patrno, že nejde o osobu uvedené kategorie, totiž o převzatého pensistu, nýbrž o státního zaměstnance, který teprve orgánem čsl. státu byl dán do výslužby a byl by tedy výrok v odpor vzatý stížen podstatnou vadností skutkového zjištění.
Hleděl-li však žal. úřad k skutkovému ději skutečnosti odpovídajícímu, jest jeho rozhodnutí nezákonité, neboť jak svrchu uvedeno, byl st-l příslušným orgánem čsl. republiky dán na dočasný odpočinek. Služební poměr, v němž byl st-l v době, když již čsl. stát svou státní svrchovanost vykonával, nebyl příslušným orgánem rozvázán. St-l je v poměru tom dosud, byť i jako dočasně pensionovaný zaměstnanec, a to čsl. státu, a jeho zaopařovací požitky byly mu přiznány příslušným centrálním úřadem, aniž přiznání to bylo učiněno závislým na nějaké podmínce.
To patrno také z toho, že min. sprav. ve svém výnosu zachovalo st-li případně nárok na zvýšení pense podle čl. 12 zák. ze dne 7. října 1919 č. 541 sb., předpokládajícího, že jde o státního zaměstnance čsl. státu, byť i dle systému uherského.
Zastaviv st-li další výplatu zaopatřovacích požitků z důvodu, že není zdejším státním příslušníkem, rozvázal žal. úřad de facto služební poměr příslušným centrálním úřadem uznaný, zbaviv tím účinnosti akt úřadu toho, k čemuž však v nedostatku positivní normy nebyl příslušný, a nemá tudíž jeho výrok opory v zákoně, pročež bylo jej zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

Nález č. 1845. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 248-249.