Č. 2270.

Cesty: O veřejné cestě lze mluviti tehdy, když určitá plocha věnováním buď výslovným nebo mlčky učiněným, ale z okolností zřejmým, určena byla k trvalému uspokojení nutné všeobecné potřeby komunikační.
Administrativní řízení a Řízení před nss-em: Bylo-li nss-em zrušeno rozhodnutí nejvyšší instance správní pro neúplnost (vadnost) řízení, odpovídá věci i zákonu, když úřad ten provede sám potřebné doplnění a pak znova rozhodne.
(Nález z 27. dubna 1923 č. 6173).
Věc: Bohumil Š. ve V. P. (adv. Dr. J. Čížek z Náchoda) proti zemskému správnímu výboru v Praze (za zúčastn. stranu obec V. P. adv. Dr. L. Langer z Prahy) stran odprodeje části veřejného statku.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody:
Usnesením z — schválila osk v N. usnesení ob. zast. ve V. P., aby byla část cesty č. kat. — zbavena povahy veřejného statku a odprodána Adolfu B. a Adolfu N. za 30 K za sáh a za dalších podmínek schválených usnesením ob. zast.
Proti tomuto usnesení podána byla stížnost, v níž uplatněno, že pozemek č. kat. — jest cestou veřejnou, k jejímuž zrušení bylo by po- třebí i svolení okresního úřadu politického, jehož se nikdo nedomáhal a jehož se zrušení tomu nedostalo. Ani z usnesení ob. zast. ani z usnesení v odpor vzatého není zřejmo, jaká část vlastně se odprodává. Cena jest příliš nízká.
Žal. úřad rozhodnutím z — stížnost tu zamítl s odůvodněním, že proti usnesení ob. zast. ve lhůtě zákonem stanovené nebyly podány námitky ani stížnost a že schválením okr. zastupitelstva stalo se usnesení to pravoplatným.
Ke stížnosti Bohumila Š. zrušil nss nálezem ze dne 23. září 1921 č. 11522/21 rozhodnutí pro vady řízení, poněvadž žal. úřad nevyšetřil, je—li odprodaný pozemek veřejnou cestou či nikoli, a bez tohoto zjištění nelze posouditi, zda spornou záležitost posuzovati jest pouze dle hlavy 5 ob. zř. jako prodej obecního statku neb s hlediska § 20 silničního zákona jako zrušení veřejné cesty.
Po tomto nálezu uložil žal. úřad osk-i, aby doplnila skutkový podklad ve smyslu vývodů tohoto nálezu, zejména opatřením výpisu z knih pozemkových o č. kat. — a komisionelním šetřením o přiměřenosti kupní ceny, o výměře odprodávaného pozemku a o tom, zda nebyl by odprodejem dotčen veřejný zájem.
Osk provedla šetření na místě samém, při němž přítomni byli zástupcové obce V. P. a o kterém sepsán protokol tohoto obsahu:
Na to vydal žal. úřad nař. rozhodnutí, jímž stížnost proti usnesení osk zamítl z těchto důvodů:
O stížnosti podané proti tomuto rozhodnutí uvažoval nss takto.
Námitka stížnosti, že žal. úřad nebyl oprávněn prováděti doplnění skutkové podstaty sám, nýbrž že toto mělo býti provedeno úřady nižšími, jest bezdůvodná. Nálezem nss-u zrušeno bylo rozhodnutí žal. úřadu ze dne 29. prosince 1920 a nikoli, jak stížnost neprávem tvrdí, celé řízení. Bylo tedy věcí žal. úřadu, aby vydal nové rozhodnutí, vyřizující stížnost st-lovu na usnesení osk v N. ze dne 14. července 1920. Tím, že st-l podal do právě cit. usnesení stížnost, přešlo rozhodování o věci v jejím celku na žal. úřad jako na instanci v řádném pořadí rozhodující. Byla tedy žal. úřadu zavdána příčina k přezkoumání celého rozhodnutí osk a zejména i skutkového podkladu rozhodnutí, při čemž ovšem žal. úřad byl vázán tím, co nss ve příčině doplnění skutkového zjištění vyslovil ve svém nálezu ze dne 23. září 1921. Jestliže žal. úřad toto skutkové zjištění sám doplnil, resp. skutkový stav sám zjišťoval, jednal v rámci své působnosti a nelze právem tvrditi, že by postup ten odporoval zákonu neb cit. nálezu nebo byl zásadně vadným.
Dle cit. nálezu nss-u měl žal. úřad po nutném šetření vysloviti, jde-li o obecní cestu veřejnou, t. j. takovou, která určena jest a slouží všeobecně komunikaci celé obce, aby bylo patrno, zda je případ posuzovati s hlediska § 20 cit. zákona, či pouze podle hlavy 5 ob. zř. Žal. úřad v nař. rozhodnutí vyslovil, že pozemek č. kat. — není obecní cestou ve smyslu §u 4 zák. ze dne 12. srpna 1864 č. 46 z. z., poněvadž jest v seznamu veřejného statku zapsán jako náves a jest používán toliko několika občany pro spojení s obecní silnicí, kteří k ní mají i spojení jiné, takže není věnován všeobecné komunikaci a proto také věc posuzoval s hlediska § 20 siln. zák. Dle toho nepovažuje tedy žal. úřad pozemek, o jehož částečný prodej jde, za cestu veřejnou, uznávaje ovšem, že cestou je.
Jde tedy pouze o to, je—li cestou veřejnou, poněvadž od rozřešení toho závisí, je-li ke zrušení cesty té potřebí souhlasu dle § 20 sil. zákona čili nic.
Dle názoru nss-u, opřeného o § 1 a 4 cit. zákona jde tehdy o cestu veřejnou, jestliže určitá plocha věnováním buď výslovným nebo sice mlčky učiněným, ale z okolností zřejmým, určena byla k trvalému uspokojení nutné všeobecné potřeby komunikační.
Žal. úřad, jak z odůvodnění nař. rozhodnutí jde, vycházel ohledně podstatných znaků veřejnosti cesty z téhož názoru, má však za to, že pozemek, o jehož částečný prodej jde, znaků oněch nemá.
To usuzuje především z toho, že v seznamu o statku veřejném je zapsán jako náves. Avšak tento zápis nevylučuje, že pozemek ten určen byl přes toto označení k uspokojení nutné potřeby komunikační a nelze z tohoto zápisu sama opak dovozovati.
Ovšem vychází žal. úřad i z toho, že pozemek ten neslouží uspokojení všeobecné a nutné potřeby komunikační.
V tom směru jde ovšem o zjištění skutkové, které žal. úřad opírá o výsledky šetření, provedeného z jeho příkazu osk-í, která konstatovala, že pozemek nebyl a není používán veřejností, nýbrž jen několika (5) občany, kteří nad to mají i jiné spojení s obecní silnicí. Avšak k tomuto šetření nebyl st-l, který byl stranou v řízení, v němž jednalo se o souhlas ke zcizení obecní nemovitosti, proti němuž se stížností bránil, vůbec přizván, nezúčastnil se ho a nebyla mu poskytnuta příležitost, aby k výsledku tohoto šetření zaujal před vydáním nař. rozhodnutí stanovisko.
St-l tvrdil již v řízení, že po návsi oné od nepaměti chodí a jezdí i osoby jiné než právě oněch 5 občanů, že cesta ta je pro řadu osob nutnou, tvoříc jediný způsob spojení s obecní silnicí, a nabízel o tom důkazy. Jestliže žal. úřad důkazy ty pominul a opřel se v rozhodnutí svém jen o výsledky šetření, provedeného bez účasti st-lovy, pak trpí řízení jednak neúplností, jednak prohřešuje se proti zásadě slyšení stran a bylo nutno uznati, že zjištění žal. úřadu, že cesta na pozemku odprodávaném neslouží všeobecné a nutné potřebě komunikační, zakládá se na řízení podstatně vadném.
Na tomto zjištění závisí však odpověď na otázku, nebyla-li plocha onoho pozemku takové všeobecné nutné komunikaci věnována přes to, že zapsána jest v pozemkových knihách jako náves, a nejde-li tedy o cestu veřejnou.
Bez tohoto zjištění, jež nutno získati v řízení prostém vad, tedy zejména za účasti st-le, nelze přezkoumati, zda žal. úřad právem vyslovil, že nejde o zrušení veřejné cesty, a zda tedy právem spornou věc řešil pouze s hlediska 5. hlavy ob. zř.
Proto bylo nař. rozhodnutí zrušeno dle §u 6 zákona o ss

Citace:

Nález č. 2270. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 1110-1112.