Č. 2295.

Státní úředníci (Slovenská výhoda): 1. Na přiznání t. zv. slovenské výhody není nároku. — 2. Může slib představeného založiti nárok stát. úředníka na určitou úpravu jeho požitků?
(Nález ze dne 2. května 1923 č. 7476.)
Věc: Florian B. v Košicích proti ministerstvu financí stran slovenské výhody.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l, té doby kancelářský adjunkt v Bratislavě s požitky 3. stupně 9. hodnostní třídy státních úředníků, k žádosti své, podané v květnu 1919, byl vynesením min. financí z 31. října 1919 jmenován za ředitele pomocných úřadů v 8. hodnostní třídě pro obvod generálního finančního ředitelství pro Slovensko v Bratislavě s prvním platovým stupněm jmenované třídy hodnostní.
Po té vláda rep. čsl. usnesením z 23. června 1921 zařadila st-le do 3. platového stupně 8. hodnostní třídy.
Žádost st-lovu za poukaz příjmů tomuto zařadění odpovídajících se zpětnou platností ode dne 1. listopadu 1919 odůvodňovanou tvrzením, že »podle zásad pro jmenování na Slovensko přiznávaly se při velmi dobré kvalifikaci 1 hodnostní třída a 1 stupeň,« scil. jakožto nadlepšení, a že při st-lově intervenci po uvedeném jmenování jak president gen. fin. ředitelství v Bratislavě, tak osobní referent slíbili dodatečnou opravu st-lova jmenování z 31. října 1919, zamítlo uve- děné gen. fin. ředitelství výnosem z 11. srpna 1921 opírajíc svůj výrok o důvody, že vláda rep. čsl. nestanovila ve svém svrchu vytčeném usnesení ze dne 23. června 1921, že jest toto jmenování provésti se zpětnou platností, a že příslušejí st-li po rozumu § 47 služ. pragm. požitky z jmenování od následujícího po něm měsíce, i. j. ode dne 1. července 1921.
Další rozklad st-lův zamítlo min. financí rozhodnutím, proti němuž směřuje stížnost k nss-u podaná, z důvodu, že na jakoukoli výhodu vůbec nebo na rozsah její nelze uplatňovati nárok. Rozhoduje o stížnosti řídil se nss těmito úvahami: Stížnost namítá, že st-l podal žádost za trvalé ustanovení na Slovensko opřen o zásady, které pro přiznání výhody státním úředníkům na Slovensku trvale ustanoveným schválila min. rada. Podle těchto zásad příslušelo mu se zřetelem k jeho velmi dobré kvalifikaci a k tomu, že již měl 3. platový stupeň 9. hodn. tř., nadlepšení požitků o 1 hodn. tř. a 1 stupeň, tedy požitky nejméně 4. stupně 8. hodnostní třídy. Byv jmenován za ředitele pomocných úřadů na Slovensku pouze s 1. platovým stupněm 8. hodn. třídy, tudíž zřejmě ve svém nároku dotčen a odpíraje proto zavázati se trvale na Slovensko, dosáhl st-l od gen. fin. ředitele v Bratislavě K. závazného slibu, že tato křivda bude napravena. Avšak to splněno bylo jen částečně, neboť požitky 3. stupně 8. hodn. třídy podle nař. rozhodnutí přiznávají se st-li s působností teprv ode dne 1. července 1921, takže st-l zůstává dotčen ve svém platovém nároku potud, pokud požitky st-li — přiznání jen 3. na místo 4. platového stupně oné hodnostní třídy v odpor neberoucímu — nebyly přiznány s působností již ode dne 1. listopadu 1919 se zřetelem k jeho jmenování ze dne 31. října 1919.
Pokud takto stížnost odvozuje st-lův nárok na zlepšení požitků o 1 hodn. třídu a 1 platový stupeň při definitivním jmenování na Slovensko uskutečněnému dne 31. října 1919 z jakýchsi blíže neoznačovaných usnesení min. rady, stanovících zásady pro úpravu osobních poměrů státních zaměstnanců na Slovensku, mohla by přijíti v úvahu jen usnesení min. rady ze dne 24. července 1919, pak její usnesení ze dne 9. března 1920 a poslední její usnesení v této záležitosti ze dne 27. července 1920. Prvé z nich vztahuje se na přiznání diet určité výše. Druhé a souhlasně s ním i třetí nepřiznávají ovšem státním zaměstnancům nějakého nároku na zlepšené platové zařadění, nýbrž poskytují státní správě jen možnost přiznání takovéhoto nadlepšení. Vysvítá to jasně z jejich obsahu. Tak usnesení min. rady z 9. března 1920 v oddílu 1 odst. B. ustanovuje, že zaměstnancům takovým, kteří již byli ve státní službě, může býti při jmenování — podle poměrů v jednotlivých resortech — přiznán co do požitků postup až o 1 hodn. třídu a 2 stupně platové. Usnesení min. rady ze dne 27. července 1920 v oddílu 2 odst. B pak vytyčuje zásadu, že zaměstnancům, kteří jsou ve státní službě může býti při trvalém ustanovení na Slovensku podle poměrů v jednotlivých resortech a úřednických skupinách přiznán co do požitků postup až o 1 hodn. třídu a 2 stupně platové, buď ve formě povýšení, buď ve formě poskytnutí požitků vyšší hodnostní třídy neb vyššího stupně platového. Právě použité výrazy »může býti« a »až do« co nejurčitěji poukazují k správnosti svrchu vytčeného ná- zoru, že nejde o nárok státního zřízence na poskytnutí uvedené slovenské výhody, i kdyby nehledělo se k tomu, že obě věcně směrodatná usnesení min. rady datují již z doby, kdy jmenování st-lovo bylo již provedeno.
Ale i z nějakého slibu nápravy křivdy způsobené prý při jmenování, kterýžto slib podle tvrzení stížnosti dal st-li generální finanční ředitel v Bratislavě, stížnost zcela neprávem odvozuje nárok st-lův na poskytnutí slovenské výhody, neboť takový slib již vzhledem k svému jen zcela všeobecnému rázu byl by nezpůsobilým vůbec nějaký určitý nárok založiti.
Poněvadž nárok, jejž st-l tvrdí a v němž cítí se dotčeným, ve skutečnosti mu nepřísluší, slušelo stížnost jakožto bezdůvodnou zamítnouti.

Citace:

Nález č. 2295. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 1159-1161.