Č. 2196.

Státní zaměstnanci: Vdova po četníku, který zemřel na Slovensku v době, kdy služební místo jeho bylo ještě obsazeno Maďary, nemá proti čsl. státu nároku na zaopatřovací požitky.
(Nález ze dne 7. dubna 1923 č. 5793.) Prejudikatura: srovn. Boh. 878 fin.
Věc: Markéta D. proti ministerstvu vnitra o vdovskou pensi.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-lka žádala podáním z 19. září 1921, aby byla převzata do stavu čsl. četnických pensistů a aby jí byla poukázána pense. Její manžel, příslušný od svého zrození r. 1877 domovským právem do obce Figy, v území čsl. republiky (župa gemermalohontská), sloužil, jak zjištěno, roku 1898—1901 u vojska a od 1901 až do 23. ledna 1919 — kdy byl mimo výkon služby zastřelen neznámým pachatelem — aktivně u maďarského četnictva. posléze v Dráhově, župa Marmaroš. Do služeb čsl. republiky se nepřihlásil.
Nař. rozhodnutím zamítlo min. vnitra žádost st-lčinu o převzetí do evidence čsl. četnických pensistů a o přiznání vdovské pense na vrub čsl. státu, ježto se její manžel Josef D. nepřihlásil po státním převratu do služeb tohoto státu, nýbrž sloužil dále u maďarského četnictva až do 23. ledna 1919, kteréhožto dne v mimoslužební záležitosti nezná- mým pachatelem byl zastřelen a byla st-lka poukázána, aby se se svými nároky obrátila přímo na maďarskou vládu.
Stížnost do tohoto rozhodnutí podanou nemohl nss uznati důvod- nou.
St-lka uvádí především, že obec D., kde její manžel posléze sloužil, byla sice i s okolím až do dubna 1919 skutečně podřízena maďarské vládě, že však de jure patřila čsl. republice a vyvozuje z toho svůj nárok na zaopatřovací požitky proti čsl. státu.
Státní moc čsl. republiky povstala sice, jak nss vyslovil již ve svém nálezu ze dne 14. června 1922 č. 7438 (Boh. 878 fin.), nejpozději státním převratem ze dne 28. října 1918, její suverenita nad určitým územím byla však založena teprve tím okamžikem, kdy čsl. republika počala — třeba nezávisle na mírových smlouvách — svá vrchnostenská práva fakticky vykonávati na území onom, jakožto na území svém. Není tedy v tomto směru stížnost opodstatněna.
Zásadně přísluší státním zaměstnancům čítaje v to četníky, resp. jejich pozůstalým nárok na služební požitky a jako jejich součást i na odpočivné a na zaopatřovací požitky jen proti onomu státu, jemuž zaměstnanci ti až do svého přeložení do výslužby resp. do své smrti sloužili. Z této zásady tedy st-lka svůj nárok odvozovati nemůže.
Stanoviti výjimku z právě řečené zásady bylo nutno jedině pro ty osoby, které požívají zaopatřovacích požitků od bývalé říše rakousko-uherské, rakouské nebo uherské. Proto bylo stanoveno článkem 199 mírové smlouvy Trianonské ze dne 4. června 1920 č. 102 sb. ex 1922, že ten, kdo požívá zaopatřovacích požitků občanských nebo vojenských od bývalého království uherského a byl uznán nebo se stal podle této smlouvy příslušníkem jiného státu než Maďarska, nebude moci v příčině svých platů odpočivných požadovati nic na vládě maďarské.
Předpoklad tohoto ustanovení není dán u st-lky, nebo její manžel nepožíval zaopatřovacích požitků od bývalého král. uherského, nýbrž sloužil, jak st-lka sama tvrdí, nejen před převratem, ale i po převratu nepřetržitě až do své smrti nastalé dne 21. ledna 1919 v maďarském četnictvu, tedy nynějšímu maďarskému státu. Pro posouzení st-lčina nároku jest pak nerozhodným tvrzení stížnosti, že se manžel st-lčin nemohl přihlásiti do služeb čsl. republiky, i okolnost, že od svého zrození měl st-lčin manžel a na základě toho i st-lka domovskou příslušnost v obci Figa v území čsl. republiky ležící.
Nss nemohl proto shledati v nař. rozhodnutí žádnou nezákonnost i bylo proto zamítnouti stížnost jako bezdůvodnou.

Citace:

Nález č. 2196. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 976-978.