Č. 2334.

Obecní samospráva (Čechy): 1. Z § 10 obecního zřízení nelze vyvozovati subjektivní právní nárok na zřízení nebo rozšíření obecního ústavu (vodovodu). — 2. Regulativ o obecním ústavě (vodovodě) může býti základem individuelních práv na užívání tohoto obecního stavu.
Řízení před nss-em: Nss není povolán chrániti zásady ekvity.
(Nález ze dne 8. května 1923 č. 7797.)
Věc: Adolf L. v K. proti zemskému správnímu výboru v Praze o zřízení vodovodného potrubí.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Usnesením z 25. srpna 1915 vyslovilo obecní zastupitelstvo v K. ochotu prodloužiti uliční potrubí městského vodovodu až k domům st-lovým č. — a — v K., avšak jen s podmínkou, projeví-li st-l ochotu složiti k částečné úhradě nákladů s tím spojených přiměřený příspěvek.
Odvolání st-lovo domáhající se bezpodmínečného prodloužení tohoto potrubí žal. úřad postupem instancí nař. rozhodnutím zamítl, neuznav, že by obec K. byla povinna opatřiti vodu pro uvedené domy st-lovy zavedením vodovodu do nich, resp. zřízením veřejného stojanu, poněvadž povinnost takovouto nelze dovoditi ani z § 36 vodn. zákona, ani z § 28 č. 5 ob. zř., a že základ pro podobnou povinnost obce tím méně může tvořiti regulativ vodovodu obecního, nehledíc k tomu, že ani z §§ 7, 10, 11 a násl. tohoto regulativu na takovou povinnost obce souditi nelze.
O stížnosti do rozhodnutí toho podané a vytýkající jemu nezákonnost i vadnost řízení uvážil nss toto:
Předmětem sporu jest v daném případě jediná otázka, zda obec jest povinna uliční potrubí svého vodovodu prodloužiti až k domům st-lovým, neboť jedině touto otázkou zabývalo se rozhodnutí poslední stolice správní a stížnost sama také pouze v tomto směru formuluje stižné body.
Při řešení tohoto sporu dlužno zdůrazniti, že nss jest povolán dle § 2 zák. o ss-ě pouze chrániti subjektivní právní nároky st-lů, do nichž bylo nějakým rozhodnutím neb opatřením správního úřadu rušivě zasaženo; jde tedy především o otázku existence nějakého subjektivního práva st-lova.
V daném případě nemůže st-l — jak ostatně uznává — nárok shora uvedený opírati o ustanovení § 36 vodn. zákona a § 28 č. 5 ob. zř., neboť i kdyby z předpisů těch dala se snad vyvoditi objektivní, nadřízenými úřady vynutitelná povinnost obce, aby tam, kde se vody nedostává a kde jinaké její opatření není možné, zřídila obecní vodovod ev. prodloužila potrubí vodovodu již zřízeného, není možno z ustanovení těchto vyvoditi právní nárok jednotlivého interesenta, aby obec tuto povinnost, uloženou jí v zájmu veřejném splnila. Ani tehdy, existuje-li již v obci vodovod obecní, zřízený jako obecní ústav podle §§ 33 a 57 ob. zř. — o jaký v daném případě nesporně jde — nemůže jednotlivý občan ze žádného ustanovení zákonného vyvozovati nárok na prodloužení uličního potrubí, zejména nemůže jej vyvozovati z ustanovení § 10 ob. zříz., neboť pojednávaje o účastenství v právech a užitcích obecních chce zákon, zřejmě vysloviti jen tolik, že jednotlivý občan nesmí býti z účastenství na právech a užitcích obecních vylučován, že má tedy právní nárok, aby byl připuštěn k výkonu práv a braní užitků, jež existentní ústavy a jiná zařízení obecní skýtají a pokud je dle své povahy a dle svého určení skýtají, nechce však obci ukládati právní povinnost nějaké zařízení neb ústav obecní zříditi nebo tak rozšířiti nebo nově vybudovati, aby každému občanu účast na užívání ústavu neb zařízení obecního bylo uloženo.
St-l snaží se posléze svůj domnělý právní nárok na prodloužení vodovodního potrubí opříti o ustanovení regulativu o obecním vodovodu k-ském vydaného. Lze sice připustiti, že regulativ takový, představující řád o užívání ústavu obecního, může po případě býti základem individuelních právních nároků na užívání ústavu neb zařízení obecního, a mohl by jím snad býti založen i nárok na rozšíření obecního vodovodu, avšak z regulativu, o který v konkrétním případě běží, nějaký nárok takového obsahu vyvoditi se nedá.
V §§ech 7, 10 a 11 a násl. dotčeného regulativu, jichž se stížnost dovolává, stanoví se toliko povinnosti, které nastávají pro majitele realit, »jakmile v blízkosti uliční potrubí jest položeno a vodovod v činnosti«.
I když lze tato ustanovení vykládati v ten smysl, že majitel přilehlé reality má vůči obci vzájemný právní nárok na to, aby obec připustila nebo sama provedla připojení jeho reality na uliční potrubí, může se tato povinnost obce z toho vyplývající vztahovati toliko na tak zv. přípojky, t. j. na krátké od hlavního potrubí příčným směrem odbočující roury, prostředkující spojení mezi potrubím uličním, již zřízeným a přilehlou realitou. Avšak ani z citovaných, ani z ostatních ustanovení regulativu nedá se vyvoditi právní nárok majitele reality, aby obec položené již potrubí uliční prodloužila také ve směru přímém, t. j. v pokračování onoho směru, jímž dosavadní potrubí již běží (srv. rozhodnutí správního soudu vídeňského č. 7970/11 a 10510/14, kteráž se právě regulativem k-ského vodovodu zabývají).
Takováto povinnost obce neplyne arci také z toho, že obec do jiných, třeba vzdálenějších částí města uliční potrubí již zavedla.
Neměla-li tedy obec vůči st-li právní povinnost uliční potrubí obecního vodovodu prodloužiti až k jeho domům, nelze shledati porušení práva st-lova ani v tom, že vyslovila přes to ochotu učiniti tak za podmínky, přispěje-li st-l na náklad s tím spojený, při čemž k námitce stížnosti, že by se podmínka takováto příčila principu spravedlnosti a slušnosti, jakož i ustanovení § 89 odst. 8 ob. zř., stačí poznamenati, že nss jest povolán chrániti toliko subjektivního práva a nikoli zásady ekvity, a že v daném případě nešlo vůbec o obecní dávku, jakou dovolané ustanovení § 89 ob. zříz. má na mysli.
Slušelo tudíž stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

Nález č. 2334. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 1227-1228.