Č. 2161

.
Školství. — Veřejní zaměstnanci (Slovensko): 1. Zaměstnanec ustanovený dočasně za školního inspektora na Slovensku a přidělený dočasně ke školskému referátu není zaměstnanvem na systemisované místo (trvale) ustanoveným. — 2. I diety podle bodu II D 2 usnesení ministerské rady ze 27. července 1920 (»slovenská výhoda«) náležejí jen státním zaměstnancům zmíněným v úvodu bodu II.
(Nález ze dne 29. března 1923 č. 5266).
Věc: Julius B. v Bratislavě proti ministerstvu školství a národní osvěty (min. taj. Č. Šofferle) stran požívání diet.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l — učitel na církevní škole obecné — byl výnosem min. pro Slov. z 18. června 1919 jmenován dočasně školským, inspektorem se sídlem v Dolním Kubíně pro okres D. K. a P. s těmito požitky: denní diety à 40 K, kancelářský paušál ročně 1000 K, cestovní paušál ročně 1000 K.
Výnosem škol. referátu v Bratislavě ze 16. října 1920 byl st-l podle svolení presidia min. škol. z 2. října 1920 přidělen služebně škol. referátu v Bratislavě; při tom vysloveno, že služební platy, kterých st-l dosud požíval jako školský inspektor, potrvají nadále vyjma cestovní a kancelářský paušál a že se mu inspektorská stanice v D. K. ponechává v reservě a že se na ni může kdykoliv vrátiti.
Výnosem škol. referátu v B. z 23. února 1921 byly diety 40 K denně koncem prosince 1920 zastaveny a poukázány od 1. ledna 1921 podle 7. hodn. třídy 1. stupnice platové denní diety slovenské á 43 K.
Dalším výnosem škol. referátu z 19. května 1921 nevyhověno, aby st-l požíval diet podle hodnostní třídy a současně i 100% drahotního přídavku, poněvadž podle usnesení min. rady ze 27. července 1920 nárok na diety vylučuje právo zmíněného přídavku.
Uznávaje však, že t. z. 40 K denní diety jsou součástí platu školských inspektorů na Sl., při čemž požívají i 100% drahotního přídavku, nečiní úřad námitek, aby st-li poukazovány byly plat i ostatní požitky v téže výši jako na dřívějším působišti v D. K.
Naprosto však jest vyloučeno, aby příjmy st-lovy byly tak upraveny, že by požíval všech požitků své bývalé inspektorské stanice i t. zv. slovenských diet podle hodnostních tříd jako přidělený školskému referátu v Bratislavě.
V rekursu domáhal se st-l toho, aby mu vedle platu a jednoduchého drahotního přídavku poukázány byly jak diety inspektorské, tak slovenské.
Nař. rozhodnutím nebylo vyhověno žádosti st-lově za přiznání 100% drahotního přídavku a t. zv. inspektorských diet po 40 Kč, kromě diet denně 43 K přiznaných jemu na základě jeho přidělení ke školskému referátu, a to z důvodů rozhodnutí školského referátu ze dne 19. května 1921.
O stížnosti uvážil nss takto:
Předmětem sporu jest jediné, zda st-li po dobu jeho přidělení ke školskému referátu v B. a vedení dvojí domácnosti patří zároveň diety inspektorské po 40 K denně a diety t. zv. slovenské 43 K denně.
Stížnost tvrdí, že rozhodnutím škol. referátu z 19. května 1921 uznáno, že st-li patří plat a ostatní požitky jako na dřívějším působišti, že diety 40 K denně jsou součástkou inspektorského platu na Sl. a že st-li proto tyto diety inspektorské patří i po čas jeho služby při školském referáte, poněvadž mu výslovně byly požitky inspektorké vyjma cestovní a úřední paušál ponechány, že mu však mimo to patří i t. zv. slovenské diety, poněvadž byl ze svého řádného působiště přidělen t. j. exponován službou ke školskému referátu a musil vésti dvojí domácnost.
Pokud jde o diety inspektorské jest st-li dáti za pravdu a stojí žal. úřad na stanovisku, že jemu diety ty příslušejí.
Jinak jest však v příčině diet t. zv. slovenských. Tyto diety příslušejí podle ustanovení min. rady ze 27. července 1920 jednak podle bodu III »státním zaměstnancům na Sl. z území mimosl. zatímně přiděleným« jednak podle bodu II. D. 2. i jiným zaměstnancům tam zmíněným.
Že st-l není »zaměstnancem na Sl. z území mimosl. zatímně přiděleným, jest mimo spor, poněvadž st-l nikdy ve státní službě mimo Sl. ustanoven nebyl. Že by pak předpis bodu III. platil i pro zaměstnance jiné, než z území mimosl. na Sl. přidělené, nelze s úspěchem tvrditi vzhledem k jasnému znění cit. bodu III. a vzhledem k výjimečné povaze výhod tu stanovených, které proto nelze rozšiřovati přes meze oněmi zásadami určené. Jest tedy zjevno, že st-l na diety slovenské podle bodu III. zásad nároku nemá.
Nemá toho nároku však ani podle bodu II. D. 2. Neboť podle prvého odst. bodu II, vztahuje se ustanovení bodu II., tedy i ustanovení pododdělení D. toliko na »zaměstnance na Sl. na systemisovaná místa (trvale) ustanovené«, při čemž se však (v tomto případě na rozdíl od bodu III.) nečiní rozdílu, zda zaměstnanec dostal se na ono místo z území mimosl. nebo ze Sl.
St-l do této kategorie však nenáleží, nejsa »zaměstnancem na Sl. na systemisované místo (trvale) ustanoveným.« Neboť nehledě ani k otázce, zda byl ustanoven na místo »systemisované,« jest zjevno, že ani v Dolním Kubíně, ani v Bratislavě nebyl stl ustanoven trvale; neboť jednak stalo se, — jak shora uvedeno — jeho jmenování školním inspektorem v D. K. toliko dočasně (dekret z 18. června 1919), jednak i do Br. toliko přidělen s výhradou návratu na místo v D. K. Jest tedy zjevno, že se na st-le předpisy zásad bod II. D. 2 nehodí, třebas snad u něho nastaly další zvláštní podmínky, které stanoví bod II. D. 2; neboť hlavní podmínkou zůstává vždy to, co stanoví první odstavec bodu II., tuto podmínku však st-l nesplňuje.
Vzhledem k tomu neměl st-l právního nároku na t. zv. slovenské diety. Jestliže mu úřad tyto diety výjimečné přiznal, stalo se tak bez zákonné nutnosti, z pouhé liberality úřadu a nelze shledati nezákonnost v tom, když úřad povolení těchto vyšších diet slovenských spojil se zastavením diet inspektorských, tedy vlastně st-li diety jemu patřící ještě o 3 K denně zvýšil.

Citace:

Nález č. 2161. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 904-906.