Č. 1875.

Ústavní práva politická (právo jazykové): Okresní soud »Brno—okolí« není povinen přijímati německá podání ani ve věcech vzešlých v některé z katastrálních obcí, jež byly zákonem ze dne 16. dubna 1919 č. 213 sb. se zemským hlavním městem Brnem sloučeny.
(Nález ze dne 22. ledna 1923 č. 11129/22.)
Věc: Viktor M. v K. a Kateřina B. v Č., Brno, proti ministerstvu spravedlnosti v Praze stran jazyka knihovního zápisu.
Výrok: Stížnosti zamítají se z části jako nepřípustné, z části jako bezdůvodné.
Důvody: Podáními německy sepsanými žádali u okresního soudu Brno—okolí Kateřina B. o knihovní zápisy ve vložkách —, — poz. knihy pro kat. obec Černovice, —, — poz. knihy pro kat. obec Vejvanovice a ,— poz. knihy pro kat. obec Horní Heršpice, Viktor M. pak o zápisy knihovní ve vl. — poz. knihy pro kat. obec Kamenný mlýn. Zápisy povoleny usneseními okresního soudu Brno—okolí ze dne 18. října 1921 a ze dne 10. října 1921 a vykonány v knihách, ač usnesení vydána také v jazyku německém, pouze ve státním jazyku českém.
Rekursy obou žadatelů stěžujících si do toho, že zápis nebyl také v jazyku německém proveden, byly v pořadí instančním zamítnuty. Při tom postavilo se presidium vrchního zemského soudu v Brně na stano- visko, že, poněvadž zákon jazykový ve výjimečném svém předpisu § 2 o zápisech knihovních se nezmiňuje, platí pro výkon zápisu knihovních všeobecná norma § 1. Tomu prý neodporuje ani § 102 knih. z., poněvadž příkaz knihovního soudu jest vydán vždy též v jazyku českém, a český zápis vyhovuje i požadavku veřejnosti knihy pozemkové.
Další rekursy zamítlo ministerstvo spravedlnosti naříkanými nálezy, a to z těchto úvah:
V prvé radě sluší zkoumati, zda soud prvé stolice, o který jde (okresní soud pro Brno-okolí), byl oprávněn a povinen přijmouti a vyříditi německé podání.
Podle § 2, odst. 2 jazyk. zákona mají tuto povinnost pouze soudy, v jejichž obvodě sídlí nejméně 20 proc. státních občanů jiného jazyka nežli čsl.
Podmínka tato není u okresního soudu pro Brno-okolí splněna, neboť obvod jeho nevykazuje 20 proc. menšiny německé. Mělo tedy již německé podání st-lovo býti vráceno s tím, aby bylo znova učiněno v jazyku státním.
Za tohoto stavu věci netřeba se vůbec zabývati vývody stížností o tom, zda také zápis v pozemkových knihách jest vyřízením podání ve smyslu jazykového zákona, a na kolik sluší při výkladu jednotlivých předpisů jazykového zákona používati ustanovení Saint Germainské smlouvy o ochraně menšin.
O stížnostech, jež do tohoto rozhodnutí vznesly obě vzpomenutá strany, a jež souhlasně uplatňují tytéž námitky, uvážil nss toto:
Předmětem přezkoušení nss-em jest toliko rozhodnutí poslední instance správní, tedy v daných zde případech toliko naříkané výnosy min. spravedlnosti.
V důsledku toho nemůže se nss zabývati námitkami, jež se obírají důvodem sice v rozhodnutí presidia vrchního soudu obsaženými, však v nař. rozhodnutí nepřevzatým.
V tom směru jsou v odpor vzata jen usnesení presidia vrchního zemského soudu, jež nejsou konečnými rozhodnutími, takže všechna přednesení stížností dokazující, že i zápisy knihovní stejnými jazykovými předpisy jsou ovládány jako vyřízení, jsou dle § 5 zák. o ss nepřípustná.
Zbývá tudíž přezkoumati toliko otázku, která jedině v nař. rozhodnutích jest luštěna, t. j. otázku, zda pro soudní okres Brno-okolí platí výjimka z principu státního jazyka stanovená v § 2, odst. 2 zák. jazyk.
Stížností domáhají se kladného jejího zodpovědění odvolávajíce se na to, že město Brno, které prý pro jazykovou kvalifikaci okresu dle poslední věty druhého odstavce § 2 jazyk. zák. jedině musí přijíti v úvahu, vykazuje německou minoritu vyšší než 20procentní.
Toto stanovisko stížnosti nelze uznati za správné. Poslední věta druhého odst. § 2 jazyk. zák. má na mysli toliko ten případ, že území určité veleobce (na př. Prahy), jest rozděleno na několik obvodů, z nichž každý zvlášť tvoří teritoriální podklad pro rozsah kompetence různých okresních soudů, pro tyto obvody ustanovených.
Zákon pro tento případ, a jen pro tento případ rozhodl, že za okres soudní, jenž dle disposice zákona (§ 2. odst. 2.) má tvořiti výlučný základ pro úpravu menšinového práva jazykového, nemá býti pokládán každý z oněch jednotlivých obvodů, tvořících jen úsek z celého obvodu obce, a přikázaných jednotlivým okresním soudům v obci zřízeným, nýbrž obvod obce celý.
Předpis poslední věty § 2, odst. 2 však nemůže býti aplikován na případ opačný, t. j. na případ, že obvod okresního soudu nespadá ve své celosti naprosto v hranice obce, tvoře jen zlomek celého obvodu obce, nýbrž naopak sahá i přes hranice obvodu obecního zahrnuje v sobě vedle celého nebo částečného obvodu obce i teritorium další v jiné již obce zasahující.
Pak za okres soudní ve smyslu cit. předpisu může býti pojímán jen celý tento územní obvod, na který se kompetence dotčeného okresního soudu vztahuje, aniž by se smělo rozeznávati mezi obvodem jednotlivých obcí v tento okres zahrnutých a aniž by pro různé části tohoto obvodu mohly přijíti k platnosti různé předpisy jazykové.
Tomu jest tak i při okresním soudě pro Brno-okolí, jehož kompetence se vztahuje nejen na některé obce ve Velké Brno sloučené, nýbrž i na četné obce v okolí Brna, pro nějž tedy celé toto teritorium, tvořící reální základ jeho pravomoci, jest jeho »soudním okresem«.
Zásadní jednotnost jazykového karakteru určitého okresu nedopouští činiti rozdílu, zda konkrétní záležitost, o kterou jde, vzešla v obci s Velkým Brnem spojené či v obci jiné, nýbrž rozhodným jest a zůstane toliko moment zda v tomto celém obvodu, přikázaném okr. soudu pro Brno-okolí, jest více než 20% státních občanů jiného jazyka než jazyka čsl.
Že tohoto procenta v obvodu onom pro menšinu německou není dosaženo, stížnosti samy nepodpírají, a nutno proto rozhodnutí ministerstva uznati za shodná se zákonem.
Stížnosti byly tudíž z části jako nepřípustné, z části jako bezdůvodné zamítnuty.

Citace:

Nález č. 1875. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 308-310.