Č. 1902.

Státní úředníci: Než úřad zamítne žádost úředníka za pensionování pro chorobu, jest povinen sděliti úředníku písemně své pochybnosti o důvodnosti uplatňovaného nároku na pensionování a vyzvati jej, aby se do 14 dnů vyjádřil; v zamítavém vyřízení jest žadateli sděliti důvody, proč jeho žádosti se nevyhovuje.
(Nález ze dne 29. ledna 1923 č. 13542/22.)
Věc: Inž. Pavel P. v T. proti ministerstvu zemědělství stran dání do výslužby.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro vady řízení.
Důvody: St-l vstoupil dne 1. prosince 1912 do státní služby při řiditelství státních lesů v B. B., kde konal službu až do 28. února 1921. V měsíci únoru 1921 podal žádost, aby mu ze zdravotních ohledů byla udělena jednoroční bezplatná dovolená. Řiditelství státních lesů předložilo žádost tu min. zemědělství se zprávou, že st-l hodlá přijati lehčí soukromou službu a že pravděpodobně státní službu již nenastoupí.
Výnosem z 16. března 1921 udělilo ministerstvo st-li žádanou dovolenou s tím, že doba jednoroční dovolené nebude žadateli započítána ani do postupu, ani do pense.
Před vypršením dovolené požádal st-l, aby vzhledem na chatrnost svého zdraví byl dán do pense, poněvadž těžkou práci nemůže zastávati a lehčí práce dle vyjádření představených pro něho při řiditelství není. St-l má vyhlídku že bude přijat do soukromé služby lehčí, a proto žádá, aby s ohledem na jeho zdravotní stav byl dán do pense. Lesní řiditelství předkládajíc tuto zprávu min. zemědělství oznámilo, že st-l dle lékařského vysvědčení, přiloženého k jeho žádosti za dovolenou, trpěl srdeční chorobou; zda se tato choroba během dovolené zlepšila, nemůže prý ředitelství zjistiti, jest však toho domnění, že choroba ta není do té míry nebezpečná, aby st-l službu konati nemohl. To patrno prý z toho, že st-l jest nyní zaměstnán u — banky v H. T. a zde musí konati namáhavější služby, než při lesní správě. Proto má ředitelství za to, že jediným důvodem žádosti st-lovy jest ta okolnost, že by žadatel byl jako ředitel banky peněžně lépe situován, než ve státní lesní službě.
Vzhledem k tomuto navrhovalo ředitelství, aby žádost st-lova byla zamítnuta, a aby v případě, že by se st-l zdráhal nastoupiti své služební místo, byl ze služby propuštěn.
Výnosem z 20. března 1922 prohlásilo min. zemědělství, že schvaluje návrh ředitelství, a že žádosti st-lově za pensionování vyhověno býti nemůže. Zároveň vybídlo min. zemědělství ředitelství státních lesů, aby st-le vyzvalo, by nejdéle do 30. března t. r. nastoupil službu u ředitelství, jinak že bude proti němu zavedeno disciplinární řízení, a že dle výsledku tohoto bude po případě ze státní služby propuštěn bez jakýchkoliv nároků na odbytné nebo zaopatření.
Proti tomuto rozhodnutí podává st-l stížnost k nss-u, o níž soud uvážil takto:
St-l uvádí ve své stížnosti, že zdravotní stav jeho nikterak se nezlepšil, a že vždy své služby řádně a svědomitě konal. Vzhledem k tomu navrhuje st-l, aby nss sám zjistil na základě správních spisů, proč vlastně úřad žádosti jeho nevyhověl.
V návrhu tem spatřovati jest výtku, že úřad nesdělil st-li, co vlastně jest na překážku tomu, aby byl přeložen na odpočinek.
Nss shledal tuto výtku důvodnou. Dle § 81 služ. pragm. ze dne 25. ledna 1914 č. 15 ř. z., jest povinností úřadu, aby po případné opětovné lékařské prohlídce dle § 81, prve než zamítne žádost úředníka za přeložení na odpočinek, sdělil tomuto písemně své pochybnosti o důvodnosti jeho nároku, a zároveň jej vyzval, aby se do 14 dnů vyjádřil o překážkách, jež dle názoru úřadu staví se v cestu jeho pensionování.
Z toho plyne, že úřad má již v řízení správním dle výslovného předpisu zákona poskytnouti straně možnost, aby zaujala stanovisko k okolnostem, jež brání jejímu pensionování. Tím spíše ovšem musí úřad sděliti straně důvody, pro které nelze žádosti její vyhověti, když vyřizuje žádost samu.
Požadavků těchto nebylo v daném případě dbáno. Úřad nezjišťoval vzhledem k podané žádosti za pensionování zdravotní stav st-lův, nesdělil mu v řízení správním své pochybnosti o důvodnosti jeho žádosti, aby se o nich mohl vyjádřiti, a ani v rozhodnutí svém neuvedl, proč žádosti st-lově vyhověti nelze.
Následkem tohoto postupu zůstalo řízení neúplné a st-li znemožněna byla obrana proti nař. rozhodnutí, nss-u pak bylo znemožněno jeho přezkoumání po té stránce, zda neodporuje zákonu, a zda skutková podstata jeho byla bezvadně zjištěna. Tvoří tedy zmíněná opomenutí úřadu podstatnou vadu řízení, a proto bylo nař. rozhodnutí zrušiti dle § 6 zák. o ss.

Citace:

Nález č. 1902. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 375-377.