Č. 1872.

Veřejní úředníci (Slovensko). — Řízení před nss-em: 1. Odmítne-li nss stížnost podanou do konečného rozhodnutí správního úřadu, zůstává toto ve své původní právní moci. — 2. Nelze mluviti o tom, že bývalý župní úředník pobíral bona fide aktivní požitky po dni, kdy již byl zpraven o tom, že se nepřijímá do státní služby republiky čsl., a od něhož se mu přiznávají pensijní požitky. — 3. Pouhá okolnost, že nepřevzatý bývalý župní úředník nějaké práce dále konal, nezakládá právního nároku na pobírání požitků aktivního státního úředníka čsl.
(Nález ze dne 20. ledna 1923 č. 879.)
Věc: Dr. Julius K. v N. (adv. Dr. Šimon Freiberger z Prahy) proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska v Bratislavě stran výplaty a vrácení služebních požitků.
Výrok: Naříkané rozhodnutí, pokud se týče vrácení služebních požitků za měsíc říjen 1921 a polo- vice t. zv. říjnové výpomoci, zrušuje se pro vady řízení; jinak se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l jest bývalým župním úředníkem župy Nitranské. Ve smyslu § 6 zákona z 22. března 1920 č. 210 sb. zažádal st-l za převzetí do státní služby republiky čsl. Vzhledem k této žádosti bylo mu rozhodnutím min. pro Slov. ze dne 28. července 1920 poukázáno od 1. srpna 1290 služné ročních 7308 K a místní přídavek ročních 3288 K spolu s příslušnými drahotními a nouzovými přídavky. V cit. dekretu bylo však výslovně stanoveno, že požitky ty vyplácejí se jen zálohou a že se tím nikterak neprejudikuje st-lovu definitivnímu vyjmenování. Likvidování těchto požitků obstarávala likvidatura administrativního oddělení ministra s plnou mocí.
Výnosem ze dne 27. září 1920 sdělil min. pro Slov. st-li, že min. vnitra výnosem ze dne 3. března 1920 zamítlo jeho žádost za definitivní vyjmenování konceptním úředníkem při politické správě na Slovensku.
K opětovné žádosti st-lově bylo konáno v příčině jeho převzetí nové šetření, jehož výsledkem však bylo opětovné zamítnutí žádosti st-lovy a sice výnosem min. pro Slov. z 12. června 1921.
Mezi tím byl již st-l rozhodnutím župního admin. výboru v Nitře ze dne 6. dubna 1921 (doručeného st-li dne 20. dubna 1921) pensionován s platností od 1. května 1921.
Stížnost do tohoto rozhodnutí k nss teprve dne 24. září 1921 podaná byla jako opožděná odmítnuta (usn. z 3. října 1921 č. 12096) a rovněž tak byla jako nepřípustná odmítnuta další stížnost st-lova do tohoto odmítajícího usnesení (usn. z 24. října 1921 č. 13551).
V základě sdělení župana Nitranského o provedeném pensionování st-lově zastavil žal. úřad nař. rozhodnutím z 8. října 1921 další vyplácení požitků st-li dnem 30. června 1921 a zároveň prohlásil, že poukázané již požitky za měsíc červenec, srpen, září a říjen 1921, které likvidatura min. pro Slov., nebyvší zavčas uvědomena o jeho pensionování st-li likvidovala, v úhrnné částce 13084 K nutno od jmenovaného vyžádati zpět a vrátiti bernímu úřadu. Rovněž tak dlužno bernímu úřadu vrátiti ke dni 5. října 1921 st-li likvidovaný doplatek druhé polovice říjnové nouzové výpomoci v částce 375 K.
Stížnost do tohoto rozhodnutí podaná vznáší tyto námitky:
1. Nař. rozhodnutím byly st-li zastaveny dosavadní jeho požitky dříve, než jeho pensionování vstoupilo v moc práva. V příčině pensionování st-lova rozhodl konečně teprve nss usnesením ze dne 24. října 1921 č. 13551 st-li doručeným dne 4. listopadu 1921 a mohly mu proto dosavadní jeho požitky býti zastaveny teprve ode dne 1. prosince 1921. K odůvodnění tohoto svého názoru dovolává se st-l ustanovení § 8 zák. čl. 20 : 1901.
2. St-l přijímal poukazované mu požitky bona fide a požitky takto přijaté nemohou býti dle stálé praxe býv. uherského správ. soudu zpět požadovány.
3. Další vyplácení požitků st-lových bylo zastaveno teprve nař. rozhodnutím st-li doručeným dne 2. listopadu 1921 a proto mu všechny požitky až do té doby přijaté nesporně patří.
4. Zpět požadované požitky patří st-li také z toho důvodu, že st-l v kritické době dále úřadoval. . Požitky na měsíc říjen 1921 a polovice říjnové nouzové výpomoci per 375 K nebyly st-li již vůbec vyplaceny, neboť výplatu jich zadržel berní úřad v Nitře.
6. Nouzová výpomoc říjnová byla splatná již v r. 1920 a nemůže proto býti zpět požadována.
O stížnosti uvážil nss takto:
St-l dovozuje v prvé řadě, že o jeho pensionování bylo pravoplatně rozhodnuto teprve usnesením nss-u ze dne 24. října 1921 č. 13551.
Názor tento však není správným. Podle zákona ze dne 22. října 1875 č. 36 ř. z. ex 1876 o správním soudu, jehož působnost vztahuje se podle ustanovení § 1 zákona ze dne 2. listopadu 1918 č. 3 sb. i na Slovensko, není nss instancí administrativní, jak tomu bylo na mnoze u bývalého uher. správ. soudu. nýbrž poskytuje jen zvláštní soudní ochranu proti správním úřadům (§ 88 ústavní listiny rep. čsl.). Stížnost k nss-u podle § 5 cit. zákona o ss. možno podati teprve tehdy, když věc jest v administrativní cestě vyřízena t. j. když o věci poslední instance administrativní již pravoplatně rozhodla. Přímým důsledkem toho jest i ustanovení § 17 cit. zák., že stížnosti k nss-u nemají odkladného účinku, t. j. nebraní vykonatelnosti rozhodnutí poslední administrativní instance. Právě tímto usta- novením bylo pak derogováno opačnému ustanovení § 8 z. čl. 20 : 1901, jehož se st-l ve svůj prospěch dovolává.
Když se st-l proti rozhodnutí župního administrativního výboru v Nitře, vyslovujícímu jeho pensionování, svojí stížností k nss-u sice obrátil, ale stížnost ta, jakož i stížnost další jako nepřípustná byla odmítnuta, není možno tvrditi, že by teprve ode dne posledního odmítavého rozhodnutí nss-u nabylo ono původní administrativní rozhodnutí právní moci. Právě naopak takové usnesení nss-u stížnost odmítající má za následek, že původní nař. rozhodnutí zůstává ve své původní právní moci.
Z toho následuje, že dne 30. června 1921, kterýmžto dnem žal. úřad st-li další vyplácení jeho dosavadních požitků zastavil, vstoupilo rozhodnutí župního admin. výboru v Nitře ze dne 6. dubna 1921 nesporně již v moc práva.
St-li — jak ze spisů je zřejmo a st-lem nepopřeno — byly od 1. července 1921 přiznány plné požitky pensijní a bylo již také v ten čas rozhodnuto, že žádost st-lovu za převzetí do státní služby státu čsl. ministerstvo vnitra zamítlo. O obém byl st-l v tu dobu také již vyrozuměn. Neměl proto st-l žádného právního nároku více, aby pobíral požitky, které mu nad to výslovně jen zálohou a pod podmínkou příštího jmenování státním úředníkem byly vypláceny.
Toho si také st-l musil býti v důsledku shora vylíčeného skutkového děje vědom a jest tím také již vyloučena tvrzená bona fides st-lova při přijímání těchto požitků.
Tím stávají se bezdůvodnými námitky stížnosti sub 1., 2. uvedené.
Bezdůvodnou jest také námitka sub 3. uplatňovaná. V původním vyhotovení nař. rozhodnutí jest výslovně uvedeno, že dosavadní požitky zastavuji se st-li dnem 30. června 1921. I kdyby snad toto datum výslovně v intimát st-li doručený pojato nebylo — jak se zdá vysvítati z jednoduchého opisu nař. rozhodnutí st-lem předloženého — nebylo by to žádnou vadou, poněvadž již v té okolnosti, že o st-lově pensionování bylo dříve rozhodnuto a že mu byly od 1. července 1921 přiznány plné požitky pensijní, musil si st-l býti vědom toho, že dosavadní požitky pobírá neprávem a že je bude povinen vrátiti, jak právě nař. rozhodnutím vysloveno.
Pokud st-l v námitce sub 4. uvedené uplatňuje své právo na zpět požadované požitky z toho důvodu, že v kritickém čase ještě dále nějaké služby konal, jest okolnost tato jednak v rozporu s administrativními spisy, zejména se zprávou župana župy nitranské ze dne 14. července 1921, kde se ministru s plnou mocí pro správu Slovenska výslovně sděluje, že st-l od 1. července 1921 službu nekoná, jednak by však také ta pouhá okolnost, že st-l nějaké práce dále konal, nezakládala ještě žádného právního nároku na pobírání požitků aktivního státního úředníka čsl. státu, jímž st-l nikdy se nestal.
Pokud st-l (sub 6) namítá, že t. zv. říjnová nouzová výpomoc byla splatná již v roce 1920 a že nemůže proto býti zpět požadována, nemohl nss tuto námitku shledati důvodnou.
V § 1 zák. ze dne 12. srpna 1921 č. 288 sb. o výplatě t. zv. »říjnové nouzové výpomoci« jest sice stanoveno, že předpoklady nároků a výměry pro jednoměsíční částky nouzových výpomocí řídí se podle poměrů bud dne 1. října 1920 nebo 1. července 1921 a že platí vždy příznivější nárok. Ale jak ze znění zákona samého tak i z důvodové zprávy (tisk 2715 posl. sněm.), kde státně-zřízenecký výbor odůvodňuje dvojí rozhodující datum stanovené v § 1 odst. 2 výslovně jen zřetelem na aktivní nebo pensionované zaměstnance a jejich vdovy a sirotky, dlužno dojíti k závěru, že mimořádná výplata jednoměsíční částky nouzových výpomocí dle cit. zákona náleží jenom oněm osobám jmenovaným v §§ 1 — 3 zák. z 25. listopadu 1920 č. 625, které byly nejen 1. října 1920 nebo 1. července 1921 ke státu v poměru v citovaných §§ vyjádřeném t. j. buď v poměru zaměstnance aktivního nebo alespoň percipienta odpočivných a zaopatřovacích požitků, nýbrž které se v některém z těchto poměrů nalézaly ještě v den účinnosti zákona t. j. dne 6. září 1921. Výhoda alternativního data § 1 odst. 2. cit. z. má na mysli pouze finanční efekt t. j. chce oprávněnému poskytnouti možnost, aby po srovnání poměrů ze dne 1. října 1920 a 1. července 1921 obdržel na mimořádné výpomoci onen peníz, který jest větší, nemůže však býti extensivně interpretován ještě i ve prospěch oněch osob, které v den účinnosti zákona již vůbec nejsou subjekty nároku, nejsouce ani zaměstnanci aktivními, ani alespoň percipienty odpočivných a zaopatřovacích požitků v §§ 1 — 3 zák. z 25. listopadu 1920 č. 625 sb. jmenovanými.
Již shora bylo dovozeno, že st-l nejpozději již dne 30. června 1921 byl pensionován a to ne jako zaměstnanec státní, nýbrž jako bývalý župní zaměstnanec župy Nitranské a že bylo ohledně něho také již rozhodnuto, že žádost jeho za přijetí do státní služby ministerstvo vnitra zamítlo. Bylo tedy nejpozději již dne 30. června 1921 ohledně st-le pravoplatně rozhodnuto, že není státním úředníkem republiky čsl. Že by se jím stal nějakým jiným způsobem snad již někdy před tím nebo po té, není ani tvrzeno.
Potom však neměl dle shora řečených zásad na vyplacení tak zv. říjnové nouzové výpomoci vůbec žádného nároku.
Naproti tomu musil však nss uznati důvodnou námitku sub 5 uplatňovanou, kde st-l namítá, že služební požitky za měsíc říjen 1921 a polo- vice t. zv. říjnové nouzové výpomoci per 375 K nemohou býti od něho zpět požadovány, protože výplata jich byla mu k rozkazu županského úřadu v Nitře u berního úřadu v Nitře zadržena. Je-li tomu skutečně tak, čili nic, není z předložených administrativních spisů zjevno. Z účetního výkazu o platech st-lových žal. úřadem předloženého nevychází, že by požitky ty st-li také skutečně byly vyplaceny. Skutečnost, že požitky st-li právem nepříslušející byly mu také skutečně vyplaceny, jest však základní podmínkou povinnosti k jich vrácení. Skutečnost tato zůstala ohledně shora zmíněných požitků nevyšetřenou. To zakládá však podstatnou vadu řízení a musilo proto býti nař. rozhodnutí v tomto směru zrušeno dle § 6 zák. o ss. Na žal. úřadě nyní bude, aby za účasti st-le, jemuž v průběhu dosavadního řízení nebyla poskytnuta příležitost námitku tuto uplatniti, tyto sporné okolnosti náležitě zjistil a po té aby ohledně nich znovu rozhodl.

Citace:

Nález č. 1872. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 301-305.