Č. 2072.

Stavební právo: 1. I kdyby při stavbě stánku v průjezde domu byla zachována nejmenší šířka pro chodby v §§ 72 a 70 stav. řádu pro Prahu z 10. dubna 1886 č. 40 z. z. předepsaná, nepřekáží to úřadu, aby odepřel povolení k stavbě z ohledů veřejných (§ 34 cit. zák.). — 2. Povinnost úřadu, aby se pokusil o smírné narovnání v příčině námitek (§ 35 stav. ř.) týče se toliko námitek sousedů a jiných účastníku, nikoliv námitek zástupců veřejných orgánů.
(Nález ze dne 10. března 1923 č. 4012.)
Věc: Frant. M. v Praze (adv. Dr. Aleš Posselt z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze o nepovolení stavby.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem magistrátu hlavního města Prahy z — byla zamítnuta žádost st-le, aby mu bylo povoleno zříditi stánek výkladní a pro prodej potravin v průjezde domu čp. — jako prodloužení stánku tam již stojícího.
Usnesení to bylo pořadem instancí posléze i nař. rozhodnutím zsv-u potvrzeno. Žal. úřad připojil k rozhodnutí svému tyto důvody: Zřízením stánku po celé délce vestibulu nastalo by přílišné zúžení vestibulu, místy i větší, nežli jest šířka schodů a šířka vestibulu při jeho délce 13,70 nemohla by stačiti ve smyslu § 70 stav. řádu komunikaci domu, v němž bydlí na 160 osob a kde nutno kromě toho projížděti do dvora ručními vozíky.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvažoval nss takto:
Především dlužno se vypořádati s námitkou, že úřad neučinil pokus o odklizení námitek cestou smírnou.
Námitce té nelze přisvědčiti. § 35 stav. řádu ze dne 10. dubna 1886 č. 40 z. z. ukládá sice stavebnímu úřadu povinnost, aby se pokusil, pokud možná, o smírné narovnání v příčině námitek, ale toto odklizení námitek vztahuje se pouze na námitky přednesené sousedy nebo jinými účastníky. Poněvadž ze spisů jest patrno, že v daném případě nebylo sousedy a jinými účastníky námitek činěno, nestíhala žal. úřad povinnost právě zmíněná. Námitek vznesených zástupci veřejných orgánů, jakými v daném případě byli znalec zdravotní a zástupce obce, se cit. předpis zákona netýká. Postrádá tedy tato námitka stížnosti veškeré oprávněnosti.
Ve věci samé má stížnost za to, že z průjezdu domu čp. — i po vystavení projektovaného stánku zůstane zachována volná šíře až 1,80 m, tedy více než 1,30 m, jak zákon v § 70 st. ř. žádá, a že jest proto nezákonné odepříti svolení k žádané stavbě.
Tato námitka věcně na tolik se nesrovnává s obsahem správních spisů, že v nich bylo zjištěno, že projektovaný stánek zužuje vestibul 3,50 m široký u vchodu až na 1,25 m. Avšak i kdyby tomu tak nebylo, nestalo by se tím nař. rozhodnutí nezákonným.
Pro otázku, možno-li v průjezde postaviti objekt, který by ponechával aspoň 1,30 m volné šířky, není rozhodný pouze § 72 se vztahem na § 70 stav. řádu, poněvadž tato norma stanoví toliko minimum, pod které nesmí za žádných okolností šířka chodby klesnouti. Těmito předpisy není vyloučena možnost, aby úřad vzhledem ke konkrétním poměrům k ochraně zájmů veřejných žádal šířku větší, resp. zakázal zúžení chodby i nad šířku 1,30 m tím, že stavbu průjezd zužující nepovolí. Na tuto ochranu veřejných zájmů pamatuje zákon v § 34 stav. ř., který přikazuje stavebnímu úřadu, aby přípustnost stavebního projektu bedlivě zkoušel nejen se zřetelem k tomu, co stanoví stavební řád, nýbrž i s ohledem ke zdravotním a jiným poměrům veřejným.
Dle spisů správních prohlásil znalec zdravotní, že zúžení průjezdu navrženou stavbou by ohrožoval bezpečnost obyvatelů domu počtem asi 120 a stejné prohlášení učinil i technický znalec, který shledal ohrožení veřejné bezpečnosti vycházející ze zúžení průjezdu v tom, že v domě bydlí velký počet nájemníků a že se musí chodbou dopravovati ruční vozíky okružní čítárny v domě tom umístěné. To jsou okolnosti skutkové tvořící součást skutkové podstaty, na které se nař. rozhodnutí zakládá, a tuto skutkovou podstatu musí také nss svému rozhodnutí za základ položiti (odst. 1 § 6 zák. o ss), moha ji přezkoumati pouze s hlediska 2. odst. § 6 cit. zákona, totiž jen tak dalece, zda není v odporu se spisy, je-li úplná a netrpí-li řízení, z něhož vyšla, podstatnými vadami.
Kromě výtky, která již svrchu byla vyvrácena, nenamítá stížnost jiných vad po rozumu § 6 1. c. a také tento soud nemohl shledati, že by v něm byla jiná vada, které by musil dbáti z povinnosti úřadu. Zjištění skutkových okolností, ze kterých žal. úřad došel k úsudku, že by šířka vestibulu po jeho zastavení při jeho délce 13,70 m nemohla stačiti komunikaci obyvatelů domu, tedy že bezpečnostní ohledy nedovolují, aby žádaná stavba byla povolena, zakládá se na místním zjištění a na posudku znalce zdravotního i technického, který podali při komisionelním jednání za přítomnosti stavebníka a proti němuž tento ničeho nenamítal.
Nemohla tudíž býti v nař. rozhodnutí shledána nezákonnost a nezbylo nežli stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

Nález č. 2072. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 731-733.