Č. 2211.

Stavební právo: 1. Dohodnou-li se strany při stavební komisi o otázkách nespadajících do kompetence stavebního úřadu, nelze v pojetí dohody té do stavebního konsensu opatřovati nález podléhající judikatuře nejv. správ, soudu. — 2. Přístavbou ve smyslu §§ 25 a 14 stav. řádu pro Prahu rozuměti sluší jen ono stavební dílo, které by — kdyby se nepřipojovalo k stavbě stávající — mohlo býti pojímáno jako objekt stavební samostatně existující a určitému stavebnímu a hospodářskému cíli sloužící. Není proto přístavbou, když zdi stávající budovy se jen nepatrně zvyšují, třebas by se současně s tím — ale jen přeměnou stavby dosavadní a s použitím stavby staré — pořídilo nové patro. — 3. Hájení veřejných zájmů chráněných stavebním řádem (zejm. též zájmů zdravotních a komunikačních) je věcí stavebního úřadu obecního jako úřadu, který vykonává jen funkce úřední, nikoli subjektivní práva obce.
(Nález ze dne 11. dubna 1923 č. 5837.)
Prejudikatura: Boh. 958, 1610 a 1810 adm.
Věc: Obec hlavního města Prahy (vrchní mag. rada Dr. K. Pilz) proti zemské správě politické v Praze (za zúčastněnou stranu M. K. adv. Dr. R. Rabl z Prahy) o povolení nástavby 4. patra na domě č. p. — 2 v Praze.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Zúčastněné straně se útraty nepřisuzují.
Důvody: Vlastník domu č. p. — v Praze-2 M. K. zažádal, aby mu podle zákona ze dne 27. ledna 1922 č. 45 sb. o stavebním ruchu povolena byla nástavba 4. patra. Magistrát po provedeném komisionelním řízení povolení odepřel m. j. z důvodu, že již nynější budova vystupuje z platné regulační čáry. K odvolání stavebníkovu zsp rozhodnutím žádané stavební povolení udělila m. j. s podmínkou, že nástavba povoluje se jako provisorium do odvolání; kdyby toho regulace okolí nutně vyžadovala, v případě výkupu domu obcí není stavebník oprávněn do kupní ceny započítati náklad na tuto nástavbu; v případě rozbourání domu je povinen postoupiti onen díl zastaveného pozemku, který přesahuje nyní schválenou čáru stavební, bezplatně a bez závad na rozšíření ulice. Závazky tyto jest povinen ve formě reversu vložiti do knih a provedení prokázati magistrátu před početím stavby.
Uvažuje o stížnosti podané na toto rozhodnutí obcí pražskou nss byl nucen zabývati se především námitkou zúčastněné strany, že st-lka, ač byla k stavebnímu řízení řádně pozvána, se nedostavila, čímž patrně vytýká, že je obec se svými námitkami dle § 33 stav. řádu praekludována. Nss nemohl námitce té dáti za pravdu.
Ze zápisu o stavební komisi z — je ovšem patrno, že zástupce obce pražské, pozvaný dle § 32 stav. řádu, ke komisí se nedostavil. Avšak námitky, které stížnost vznáší z důvodu, že přístavba přesahuje regulační čáru, byly při stavební komisi uplatňovány zřejmě jménem obce jednak zástupcem městské regulační kanceláře, jednak zástupcem městského stavebního úřadu odb. II B, aniž stavebník těmto osobám při komisi upíral legitimaci, aby jménem obce vystupovaly a zájmů jejích hájily. Není proto třeba zkoumati, zda tyto osoby byly oprávněny obec zastupovati; stačí, že námitky nyní st-lkou uplatňované byly uvedenými osobami vzneseny a nelze z důvodu uváděného v odpovědi zúčastněné strany shledávati je nepřípustnými.
Nepřípustnými shledány námitky, že povolení nástavby odporuje zájmům zdravotním a komunikačním. Neboť — jak bylo vysloveno již ve zdejších nálezech Boh. 1610 a 1810 adm. — je hájení veřejných zájmů stavebním řádem chráněných — a k nim náležejí i zájmy zdravotní a komunikační (srovn. §§ 34, 2, 19, 21 a j.) — věcí stavebního úřadu jako úřadu; i když jako úřad stavební vystupuje orgán obce, vykonává pouze funkce úřední, nikoli snad nějaká subjektivní práva obce, a není proto obec vzhledem k § 2 zák. o ss legitimována, aby k ochraně oněch veřejných zájmů nastupovala stížností na nss.
Z téhož důvodu jeví se nepřípustnou námitka, že nař. rozhodnutí nerespektuje požadavky vznesené při stavební komisi zástupcem městské kanceláře kanalisační v příčině rekonstrukce kanalisace. Neboť i tu jde o námitku, která uplatňuje toliko veřejné zájmy zdravotní, aniž by tvrdila zároveň, že porušena byla nějaká práva obce jako majitelky a podnikatelky veřejného zařízení kanalisačního.
Naproti tomu bylo podrobiti meritornímu přezkoumání námitku stížnosti, která nař. rozhodnutí vytýká nezákonnost, poněvadž povolená nástavba 4. patra je prý přístavbou ve smyslu § 25 stav. řádu, která vyžadovala předchozího určení stavební čáry, a že zsp, povolivši tuto přístavbu bez ohledu na regulační čáru, implicite sama určila čáru stavební, k čemuž nebyla příslušnou.
Neboť touto námitkou obec uplatňuje svůj zájem na tom, aby pravoplatně stanovená regulační čára nebyla protizákonným způsobem porušována, na zachování regulační čáry je však interesována jako majitelka a zástupce veřejného statku.
Nss nemohl však uznati, že by námitka ta byla důvodnou. Stížnost vychází v tom směru z právního názoru, že povolenou nástavbu 4. patra dlužno kvalifikovati jako přístavbu ve smyslu § 23 stav. řádu, která podle § 14 stav. řádu vyžaduje předchozího určení stavební čáry. Názor ten je však nesprávný. Při stavební komisi, konané dne —, bylo zjištěno, že k nástavbě 4. patra bude použito hlavně prostoru dosavadní budovy, takže proti nynějšímu stavu nastane převýšení jen o 80 až 120 cm. lak bylo však vysloveno již nálezem tohoto soudu Boh. 958 adm. rovněž pro obor platnosti Pražského stavebního řádu, sluší pod pojmem »přístavby« rozuměti jen ono stavební dílo, které by, kdyby se nepřipojovalo k stavbě stávající, mohlo býti pojímáno jako objekt stavební samostatně existující a určitému stavebnímu a hospodářskému cíli sloužící. Tomu by tak bylo na příklad, kdyby se zdi dosavadní zvyšovaly na tolik, aby jen v této přistavěné části bylo zřízeno nové patro, není tomu však tenkráte, když zdi zvyšují se — jako v daném případě — jen nepatrně, třebas by se i současně s tím — ale jen přeměnou stavby dosavadní měnilo uspořádání vnitřní, takže z toho vznikne — arciť s použitím stavby staré — nové patro.
Že by však v daném případě šlo o přestavbu ve smyslu § 25 stav. řádu, stížnost nenamítá.
Nešlo-li však dle hořeních úvah ani o přístavbu, ani o přestavbu ve smyslu § 25 stav. řádu, pak nebylo třeba předchozího určení stavební čáry po rozumu § 14 stav. řádu. Nelze tudíž ani shledati nař. rozhodnutí materielně nezákonným, když nástavbu 4. patra povolilo bez předchozího určení stavební čáry, ani uznati, že by žal. úřad udělením stavebního povolení byl překročil meze své kompetence, kdyžtě podle zákona o stav. ruchu z 27. ledna 1922 č. 45 sb., jehož slušelo tu užíti, k vydání stavebního konsensu v 2. instanci nepochybně příslušným byl.
Námitku, že žal. úřad neprávem uložil stavebníkovi, že nesmí si náklad na nástavbu 4. patra počítati do ceny budovy, dojde-li k jejímu vykoupení obcí z důvodů regulačních, nemohl soud věcně řešiti. Ustanovení to odpovídá požadavku, jejž při stavební komisi vznesl zástupce stavebního odboru III B zřejmě jménem obce, a jemuž stavebník zavázal se, bude-li stavba povolena, vyhověti. Dohodnou-li se takto strany při stavební komisi o otázkách nespadajících do kompetence stavebního úřadu, nelze v pojetí této dohody do stavebního konsensu spatřovati úřední výrok podléhající judikatuře nss-u, nýbrž toliko intimát úmluvy sjednané mezi stranami, která se přezkoumávání tímto soudem vymyká.
Z uvedených důvodů bylo stížnost jako bezdůvodnou zamítnouti.

Citace:

Nález č. 2211. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 1004-1006.