Č. 1830.

Státní úředníci (propočtení služební doby): Předpis § 2 č. 1, odst. 3 vl. nařízení č. 666/1920 týká se pouze případů, kdy úředník státní v době, ve které již byl úředníkem státním, měl vzdělání předepsané pro vyšší skupinu státních úředníků, nežli jest skupina, do které v té době byl zařazen, a konal v té době práce vykázané úředníkům dotčené vyšší skupiny.
(Nález ze dne 11. ledna 1923 č. 70.)
Věc: Michal Š. v S. proti ministerstvu veřejných prací v Praze (odborový rada Dr. Jaromír Wolf) o propočtení doby služební.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná
Důvody: St-l, býv. podúředník uher. státního solivaru v S. u Prešova, byl po státním převratu ponechán na svém dosavadním místě.
Výnosem min. veř. prací ze dne 5. května 1921 byl st-1 podle zákona ze dne 15. dubna 1920 č. 289 sb., jímž se upravují postupové poměry zaměstnanců státních báňských podniků, zařaděn do skupiny D státních úředníků, jako naddůlní v 10. hodn. třídě 1. platový stupeň, a to s platností od 5. května 1920.
Výnosem vládního komisariátu pro státní báňské a hutní závody na Slovensku ze dne 30. července 1921 č. — byla st-li na základě jeho přihlášky ve smyslu zákona ze dne 9. dubna 1920 č. 222 sb. a ve smyslu vlád. nařízení ze dne 22. prosince 1920 č. 666 sb. propočtena celková služební doba k 1. lednu 1921; při tom byla st-li započtena v kategorii podúřednické doba 21 roků, 5 měsíců a 29 dní (v čemž jsou obsaženy efektivní doba služební — od 16. prosince 1904 do 4. května 1920 — 15 roků, 4 měsíce, 18 dní, doba ztrávená v kategorii dělnické od 1. října 1897 do 15. prosince 1904 a započtená 3 roky, 7 měsíci, 7 dny, a pak vá- lečná půlletí započtená 2 roky, 6 měsíci), a byl st-l podle § 3, č. 2 cit. nař. č. 666/1920 zařaděn pomocně do 11. podúřednického platového stupně podle zákona č. 541 z roku 1919 »rovnajícího, se požitkům 10. hodn. třídy 2. plat. stupně státních úředníků«; v úřednické skupině D byla st-li započtena kromě efektivní služby úřednické od 5. května do 31. prosince 1920, doba 5 měsíců a 25 dní, jakožto doba přebývající ke dni přeřadění (5. května 1920) v kategorii zřízenecké; týmž výměrem byl pak st-l od 1. ledna 1921 zařaděn do 10. hodn. třídy 2. plat. stupně státních úředníků.
Dne 17. srpna 1921 žádal st-l u vlád. komisariátu za opravu výnosu o propočtení celkové služební doby. Této žádosti vládní komisariát rozhodnutím ze dne 14. září 1921 č. — nevyhověl.
Odvolání, které st-l z tohoto výnosu podal, zamítl pak žal. úřad nař. rozhodnutím, a to — nehledíc ani k tomu, že odvolání jest opožděné — z toho důvodu, že § 2 vl. nař. ze dne 22. prosince 1920 č. 666 sb., jak ostatně již i z nadpisu k tomuto § je zřejmo, jedná pouze o službě ve dvou neb několika skupinách úřednických, a dále z důvodu, že jest naprosto mylným st-lův náhled, že měl již ze zákona ze dne 7. října 1919 č. 541 sb. nárok na hodnost úředníka, jelikož zákon tento nikde neustanovuje, že by podúředníci splnivše různé předpoklady musili býti přeřazeni do kategorie úřednické. O stížnosti podané do tohoto rozhodnuti uvážil nss toto:
Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad odvolání, jež podal st-l z rozhodnutí vlád. komisariátu pro báňské a hutnické závody na Slovensku, kterým byla mu propočtena celková doba služební; žal. úřad, jak patrno z nař. rozhodnutí, prominul st-li, že své odvolání podal opožděně a zamítl odvolání z důvodů věcných.
Stížnost béře nař. rozhodnutí v odpor výhradně z důvodů věcných, namítajíc, že žal. úřad nepropočetl st-li podle lhůt platných pro skupinu D státních úředníků, uvedenou v § 52 služ. pragm., onu dobu, po kterou st-l měl již kvalifikaci pro místo manipulačního úředníka, t. j. dobu od 22. ledna 1907, kdy st-l složil zkoušku předepsanou podle uherských práních norem pro manipulační úředníky, až do 5. května 1920; vznášeje tuto námitku dovolává se st-l jediné ustanovení § 2, bodu 1, odst. 3 vlád. nař. ze dne 22. prosince 1920 č. 666 sb.
Námitku tu neshledal soud důvodnou.
V č. 1, odst. 3 § 2 vlád. nař. ze dne 22. prosince 1920 č. 666 sb se ustanovuje, že dobu ztrávenou v nižší skupině, po kterou zaměstnanec maje vzdělání předepsané pro vyšší skupinu konal též práce náležející kategorii této vyšší skupiny, jest propočísti podle lhůt platných pro tuto vyšší skupinu.
Jak patrno již z nadpisu § 2 cit. nařízení (»služba ve dvou neb několika skupinách úřednických«), jakož i ze spojitosti č. 1. odst. 3 § 2 s ostatními předpisy tohoto § (v č. 1. odst. 2 mluví se o hodnostních třídách, v č. 2. téhož § pak o »přestupu celé kategorie úředníků«), jedná celý § 2 cit. nař. o propočtení oné doby služební, kterou někdo ztrávil ve služebním poměru jako státní úředník; ustanovení § 2 č. 1, odst. 3 cit. nařízení týká se tudíž pouze případů, kdy státní úředník v době, kdy byl již ve služebním poměru jako státní úředník, měl vzdělání předepsané pro vyšší skupinu státních úředníků nežli jest ona skupina, do níž byl v době té zařaděn, a konal v době té práce náležející státním úředníkům zařaděným do dotčené vyšší skupiny.
Ustanovení § 2 č. 1, odst. 3 cit. nař. nevztahuje se však vůbec na případy, kdy státní úředník v době, kdy nebyl ještě ke státu ve služebním poměru jako úředník, nýbrž v nějakém jiném služebním poměru na př.: jako podúředník, měl již vzdělání předepsané pro některou skupinu státních úředníků a konal v době té také práce náležející státním úředníkům dotčené skupiny.
Takovýto úředník státní nemá podle § 2 č. 1, odst. 3 cit. nař. nároku na to, aby mu byla doba, kterou ztrávil v nějakém jiném služebním poměru ke státu nežli jako úředník, a v níž měl již vzdělání předepsané pro některou skupinu státních úředníků a konal práce náležející státním úředníkům dotčené skupiny, propočtena podle lhůt postupových, stanovených pro tuto skupinu úřednickou.
V daném případě jest nesporno, že se st-l stal státním úředníkem — a to státním úředníkem státu čsl. zařaděným do skupiny D — teprve dne 5. května 1920. Před tímto dnem nebyl st-l ve služebním poměru stát. úředníka ani ke státu čsl., ani k bývalému státu uherskému.
Neztrávil tudíž st-l dobu od 22. ledna 1907 do 5. května 1920 vůbec ve služebním poměru státního úředníka. Podle toho, co svrchu bylo vyloženo, nelze tudíž na st-le vůbec použíti ustanovení § 2, č. 1, odst. 3 cit. nařízení, a st-l nemá tudíž podle tohoto předpisu — a jediné tohoto předpisu se st-l dovolává — právního nároku na to, aby mu byla doba od 22. ledna 1907 do 5. května 1920 propočtena podle postupových lhůt, stanovených pro skupinu D státních úředníků, i kdyby bylo jisto, že st-l měl v této době vskutku vzdělání předepsané pro tuto skupinu a že také vskutku konal v době té práce náležející státním úředníkům této skupiny.
Odepřel-li tedy žal. úřad, opíraje se o ustanovení § 2, č. 1, odst. 3 cit. nař., propočísti st-li dobu od 22. ledna 1907 do 5. května 1920 podle lhůt postupových, stanovených pro skupinu D státních úředníků, nelze v postupu jeho shledati žádnou nezákonitost.

Citace:

Nález č. 1830. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 216-218.