Č. 2001.

Administrativní řízení. — Říz. před nss-em: Projev právního názoru úřadu sám o sobě, nebyl-li vtělen ve výrok úřadu, upravující práva a povinnosti stran, nýbrž bylo-li vyvození těchto konkrétních důsledků ponecháno teprve nějakému příštímu rozhodnutí, nezakládá žádných právních účinků proti straně, o právním názoru zpravené.
(Nález ze dne 21. února 1923 č. 2920.)
Věc: Obec V. B. proti administrativnímu výboru župy Oravské o náhradu nákladů vzniklých léčením Pavlíny G.
Výrok: Stížnost se odmítá jako nepřípustná.
Důvody: Podle účtu předloženého nemocnicí Oravské župy vzniklý ošetřováním Pavlíny G. onemocnělé neštovicemi (variola vera) náklady léčebné v sumě 2020 K. Když polovici těchto nákladů převzalo min. veř. zdravotnictví a tělesné výchovy po rozumu zák. čl. 21 z r. 1898 § 3 lit. c) na zemský léčebný fond, vyslovil služnovský úřad v Dolním Kubíně výměrem z 11. května 1921, že druhá polovina oněch nákladů zatěžuje příslušnou obec. Ježto však nemají cikáni, nyní ve V. B. bydlící, stálého bydliště, nýbrž po 3 roky v této obci, v Z., M. a D. K. bydlí, nemůže obec V. B. sama snášeti předem uvedené útraty, nýbrž veškeré 4 uvedené obce a proto má na útraty tyto zaplatiti obec V. B. 144 Kč, D. K. 684 Kč, M. 36 Kč a Z. 146 Kč. Toto rozhodnutí vydáno bylo představenstvům všech zmíněných čtyř obcí.
K odvolání obce D. K. administrativní výbor župy Oravské nař. výnosem výměr služnovského úřadu zrušil a tomuto úřadu nařídil, aby vydal nové rozhodnutí, ježto dle §§ 3 a 8 zák. čl. 21 z r. 1898 nese náklady vzniklé ošetřováním osob stížených nakažlivými chorobami a odkázaných do nemocnic z úřední moci polovici zemský fond a druhou polovici domovská obec a není přípustno, aby útraty tyto byly přesunuty na jiné obce jen z důvodu, že v nich ošetřovaný střídavě bydlí.
Do tohoto výnosu podala stížnost k tomuto soudu obec V. B. Nss shledal tuto stížnost nepřípustnou uváživ toto:
Žal. úřad zrušiv výrok 1. stolice o tom, jak má druhá polovice nákladů léčebných svrchu uvedených býti uhrazena, nenahradil jej výrokem vlastním, úhradu oné sumy věcně upravujícím, nýbrž omezil se na to, že výrok 1. stolice zrušil, poněvadž shledal, že jest v rozporu se zákonem.
Nevyslovil tedy žal. úřad nějakou povinnost stěžující si obce, že ona má náklady ony zcela nebo z části nésti, nýbrž vyhradil rozhodnutí o tom služnovskému úřadu. Jestliže však nař. výnosem nebyla stanovena nějaká povinnost stěžující si obce, nelze ve výnose tom spatřovati rozhodnutí neb opatření úřadu správního, jímž by jakkoli bylo zasaženo do práv obce a jest tedy stížnost do tohoto výnosu po rozumu § 2 zák. o ss nepřípustná.
K tomu sluší podotknouti, že žal. úřad ve svém výnose ovšem projevil právní názor v tom směru, že léčebné náklady za nemocné nakažlivými chorobami, dodané z moci úřední do nemocnice z polovice nese obec domovská. Ale projev právního názoru úřadu sám o sobě, nebyly-li z něho dosud vyvozeny konkrétní právní důsledky pro případ, o nějž jde, t. j. nebyl-li tento právní názor vtělen ve výrok úřadu práva a povinnosti stran upravující, nýbrž bylo-li vyvození těchto konkrétních důsledků ponecháno teprve nějakému rozhodnutí příštímu — nezakládá nějakých právních účinků vůči straně, jež by mohly vstoupiti proti ní v moc práva a nemůže proto strana své námitky proti právnímu názoru úřadu stížností na tento soud vznésti potud, pokud tento právní názor nedošel výrazu a použití ve výroku úředním, jí určitou povinnost ukládajícím nebo jinaké konkrétní zasažení do její právní sféry obsahujícím.
V daném případě mohla by se tedy obec V. B. brániti proti uvedenému svrchu názoru žal. úřadu teprve tehdy, kdyby tento úřad v důsledku jeho uznal obec tu za povinnou hraditi sporné náklady, což se však, jak již bylo uvedeno, nař. výnosem nestalo.

Citace:

Nález č. 2001. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 580-582.