Č. 2219.

Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí: Strana domáhající se připočtu nákladů podle § 8 dávk. ř. z r. 1920 musí sama uvésti a hodnověrně prokázati, jaké jednotlivé práce byly provedeny a jakým nákladem, aby mohlo býti spolehlivě posouzeno, zda práce ty v rozhodné době byly provedeny, měly-li v době zcizení za následek trvalé zvýšení hodnoty nemovitosti a jakou hodnotu toto zvýšení v době zcizení representovalo.
(Nález ze dne 13. dubna 1923 č. 6046.)
Věc: Viktor a Pavla K. v K. V. (adv. Dr. Ervín Robitschek z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze o dávku z přírůstku hodnoty.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody:
St-lé domáhají se ve smyslu § 8 d. ř. z r. 1920, aby při vyměření dávky z přírůstku hodnoty k nabývací ceně připočteny byly náklady za přestavby 160000 Kč, které učinili k trvalému zvýšení hodnoty prodaného domu v době. která jest vzata za základ k vyměření dávky, a tvrdíce ve stížnosti, že se jim doklady potřebné k průkazu vynaložených nákladů ztratily, vytýkají, že nebylo vyhověno jejich návrhu na provedení důkazu o těchto nákladech místním ohledáním.
V přiznání uvedli st-lé v tomto směru, že provedli uzávěry chodeb, zřídili záchody, vodovody, koupelny, kuchyně ve všech poschodích a že to stálo 160000 Kč. Jako důkaz navrhli úřední místní ohledání, ježto dokladů není, protože přestavby provedli ve vlastní režii.
Na vyzvání vyměřovacího úřadu, aby uvedli jednotlivé provedené práce, s udáním nákladu, jejž si ta která práce vyžádala, a aby nabídli důkaz udáním živnostníků dotčené práce vykonavších aneb jiným způsobem, ježto bez podobného průkazu nelze náklady uznati, odvětili st-lé totéž, co obsaženo bylo již v přiznání, aniž blíže na vyzvání úřední dali vysvětlení.
Na tomto stanovisku setrvali st-lé i v odvolání.
Dle § 8, odst. 1 č. 1 ve spojení s § 16, odst. 2. d. ř. z r. 1920 jest okolnosti, na základě kterých se činí při vyměřování dávky nárok na přípočty, v přiznání uvésti a hodnověrně prokázati, jinak se k nim při vyměřování dávky nehledí.
»Uvésti náklady« může dle tohoto zákonného předpisu znamenati jen tolik, co uvésti práce, výkony a úkony, jež byly provedeny k trvalému zvýšení hodnoty nemovitosti, a udati, jaký náklad každá nebo jednotlivé skupiny jejich si vyžádaly a to vše uvésti takovým způsobem, aby tvrzení ta mohla býti podkladem pro prozkoumání, zda práce ty v rozhodné době byly provedeny, měly-li v době zcizení za následek trvalé zvýšení hodnoty nemovitosti a jakou hodnotu toto zvýšení v době zcizení representovalo.
V dalších pak slovech nařízení, že uvedené okolnosti jest hodnověrně prokázati, není míněno, že by teprve provádění nabídnutého důkazu mělo straně opatřiti onen skutkový materiál, jejž měla dle předcházejících vývodů napřed uvésti.
Žal. úřad zamítl odvolání z platebního rozkazu k přípočtům nepřihlížejícího z důvodu, že strana náklady uplatňované jako přípočty v přiznání k dávce zevrubně neuvedla a neprokázala, ježto není úlohou úřadu, aby prováděním důkazu straně tvrzení potřebná teprve opatřoval a že proto nelze k uplatňovaným přípočtům hleděti.
Dle hořejšího výkladu § 8 č. 1 a § 16, odst. 2 d. ř. nelze shledati v nař. rozhodnutí nějakou nezákonnost, aniž jest vadou řízení, že žal. úřad nevyhověl návrhu strany na provedení místního ohledání bez předchozího podrobného uvedení jednotlivých prací a nákladů.
Druhá výtka stížností uplatněná, že vyměřující úřad v jiných případech, kde strany rovněž nemohly předložiti dokladů o nákladech vynaložených, dal městským stavebním úřadem zjistiti, zda a v jaké výši byly učiněny stavební náklady, stranami jako přípočty dle § 8, odst. 1 č. 1 d. ř. z r. 1920 uplatněné, taktéž není odůvodněna.
Nss prozkoumává zákonnost nař. rozhodnutí jen v konkrétních, jemu předložených případech.
Z toho plyne, že i kdyby bylo prokázáno, že jde o případ zcela obdobný, což však prokázáno není a pro nerozhodnost ani tenkráte prokazováno býti nemůže, kdyby zcela konkrétní případy ve stížnosti uvedeny byly, nevzchází z okolnosti, že snad v jiných případech bylo se od přesného zákonného postupu úřadem uchýleno, pro stranu nárok, aby v jejím případě bylo postupováno stejně.
Bylo proto stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

Nález č. 2219. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 1020-1022.