Č. 2267.

Pozemková reforma: 1. Souvislými s lesními nebo zemědělskými podniky ve smyslu § 34 náhr. zák. jsou stavby takové, jež svým hospodářským určením jsou věnovány účelům hospodaření na zemědělských nebo lesních podnicích k převzetí určených. 2. Okol- nost, že stpú nehodlá použíti určitých staveb pro příděl, nýbrž míní je bez pozemků ponechati vlastníkovi, nečiní ještě stavby ty nadbytečnými ve smyslu § 34 náhr. zák. Za takové lze pokládati pouze stavby, jichž rozsah přesahuje potřebu hospodaření na přejímaných zemědělských neb lesních podnicích bez ohledu na řízení přídělové. — 3. Dle § 34 náhr. zák. má vlastník zabraného majetku nárok, aby stpú, když přejímá celý statek, převzal také stavby, jež nejsou nadbytečné nebo s převzatými zemědělskými nebo lesními pozemky nesouvislé. — 4. Stpú přejímá i tehdy celý statek ve smyslu § 34 náhr. zák., když před skutečným jeho převzetím byla část pozemků přikázána do vlastnictví drobným pachtýřům, jestliže se převzetí úřadem vztahuje na celý zbytek.
(Nález ze dne 25. dubna 1923 č. 7006).
Věc: Probošství metropolitní kapitoly u sv. Víta v Praze (adv. dr. K. Sobička z Prahy) proti státnímu pozemkovému úřadu v Praze (sen. pres. v. v. R Vyšín) stran odepření převzetí stavby.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Podáním ze dne 8. června 1922 oznámila st-lka stpú-u, že byla vyrozuměna obvodovou úřadovnou, že budovy jejího dvora L. nebudou převzaty, a podotkla, že není příčiny, aby úřad, když přejímá veškeré pozemky tohoto dvora, nepřevzal také k němu patřící budovy, zvláště když v obci jsou četní uchazeči, pro které bude dobrodiním, budou-li jim budovy ty přiděleny.
O tomto podání st-lky vyjádřil se přídělový komisař v Š. v ten rozum, že budovy řečeného dvora mají najaty Jan V. a Frant. Š., kterým přidělena byla rozptýlená půda řečeného dvora. Budovy tohoto dvora jsou prý ve velmi špatném stavu, a poptávka po nich jest pouze se strany velmi chudých občanů, kteří za veškeré tyto budovy nabízejí jen asi 16000 Kč. Poněvadž by přejímací cena byla rozhodně větší, nebyla navržena poznámka převzetí na uvedené parcely. Budovy ony jsou od nepaměti pronajaty, ježto půda ke dvoru patřící dána byla do drobného pachtu.
Výnosem ze dne 12. srpna 1922 č. — vyrozuměl stpú- st-lku, že nemá příčiny, aby přejímal od velkostatku zmíněné budovy, poněvadž budov těch ode dávna bylo užíváno tím způsobem, že byly pronajímány tamním občanům k obývání bez ohledu na pozemky ku dvoru L. náležející a nebyly a nejsou tedy v žádné souvislosti s hospodařením na pozemcích, které jsou pronajaty vesměs drobným zemědělcům. Stpú také budov těch ke svým účelům přídělovým nepotřebuje, a poněvadž není žádným zákonným předpisem vázán co do výběru nemovitostí, jež hodlá převzíti, naopak dle § 34 zák. z 8. dubna 1920 č. 399 sb. nemusí zbytečných budov přejímati, není ani požadavek st-lky zákonem odůvodněn.
Proti tomuto rozhodnutí podala st-lka stížnost k nss, o níž soud uvážil takto:
Nař. rozhodnutí založeno jest na názoru, že v příčině přejímání zabraného majetku přísluší úřadu pouze právo, nikoli však povinnost, aby určité nemovitosti převzal. Naproti tomu stížnost hájí názor, že stpú aspoň pokud budov se týče jest povinen k jich převzetí, a mohl by převzetí odepříti jen za předpokladu § 34 zák. náhr., t. j. tehdy, když by se jednalo o budovy nadbytečné neb s převzatými zemědělskými neb lesními podniky nesouvislé.
Soud nemohl uznati, že by názor žal. úřadu byl veskrze správným. Zákony o pozemkové reformě bylo ovšem poskytnuto státu právo zabrané nemovitosti přejímati a přidělovati, aniž by tím založen byl také nějaký všeobecný subjektivní nárok vlastníka zabraných nemovitostí vůči státu, aby stát práva toho použil a nemovitosti jeho skutečně převzal.
Zpravidla tedy přísluší státu pouze právo a nikoliv také povinnost zabraný majetek převzíti, vlastníkům pak zabraného majetku pouze povinnost majetek ten odevzdati, nikoli však právo domáhati se toho, aby stát vůbec neb do určité lhůty majetek jejich převzal. Zásadu zde vytknutou neprovádí však zákon do všech důsledků.
Zatím netřeba řešiti otázku, zda ona volnost úřadu při výběru nemovitostí k provádění pozemkové reformy jde tak daleko, že úřad může z jistého hospodářského celku dle své libovůle vybrati si určité nemovitosti a ostatní ponechati vlastníku třeba proti jeho vůli, neboť v tomto případě na sporu jest otázka, zda dle § 34 náhr. zák. má vlastník zabraných budov za předpokladů v tomto ustanovení uvedených vůči státu nárok, aby stát budovy ty od něho převzal.
Nss odpověděl na otázku tuto kladně.
Dle § 33, odst. 1 zák. náhr. převezme stpú, jestliže přejímá celý statek, též archivy a registratury patrimoniální a hospodářské správy, není však dle § 34 tohoto zákona povinen převzíti stavby nadbytečné nebo stavby s převzatými zemědělskými neb lesními podniky nesouvislé, v kterémžto případě má pak právo zaříditi vše, čeho je potřebí k zachování neb udržení takových nepřevzatých budov.
Uznal-li zákon za nutné vytknouti na tomto místě, že za určitých předpokladů není povinen stpú, když přejímá celý statek, převzíti veškeré budovy tohoto statku, pak nutno z toho a contrario souditi, že kde předpoklady ony splněny nejsou, stpú, přejímaje celý statek, povinnost tu má, a musí také budovy k němu patřící přejmouti, aniž se může omeziti pouze na převzetí pozemků bez budov.
Existuje tedy za jistých předpokladů nárok vlastníka zabraných pozemků na převzetí budov k pozemkům těm patřících.
To ostatně úřad sám do jisté míry uznává tím, že nepřestává na zamítnutí žádosti st-lky pro nedostatek jakéhokoliv nároku, nýbrž přikročuje k věcnému řešení žádosti st-činy a zkoumá, zda nejsou zde předpoklady pro jeho povinnost k převzetí zmíněných budov dle § 34 náhr. zák.
Při řešení této otázky dospěl úřad k závěru, že povinnosti té ani dle tohoto předpisu nemá proto, že budov těch ke svým účelům přídělovým nepotřebuje, čímž asi chce říci, že budovy ty jsou nadbytečné, což by samo o sobě stačilo k vyloučení jeho povinnosti k převzetí budov dle §u 34 náhr. zák., dále však uvádí, že budovy ty nejsou také v žádné souvislosti s pozemky ke dvoru náležejícími, neboť prý jsou přejímány bez ohledu na pozemky ke dvoru patřící, a naopak zase pozemky jsou rozpachtovány drobným zemědělcům bez ohledu na budovy.
V odvodním svém spisu a také při ústním líčení snažil se žal. úřad opříti rozhodnutí své ještě o důvod další, uváděje, že nejde o převzetí celého statku, poněvadž as 50% jeho půdy přiděleno bylo již do vlastnictví drobných pachtýřů.
Na tento dodatečný důvod nemohl soud přistoupiti již vzhledem k ustanovení §§ 5 a 6, odst. 1 zák. o ss, dle něhož nss nemůže ani přezkoumati výrok jiný, než jaký jest v nař. nálezu obsažen, ani nemůže svůj vlastní nález založiti na skutkové podstatě jiné, než na jaké založeno jest samotné rozhodnutí úřadu. Přece však budiž zde poznamenáno, že nebylo by možno souhlasiti s úřadem v tom, že nejde již o přejímání celého statku, když před tím část jeho přikázána byla do vlastnictví drobným pachtýřům podle zákona o ochraně drobných pachtýřů. I přidělování půdy dle tohoto zákona jest zajisté částí pozemkové reformy, takže dostane-li se část statku do vlastnictví drobných pachtýřů podle uvedeného zákona, zbytek jeho pak převezme a přidělí se dle předpisů zákona přídělového, pak nutno míti za to, že bylo celého statku použito pro účely pozemkové reformy. Jen tehdy, kdyby úřad část statku převzal, zbytek jeho však, jemuž by dotčené budovy ještě sloužiti mohly, vlastníku k volné disposici ponechal, mohlo by se mluviti o tom. že úřad nepřejímá celý statek.
Při řešení námitek namířených proti důvodům v nař. rozhodnutí o cit. § 34 opřeným, nutno si především uvědomiti, které budovy jsou s převzatými zemědělskými neb lesními podniky nesouvislé, a které jsou ve smyslu zákona nadbytečné.
Ze znění zákona je zřejmo, že zde jde o dva předpoklady na sobě nezávislé, takže splnění kteréhokoliv z nich o sobě zbavuje úřad povinnosti převzetí dotčených staveb (arg. slovo »neb«).
Souvislost staveb s převzatými lesními neb zemědělskými podniky není zajisté dána již tím, že stavba stojí na zabrané půdě, neboť pak by vůbec bylo vyloučeno, aby úřad mohl odmítnouti převzetí nějaké budovy z důvodu právě uvedeného.
Proto nutno míti za to, že souvislostí onou míněn jest zde vnitřní hospodářský vztah mezi dotčenými budovami a lesními neb zemědělskými podniky k převzetí určenými pozůstávající v tom, že budovy ony svým hospodářským určením věnovány jsou účelům hospodaření na zemědělských neb lesních podnicích k převzetí určených. Okolnost, že budovy i pozemky statku na čas propachtovány jsou různým osobám, souvislost tu ještě rušiti nemusí.
Co se týče předpokladu druhého, nemohl soud uznati za správný názor úřadu, který za nadbytečné ve smyslu zákona považuje budovy ty, jichž úřad sám pro přídělové řízení nepoužije, a které tím, že úřad celý statek rozdělí a budovy vlastníkovi ponechá, se stanou nadbytečnými.
Poskytuje-li zákon stpú-u právo, aby odmítl také převzetí budov souvislých s přejímanými zemědělskými neb lesními podniky tehdy, když jde o budovy nadbytečné, má na zřeteli pouze takové budovy, jež nadbytečné jsou, t. j. jichž rozsah přesahuje potřebu hospodaření na přejímaných zemědělských neb lesních podnicích a nikoliv takové, které teprve prováděním pozemkové reformy nepotřebnými se stanou.
Úřad, vykládaje si nesprávně ustanovení § 34 zák. náhr., nekonal šetření o předpokladech své povinnosti k převzetí budov ve smyslu svrchu uvedených vývodů, a následkem toho zůstalo správní řízení neúplné. Pokud pak úřad nějaké šetření skutečně konal, neoznámil výsledek jeho straně, aby také tato mohla zaujmouti k němu své stanovisko, čímž porušil také právní zásadu slyšení stran ovládající řízení správní a stížil tak straně obranu v tomto řízení.
Vzhledem k tomu, že podstatná nedostatečnost řízení způsobena byla nesprávným výkladem zákona, bylo nař. rozhodnutí zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Citace:

Nález č. 2267. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 1102-1106.