Č. 1912.

Domovské právo (Slovensko): 1. Nabyla-li strana domovského práva na základě § 10. uher. zák. čl. 22 z roku 1886 před působnosti ústavního zákona ze dne 9. února 1920 č. 236 sb., může obec předepsati taxu podle § 14 cit. zák. čl. i za působnosti uvedeného ústavního zákona. — 2. Nelze předepsati taxu ve smyslu § 14, 2. věty uh. zák. čl. 22 z r. 1886, jestliže uplynulo více než 5 let od doby, kdy bylo nabyto domovské příslušnosti podle § 10 tohoto zák. čl.
(Nález ze dne 31. ledna 1923 č. 1573.)
Věc: Dr. Vilém Sch. v S. (adv. Dr. Aleš Posselt z Prahy) proti administrativnímu výboru župy Šarišské v Prešově stran taxy za přijetí do obecního svazku.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Podle § 14 organisačního statutu města S. ze dne 15. prosince 1894 byl ten, kdo byl přijat do obecního svazku města S., povinen do 30 dnů od přijetí zaplatiti pro fond chudinský poplatek v § 14 statutu blíže určený. Ustanovení to bylo usnesením zastupitelstva města S. ze dne 1. června 1921, jež schváleno bylo administrativním výborem župy Šárišské, změněno zejména co do výše poplatku. V zasedání dne 24. září 1921 konaném usnesl se správní výbor města S., aby ti obyvatelé města, kteří v době od 1. ledna 1910 do 31. prosince 1914 nabyli domovské příslušnosti v S. na základě § 10 zák. čl. 22 z roku 1886, byli povinni zaplatiti taxu za přijetí do domovského svazku dle starého organisačního statutu, ti pak, kteří příslušnosti nabyli po té době, taxu dle nového statutu.
V zasedání dne 22. prosince 1921 ustanovil městský správní výbor taxu za přijetí do domovského svazku pro st-le částkou 800 K a pověřil městskou radu, aby ji vybrala.
V odvolání z tohoto usnesení uvedl st-l, že v S. bydlí od r. 1908 a přispívá k veřejným břemenům, domovské příslušnosti nabyl tedy ipso jure v roce 1912 a i kdyby se přispívání k veřejným břemenům počítalo jen od roku 1911, kdy již jako advokát v S. bydlel, koncem r. 1914. Obec mohla proto na něm požadovati jen dle starého statutu poplatek nejvýše 100 K a bylo její povinností poplatek ten žádati již v době nabytí příslušnosti.
Administrativní výbor župy (Šárišské nař. rozhodnutím odvolání zamíti a usnesení městského zastupitelstva ze dne 24. září 1921 z důvodů v něm uvedených potvrdil.
Nss uvážil o stížnosti takto:
Po stránce formální nutno nejprve vytknouti, že usnesením ze dne 24. září 1921 stanovena byla všeobecně zásada, dle níž se mají taxy za přijetí do domovského svazku vybírati, a že podle této zásady byla st-li teprve usnesením ze dne 22. prosince 1921 vyměřena taxa za nabytí domovského práva částkou 800 K, tedy jako osobě nabyvší domovské právo po 31. prosinci 1914.
St-l podal odvolání z usnesení, jímž mu byla taxa předepsána, tudíž z usnesení ze dne 22. prosince 1922.
Zamítá-li nař. rozhodnutí odvolání jakožto podání proti usnesení městského zastupitelstva ze dne 24. září 1921, a potvrzuje-li toto rozhodnutí z důvodů v něm uvedených, jest za předeslaných okolností zřejmo, že předmětem rozhodování v 2. stolici bylo odvolání do usnesení z 22. prosince 1921, a že usnesení z 24. září 1921 jen nedopatřením tu bylo citováno. Jelikož však okolností tou nebyla stížená ani obrana st-le ani rozhodování nss-u a stížnost v tomto směru výtek nečiní, neshledal nss onu vadu nař. rozhodnutí za podstatnou a přikročil tedy ke zkoumání merita.
Ve věci samé nečiní nař. rozhodnutí vůbec výrok o přijetí st-le do svazku obce, nýbrž ukládá toliko st-li zaplacení taxy za přijetí do svazku obecního, které podle znění nař. rozhodnutí nastalo již dříve, takže v tomto případě nejde vůbec o otázku přijetí do svazku obecního, nýbrž toliko o předpis taxy za nabytí domovského práva již dříve uskutečněné.
Podle nepopřených údajů rekursu st-lova spočívá nař. rozhodnutí na skutkovém základě, že st-l nabyl domovské příslušnosti podle § 10 zák. čl. 22 z r. 1886 nejdéle po uplynutí 4 let od roku 1911, kdy zahájil v obci činnost jako samostatný advokát a počal přispívati k jejím břemenům.
Předmětem sporu jest jedině otázka, může-li st-li — nabyl-li domovské příslušnosti v městě S. nejpozději v r. 1914, po případě 1915 — taxa podle § 14 druhé věty zák. čl. 22 z r. 1886 býti podepsána teprve v prosinci 1921.
St-l v tomto směru souhlasně s rekursem namítá, že taxa byla by mu mohla býti předepsána jen svého času v době nabytí domovského práva a tvrdí, že nyní již obec tuto taxu od něho požadovati nemůže.
Nss spatřoval v těchto vývodech stížnosti námitku promlčení práva vybírati onen poplatek a shledal tuto námitku důvodnou z následujících úvah:
Podle § 139 zák. čl. 22 z r. 1886 jsou pro vymáhání daně obecní rozhodna ustanovení zák. čl. 11 z r. 1909. § 25 zák. čl. 12 z r. 1909 stanoví, že veřejné závazky uvedené v §§ 12 a 13 t. zák. se vymáhají ve smyslu zákona o správě veřejných daní (t. j. zák. čl. 11 z r. 1909) a že ustanovení tohoto zákona o promlčení platí i pro tyto závazky; v cit. § 13 vypočítávají se různé lokální dávky, jako taxy, poplatky atd. Z toho následuje, že i taxy, o něž jde v daném případě, se vymáhají podle ustanovení zák. čl. 11 z r. 1909 a že o promlčení i tu platí ustanovení téhož zákona.
Podle § 85 zák. čl. 11 z r. 1909 ve znění § 37 zák. čl. 53 z r. 1912 promlčují se přímé i nepřímé daně, pak pohledávky a povinnosti vybírané podle způsobu přímých daní, konečně poplatky, nebyly-li vyměřeny do 5 let ode dne, kterého předmět daně vznikl.
Za předmět »daně« při obecním poplatku za přijetí do svazku obecního podle § 14, 2. věta zák. čl. 22 z r. 1886 nutno podle názoru nss-u pokládati skutečnost nabytí domovské příslušnosti.
Tato skutečnost nastala podle shora vylíčeného u st-le nejpozději v r. 1915, takže předpis dávky teprve v prosinci 1921 stal se zřejmě po uplynutí shora uvedené doby 5 let.
Bylo tedy právo obce předepsati st-li dávku podle § 14 zák. čl. 22 z r. 1886 (za nabytí obecní příslušnosti nejpozději v r. 1915) v prosinci 1921 již promlčeno.
Předepsala-li obec přes to tuto dávku a byl-li rekurs st-lův proti tomu podaný nař. rozhodnutími zamítnut, byl tím porušen zákon, pročež bylo rozhodnouti jak shora uvedeno.

Citace:

Nález č. 1912. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 389-391.