Č. 2040.

Mimořádná opatření (příplatky k moučným výrobkům): 1. Ministerstvo zásobování může podle § 1, odst. 5 vl. nař. č. 499/1920 právo přímého zásobování odepříti po př. je omeziti podle volného uvážení; omezení platí však teprve od té doby, kdy straně bylo platně uloženo. — 2. Osoby, jimž všeobecně nebo zvláštním opatřením bylo povoleno přímé zásobování obilím (vl. nař. č. 499/20), nejsou povinny platiti příplatky podle § 2 nař. č. 494 a č. 500/1920.
(Nález ze dne 3. března 1923 č. 3596.)
Prejudikatura: Boh. 1901 adm.
Věc: Gustav K., Antonín N. v R. a Jan S. ve V. K. (adv. Dr. Artur Heidler z Prahy) proti ministerstvu pro zásobování lidu stran příplatků na mouku. Výrok: Naříkaná rozhodnutí se zrušují pro nezákonnost.
Důvody: Okresní obilní ústav v K. uložil Gustavu K., disponentu, Antonínu N., vrchnímu technickému správci cukrovaru v R. a Janu S., řediteli cukrovaru ve V. K., povinnost platiti příplatky k zlevnění mouky po rozumu § 2 vl. nař. ze dne 2. září 1920 č. 500 sb. Z předpisu toho prví dva se odvolali k osp-é v K., jež odvoláním výměry z 13. června 1921 nevyhověla, poněvadž jako neproducenti měli by odebírati lístky na chléb a mouku a to vzhledem k jejich příjmům lístky příplatkové. Tím, že min-em pro zás. lidu jim jako úředníkům cukrovaru bylo povoleno ve smyslu ustanovení § 1, posl. odst. nařízení ze dne 2. září 1920 č. 499 sb. právo přímého zásobování, nestali se producenty a také neplatí dávku z katastrálního výnosu, jaká předepsána jest zemědělcům. Proto dříve než jim byl vystaven mlecí výkaz třebas úhrnný pro všechny zaměstnance cukrovaru, byli povinni platiti předepsanou dávku k zlevnění mouky a to za celou dobu ode dne, kdy vešlo v platnost nařízení ze dne 25. srpna 1920 č. 494 sb.
Rozhodnutími z 5. srpna 1921 zsp v Praze podaná odvolání zamítla z důvodů první stolice. Rovněž zamítla zsp rozhodnutím z 23. června 1921 odvolání Jana S.
Také min. pro zás. lidu nevyhovělo podaným odvoláním.
Nss opřel rozhodnutí své o tyto úvahy:
Není sporno, že všem cukrovarům bylo v hospodářském období 1920/1921 prodlouženo právo přímého zásobování. I když se připouští možnost, že min. pro zás. lidu podle § 1 odst. 5 vlád. nař. z 2. září 1920 č. 499 sb. právo přímého zásobování úplně dle volného uvážení může povoliti nebo odepříti — tudíž také libovolně obmeziti a vázati, přece takové obmezení musí býti se stranou sděleno a může platiti teprve od té doby, kdy závazek straně platně byl uložen, — při čemž dlužno míti na zřeteli, že stranám uložiti možno pouze platy, pro které jest podklad v zákoně.
Není ani tvrzeno, ani jinak zjevno, že původní povolení dané podle § 1, odst. 5 vl. nař. z 2. září 1920 č. 499 sb., nebo prodloužení jeho bylo spojeno se závazkem, aby zaměstnanci mající platu nejméně 30000 K platili příplatek dle § 2 a § 4, odst. 2 opatření Stálého výboru N. S. ze dne 25. srpna 1920 č. 494 sb. Není též tvrzeno, že závazek ten později byl stanoven a osobám, kterých se týče, buď všeobecně řádně prohlášeným vládním nařízením, buď zvláštním výnosem uložen.
Výnos min. pro zás. lidu ze dne 14. února 1921 č. 7473/1848 za takové opatření pokládati nelze, poněvadž má pouze ráz pokynu pro podřízené úřady a nemůže již proto, že nebyl řádně prohlášen, založiti pro strany ani práv ani závazků.
Výnosům okr. obilního úřadu a potvrzení jejich rovněž významu takového opatření nelze přiznati, poněvadž se jeví dle svého obsahu již provedením normy, není však zjevno, že norma provedená vůbec závazně byla vydána.
Z úvah těchto jde, že z ustanovení § 1 vl. nař. z 2. září 1920 č. 499 sb. nebo z opatření na základě něho učiněných nelze dovoditi povinnost st-lů k placení příplatků na mlýnské výrobky. Opatření Stálého výboru ze dne 25. srpna 1920 č. 494 sb. a provád. nařízení z 2. září 1920 č. 500 sb. upravují veřejné zásobování za účelem, aby se prodávaly mlýnské výrobky a chléb tak, by celý výrobní, pokud se týče nákupní náklad byl plně hrazen, a mají na zřeteli pouze osoby, které činí nárok na veřejné zásobování; pouze tyto osoby povinny jsou placením příplatků dle § 2 obou norem, povinnost k placení těchto příplatků jest spjata s nárokem na vydání výkazních lístků opravňujících k odběru mlýnských výrobků, resp. chleba; naproti tomu jsou z veřejného zásobování a z nároků na vydání výkazních lístků vyloučeny osoby, kterým jako samozásobitelům podle vl. nař. z 2. září 1920 č. 499 sb. všeobecně nebo zvláštním opatřením povoleno jest přímé zásobování obilím (mlýnskými výrobky).
Názor tento vyslovil nss nálezem ze dne 29. ledna 1923 č. 11088/ 22 Boh. 1901 adm. a trvá při něm i v tomto případě.
Nař. rozhodnutí nemají proto opory v zákoně, pročež dle § 7 zák. o ss byla zrušena a odpadá tím i příčina, aby se soud zabýval námitkou učiněnou ve stížnosti Jana S. v tom směru, že od 19. dubna 1921 ani od cukrovaru ve V. zásobován, ani okresním obilním ústavem od té doby nebyl aprovisován, a že jemu tedy tříkorunová dávka za dobu od 19. dubna do 28. června 1921 neměla býti předepsána.

Citace:

Nález č. 2040. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 655-657.