Č. 2260.


Legionáři: K pojmu legionáře podle vl. nař. ze 27. července 1920 č. 470 sb.
Řízení před nss-em: K § 2 zák. o ss (porušení práva).

(Nález ze dne 24. dubna 1923 č. 6892.)
Věc: JUDr. Bedřich Ž. v Praze proti ministerstvu národní obrany (min. místotaj. D. J. Pešout) stran přesazení do stavu mužstva ve vlastnosti prostého domobrance a nepřiznání charakteru legionáře.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody:
Rozhoduje ve věci samé, neshledal nss stížnost důvodnou.
Při převádění ze starého branného poměru do nového ve smyslu branného zák. z 19. března 1920 č. 193 sb. a provád. nařízení k němu ze dne 27. července 1920 č. 470 sb. byl st-l přesazen do stavu mužstva jako domobranec a byl o tom vyrozuměn. Toto opatření mohl by brát před nss-em v odpor jen tenkráte, kdyby tvrdil, že opatření to se nemělo státi, ku př. proto, že pro svůj věk nebo z jiných důvodů nepodléhá vůbec branné povinnosti, nebo že měl být převeden do stavu gážistů. To však st-l netvrdí, na opak v rozkladu ze dne 29. listopadu 1921 sám výslovně uvádí, že náleží do 2. zálohy pražského pěšího pluku jako prostý vojín. Netvrdí tedy porušení práva.
Otázka, bylo-li velitelství domobraneckého okresu v Plzni k vydání tohoto opatření kompetentním, je pro stěžovatelovo právní postavení irelevantní, neboť pokud se takové opatření v naznačeném právě směru nedotýká nějakých práv jednotlivce, jde o akt vnitřní evidence záložníka, na který tomuto nepřísluší žádné ingerence.
Tvrzení, že rozhodnutí ministerstva je nezákonné, poněvadž nezrušilo opatření plzeňského velitelství, jež podstatou svou je prý degradací st-le, je bezdůvodné. Obsahem jeho jest, jak již řečeno, převedení do nového branného poměru jako prostého domobranci, a slovo »přesazen« neznamená než »přeložen, převeden nebo vřaděn« po rozumu předpisů cit. nařízení. Správnost tohoto aktu st-l připouští a netvrdí, že by mu příslušela hodnost důstojnická. Není tu tedy degradace a proto ani tvrzené nezákonnosti.
Konečně spatřuje stížnost nezákonnost v tom, že nebylo rozhodnuto, že st-li náleží titul a charakter neprivilegovaného legionáře ve smyslu § 19 vl. nař. z 27. července 1920 č. 470 sb., jak se domáhal rozkladem. Takový nárok neexistuje. Pokud s pojmem legionáře jsou spojena jistá práva (zákon ze dne 24. července 1919 č. 462, ze dne 9. dubna 1920 č. 234 a § 17 zákona ze dne 30. ledna 1920 č. 81 sb.), musí vykazovati legionář jistou kvalifikaci (přihláška resp. vstup do legií před 28. říjnem 1918), kterou st-l, jak sám doznává, nemá. Jen o této kvalifikaci jako legionářské mají úřady rozhodovati. Že by osoby později do čsl. zahraničního vojska vstoupivší měly právo na označení »legionář« nikde není stanoveno; ani z § 19, 28 neb 14 cit. nař. č. 470 sb. neplyne, že by osoby v něm uvedené měly být vedeny v evidenci s označením jako »legionáři«. Z těchto důvodů bylo stížnost směřující proti rozhodnutí ze dne 30. prosince 1921 zamítnouti jako bezdůvodnou.
Citace:
Nález č. 2260. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 1096-1097.