Č. 2030.

Nemocenské pojišťování dělnictva: Omezení dané předpisem § 1, odst. 4 zák. ze 16. července 1892 č. 202 ř. z. nebylo, pokud jde o nemocenské pojištění, prováděné zapsanými pokladnami pomocnými, ani zrušeno ani změněno zákonem o nemocenském pojišťování ze dne 15. května 1919 č. 268 sb.
(Nález ze dne 1. března 1923 č. 3463.)
Prejudikatura: Boh. 335 adm.
Věc: Akciová společnost, továrna na fezy, a další firmy (adv. Dr. Jos. Josífko z Prahy) proti ministerstvu sociální péče v Praze (min. místotajemník Dr. Frant. Janoštík — za strany zúčastněné okresní pokladny nemocenské ve St. a v P. adv. Dr. Lev Winter z Prahy) o nemocenské pojištění.
Výrok: Stížnosti se zamítají jako bezdůvodné.
Důvody: Nař. rozhodnutími vyslovilo min. soc. péče, že st-lé mohou míti své úředníky pojištěny podle §u 11 č. 6 nem. zák. ve znění zákona ze dne 22. prosince 1920 čl. 689 sb. u nemocenské pokladny úředníků a zaměstnanců, zapsané pokladny pomocné v Praze, a nemusí tudíž platiti od 1. ledna 1921 pojistné příspěvky za své úředníky do okresní nemocenské pokladny, že však jsou povinni platiti příslušné okr. nem. pokladně pojistné příspěvky za příslušnou dobu před 1. lednem 1921 za ty zaměstnance, kterým příslušela vyšší zajišťovací renta než 28 Ke týdně. K tomu dodalo min. soc. péče, že otázku, za které osoby a za jak dlouhou dobu před 1. lednem 1921 mají býti příspěvky příslušné okr. nem. pokladně doplaceny, bylo by řešiti v případě sporu cestou instanční.
O stížnostech namítajících nezákonnost tohoto rozhodnutí v druhé jeho části uvážil nss:
Předmětem sporu, jenž vznesen byl uvedenými stížnostmi, jest otázka, zda zaměstnanci stěžujících si firem, kteří měli denního výdělku více než 6 K 50 h, za platnosti zákona o nem. pojištění ze dne 15. května 1919 č. 268 sb. povinni byli nemocenským pojištěním u příslušné okr. nem. pokladny či zda pojištění toto nahrazeno bylo pojištěním u nem. pokladny soukromých úředníků a zřízenců v Praze.
Stížnosti stojí na stanovisku, že pojištění jmenovaných osob u této pokladny mělo účinek §u 13 č. 1 nem. zákona, uvádějíce na oporu svého náhledu jednak, že dle schválených stanov a jednak v důsledku zákona ze dne 15. května 1919 č. 268 sb. samého zmíněná pokladna soukromých úředníků, jíž osvědčení podle § 7, odst. 2 zák. ze dne 16. července 1892 č. 202 ř. z. bylo ponecháno, oprávněna byla pojištění těchto zaměstnanců způsobem a měrou zákonu nemocenskému odpovídající prováděti.
Pokud se týče první námitky, třeba míti na zřeteli, že nem. pokladna úředníků a zaměstnanců v Praze čerpá svoji právní existenci z ustanovení zákona ze dne 16. července 1892 č. 202 ř. z., že jest tedy zapsanou pokladnou pomocnou, která podle základního ustanovení § 1 cit. zákona oprávněna jest pojišťovati pro případ nemoci jen, pokud nemocenské nepřevyšuje 28 K týdně, jak nss vyslovil nálezem Boh. č. 335. Ustanovení §u 1, jež vymezuje věcnou působnost zapsaných pokladen pomocných, jest normou kogentní, která již v důsledku toho své účinnosti nemůže býti zbavena jinakým obsahem stanov, byť i úřadem schválených. Byť tedy stanovy pokladny té obsahovaly ustanovení, že pokladna provádí pojištění pro případ nemoci v míře širší, než připouští cit. § 1, a byť i stanovy ty byly schváleny úřadem dohlédacím, nemohou z ustanovení tohoto obsahu býti ve prospěch st-lů vyvozovány jakékoliv právní důsledky, dokud ono ustanovení § 1 zůstává v platnosti.
Pokud jde však o námitku druhou, že zmíněné omezení pokladny soukromých úředníků po rozumu § 1 cit. zákona z roku 1892 pozbylo platnosti novelou zákona o nem. pojištění z roku 1919, čili že § 1, odst. 4 zákona z roku 1892 byl derogován zákonem o nem. pojištění z roku 1919, nemohl nss stížnostem dáti za pravdu.
Stížnosti hájí právní názor, že §em 11 tohoto zákona, jenž zapsané nemocenské pokladny pomocné zařazuje mezi ony pokladny, které provádějí nemocenské pojištění v § 1 nařízené, pokladny ty postaveny byly ve všech směrech na roven okr. pokladnám nemocenským, a že tedy již v důsledku tohoto zákona mohou prováděti pojištění nemocenské stejným způsobem a stejnou měrou, jako okr. nem. pokladny.
Naproti tomu třeba však poukázati na to, že novela k nem. zákonu z roku 1919 nechala nedotčeným ustanovení § 13 č. 1 nem. zák., podle něhož zproštění od povinnosti pojistné u okr. nem. pokladny nastává jen tehdy, když zaměstnanci, o něž jde, pojištěni jsou u některé pokladny v § 11 nem. zák. jmenované způsobem a měrou v zákoně nemocenském nařízenou.
Míra pojištění u zapsané pokladny pomocné vymezena jest však ustanovením § 1 č. 4 cit. zákona z roku 1892 a mohou tudíž i za platnosti zákona o nem. pojištění z roku 1919 s účinkem § 13, odst. 1 nem. zák. u pokladen těch pojištěny býti jen ony osoby, jimž nenáleží nárok na nemocenské v míře přesahující 28 K týdně.
Ustanovení § 1 zákona z 16. července 1892 č. 202 ř. z. výslovně novelou zákona o nem. pojištění z roku 1919 změněno nebylo. Jeho derogaci nelze spatřovati ani v článku 26 tohoto zákona, jenž ukládá pokladnám nezrušeným povinnost, přizpůsobiti své stanovy tomuto zákonu, a opravňuje i ministra sociální péče, aby změny stanov potřebné provedl i z moci úřední. Že zákon z roku 1919 úmyslu neměl, rozsah oprávněných zapsaných pokladen pomocných nepozbyvších osvědčení dle § 7 cit. zákona z r. 1892 měniti, pro to svědčí i čl. 25 novely, v němž ony změny platného práva zejména i zákona z roku 1892, jež tato novela normovati chtěla, výslovně jsou uvedeny, mezi nimi však zrušení nebo změna §u 1 č. 4 zákona z roku 1892 obsaženo není.
Touto úvahou dospěl nss k právnímu názoru, že ustanovení §u 1 č. 4 zákona z 16. července 1892 č. 202 ř. z. ani novelou zákona o nem. pojištění z roku 1919 změny nedoznalo, a shledal tedy nař. rozhodnuti v souhlase se zákonem.
Pokud zástupce stížností při ústním líčení vytýkal jako vadu nař. rozhodnutí, že neobsahují výroku o tom, kteří jednotlivě označení zaměstnanci stěžujících si závodů a po kterou dobu byli povinnými členy zúčastněných okr. pokladen nemocenských, nemohl nss výtce té přiznati oprávněnost, uváživ, že nař. rozhodnutím řešen byl toliko spor mezi stranami vzešlý abstraktně o to, zdali zaměstnanci stěžujících si závodů pobírající více než 6 K 50 h denního výdělku, pojištěni byli v době do 31. prosince 1920 u nem. pokladny soukromých úředníků v Praze účinkem §u 13. odst. 1 nem. zák.

Citace:

Nález č. 2030. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 636-638.