Č. 2015.

Podpora nezaměstnaných: Faktické poskytování částečné výživy není momentem právně totožným se zabezpečením výživy ve smyslu zákona z 12. srpna 1921 č. 322 sb.
(Nález ze dne 26. února 1923 č. 17343/22.)
Věc: Josef Š. ml. ve V. K. proti zemské správě politické v Brně o podporu nezaměstnaných.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím potvrzen byl výměr osp-é v Místku z 15. července 1922, jímž nevyhověno žádosti st-lově za přiznání státní podpory v nezaměstnanosti, jelikož je svoboden a nemusí se o nikoho starati, nezbytná jeho výživa pak jest zabezpečena výdělkem otcovým, takže st-l nemá nároku na podporu podle zákona ze dne 12. srpna 1921 č. 322 sb.
Stížnost do rozhodnutí toho podanou shledal nss důvodnou.
Zamítaje žádost st-lovu, měl žal. úřad zřejmě na mysli ustanovení §u 2 č. 6 cit. zákona, jenž stanoví, že nároku na podporu v nezaměstnanosti nemá, kdo má majetek, důchod nebo jiný příjem, zabezpečující jeho nezbytnou výživu po dobu nezaměstnanosti. Poněvadž dle spisů není sporu o tom, že st-l nemá ani jmění ani důchodu, zbývá toliko zkoumati, dá-li se shora uvedený, zamítavý důvod nař. rozhodnuti podřaditi pod pojem »jiný příjem, zabezpečující jeho nezbytnou výživu po dobu nezaměstnanosti.«
St-l tvrdí v souhlase se správními spisy, že jest (resp. byl v době vydání nař. rozhodnutí) téměř 26 roků stár, že jeho otec jest úplně nemajetný a žije pouze z vlastního výdělku. Konaným šetřením bylo ovšem zjištěno, že v nynější době nezaměstnanosti živili st-le částečně jeho rodiče, částečně že byl živ ze svých úspor. Žal. úřad tedy patrně z těchto okolností soudil, že st-l má příjem výživu jeho po dobu nezaměstnanosti zabezpečující. K tomuto úsudku mohl však dospěti jen na základě právního náhledu, že faktické poskytování částečné výživy jest moment právně totožný se zabezpečením výživy ve smyslu zákona.
Tento náhled je však mylný, neboť o zabezpečení výživy lze mluviti jen tehdy, jsou-li splněny ještě další momenty, to zejména dostačitelnost a právní nárok vyživovaného na poskytování výživy té.
Vycházel-li tedy žal. úřad z opačného právního náhledu a nevyšetřil-li dalších ještě potřebných okolností, zůstalo řízení jeho následkem tohoto mylného právního náhledu kusým, pročež bylo nař. rozhodnutí, založené na tomto nesprávném právním názoru, zrušiti pro nezákonnost.

Citace:

Nález č. 2015. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 605-605.