Č. 1859.

Vyhoštění (Slovensko): 1. Manželstvím založené právo a povinnost manželky sdíleti domácnost s manželem není překážkou, aby manželka — cizí státní příslušnice — byla vyhoštěna bez současného vyhoštění manžela. — 2. Manželka nezvěstného def. učitele konfesionelní školy, která pobírá služební požitky manželovy, není odkázána na dobročinnost.
(Nález ze dne 19. ledna 1923 č. 20227/22.)
Věc: Terezie W. ve F. proti ministerstvu s plnou mocí pro správu Slovenska o vypovězení z území republiky.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výměrem ze dne 28. prosince 1921 vypověděl župan hontianské župy st-lku, ve F. bydlící, maďarskou příslušnici, podle min. nař. č. 5835 a to podle § 1 bod g) min. nař. č. 7747 z území republiky čsl. z důvodů, že jmenovaná jako maďarská příslušnice nemá zde zaměstnání, a její výživa není zabezpečena.
Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad st-lčino odvolání.
O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvážil nss takto:
Jak z nař. výroku ve spojení s rozhodnutím 1. instance jest zřejmo, jde v tomto sporu pouze o vypovězení st-lky z území čsl. republiky. Výrok takový předpokládá ovšem, že jde o cizinku, a proto se úřad nemohl zabývati pouze tím, zda jest zde důvod k vypovězení, nýbrž musil si dříve prejudicielně zodpověděti otázku, zda jde o osobu, ohledně níž důvodu toho lze použíti, totiž o cizí příslušnici, kteroužto otázku vyřešily úřady obou instancí kladně. Pokud pak jde o důvod k vypovězení, dospěly k závěru, že jest zde důvod ten dán podle § 1 lit. g) nař. min. pro Slov. ze dne 18. června 1920 č. 7747 (č. 41 Úřad. Novin), že totiž st-lka jest bez zaměstnání a že jest tedy břemenem obci.
St-lka brojí jednak proti onomu prejudicielnímu závěru, že jest cizí příslušnicí, jednak proti vlastnímu výroku úřadu, popírajíc, že by zde byl důvod k vypovězení, nebo že by úřad za daných okolností mohl důvodu toho použíti, odvolávajíc se v tom směru na to, že jako manželka má právo i povinost sdíleti bydliště svého muže a pokud ten nebude vypovězen, že nelze zabrániti ani jí, aby se na zdejším území zdržovala. Po názoru nss-u jsou vývody stížností po této stránce bezpodstatné, neboť i kdyby se mohlo míti za to, že její muž, nesporně definitivní učitel na konfesionelní škole, byť i od r. 1914 od nastoupení své vojenské služby nezvěstný, mocí svého veřejného postavení má na zdejším území své, ať skutečné, ať presumptivní bydliště, nemohlo by to býti v případě, že by byl cizím státním příslušníkem, na překážku, aby st-lka, vyskytl-li by se při ní důvod k vypovězení, byla z území republiky vypovězena bez ohledu na to, že ohledně jejího muže k opatření takovému nedošlo, když její právo a povinnost sdíleti bydliště se svým mužem zakládá se pouze v poměru soukromoprávním, založeném manželstvím, kdežto vypovězení cizího příslušníka jest aktem spadajícím do práva veřejného, před nímž onen poměr práva soukromého by musil ustoupiti.
Nicméně shledal nss stížnost důvodnou. St-lka již v řízení správním, právě tak jako nyní ve stížnosti, poukazovala na to, že má na zdejším území prostředky k výživě, pobírajíc totiž požitky náležející jejímu muži mocí jeho služebního postavení. Správnost tohoto udání není žal. úřadem popřena a vychází též z potvrzená školního inspektorátu v Šahách. Je-li tomu tak, a dostává-li se st-lce prostředků k její obživě dostatečných z titulu veřejného služebního postavení jejího muže, nelze tvrditi, že jest odkázána na dobročinnost, a nelze důvodně dovozovati, že nemajíc zaměstnání, jest břemenem obci. Otázka ta mohla by přijíti ovšem na přetřes, kdyby služební poměr jejího manžela byl pravoplatně zrušen nebo alespoň výplata jeho požitků st-lce jakožto manželce jeho po dobu jeho nezvěstnosti pravoplatně zastavena a kdyby stěžovatelka ani pak nemajíc takto dosavadního dostatečného zdroje příjmu, neměla žádného nebo stálého zaměstnání po rozumu § 1 lit. g) cit. min. nař. Že by tomu však tak bylo, žal. úřad ani netvrdí.
Jestliže tudíž úřad přes to potvrdil st-lčino vypovězení, opřev se o ony okolnosti, neodpovídá vypovězení to. normě tvořící jeho právní základ, pročež bylo je zrušiti podle § 7 zák. o ss., aniž bylo třeba zabývati se řešením oné prejudicielní otázky, zda st-lku jest vůbec pokládati za cizinku čili nic.

Citace:

Nález č. 1859. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 278-279.