Č. 2175.

Dávka z přírůstku hodnoty nemovitosti: 1. Hodnota nemovitosti zjištěná exekučním odhadem soudním jest totožná s obecnou hodnotou ve smyslu řádu o dávce z přírůstku hodnoty. — 2. O hodnotě nabývací při nemovitosti nabyté exekuční dražbou.
(Nález ze dne 31. března 1923 č. 5177).
Prejudikatura: Boh. 62 a 249 adm.
Věc: Markéta H. v D. proti zemskému správnímu výboru v Praze o dávku z přírůstku hodnoty.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-lka prodala trhovou smlouvou 6. dubna 1920 nemovitosti v knihovních vložkách č. obce T. za 23000 K se závazkem, že kupec nese dávku z přírůstku hodnoty; v přiznání k dávce z přírůstku hodnoty udána nabývací hodnota 15800 K, za kterou sumu byly nemovitosti ony v exekuční dražbě vydraženy 4. prosince 1917, zcizovací hodnota pak 23000 K. Dle exekučních spisů byly nemovitosti odhadnuty 21. a 25. září 1917 a to ve vložce č. 89 na 3940 K 30 h, ve vložce č. 91 na 2015 K, ve vložce č. 154 na 8540 K, a docíleno za ně v dražbě nejvyšší podání 4050 K, 6050 K a 5700 K. Pro výpočet z přírůstku hodnoty nemovitosti v knih vl. č. 91 vzata za základ exekučním odhadem zjištěná cena 2015 K jako nabývací hodnota.
Ve stížnosti na platební rozkaz namítáno mimo jiné, že vzata nabývací hodnota nemovitostí ve složce č. 91 odhadní hodnotou 2015 K, ač nemovitosti ty byly vydraženy za 6050 K. Poněvadž to st-lce nebylo dříve sděleno k vyjádření, jest řízení vadné (§ 18 dávk. ř.), ve věci samé, že směrodatným mělo býti podání 6050 K.
Žal. úřad zamítl stížnost, poněvadž nejvyšší dražební podání per 6050 Kč jest pouhou cenou, kterou vyměřující úřad může nahraditi nabývací hodnotou, má-li pochybnosti o správnosti ceny té (§ 5, odst. 2 a § 8, odst. 1 d. ř. z r. 1915); vyměřující úřad vzal právem odhadní cenu za hodnotu nabývací, neboť exekuční odhadní cena, na jejíž základě byla dražba provedena, jest obecnou hodnotou nemovitostí v době dražby (§ 306 o. z. o. a §§ 140 až 144 exek. ř.).
O stížnosti uvážil nss toto:
Stížnost jest názoru, že dle §u 8 dávk. ř. v každém případě, kde nemovitosti nabyto bylo v nucené dražbě, platí za hodnotu nabývací nejvyšší podání v dražbě docílené. Názor ten jest mylný. Nss vyslovil již v nálezu Boh. 249 adm. právní názor, že znění prvé věty 2. odst. §u 8 dávk. ř., která nejvyšší podání, za něž nemovitosti v nucené dražbě byla nabyta, označuje za cenu nabývací a nikoli za hodnotu nabývací, poukazuje na to, že vyměřovací úřad má i v tomto případě právo, jemu dle 1. odst. §u 8 příslušející, vzíti za základ výpočtu přírůstku hodnoty vyšetřenou obecnou hodnotou v době nabytí, má-li pochybnosti o tom, zda nejvyšší podání srovnává se s obecnou hodnotou nemovitostí v době nabytí (nucené dražby). Na tomto svém názoru trvá nss a poukazuje dle §u 44 jedn. řádu k bližšímu odůvodnění zmíněného nálezu. Nss vyslovil dále v nálezu Boh. 62 adm., na jehož odůvodnění se poukazuje, právní názor, že hodnota nemovitostí na základě exekučního odhadu soudního určená jest zároveň obecnou hodnotou ve smyslu řádu o dávce z přírůstku hodnoty a že hodnotu odhadem takovým zjištěnou lze považovati za obecnou hodnotu v době nucené dražby dle odhadu toho provedené, nenastala-li v mezidobí podstatná změna v okolnostech rozhodných pro určení hodnoty.
Stížnost po stránce formální vytýká, že žal. úřad nevzal v úvahu námitku, že vyměřovací úřad nešetřil předpisu § 18 dávk. řádu a že o ní vůbec nerozhodl. Námitka ta byla sice důvodná, neboť úřadu vyměřovacímu náleželo dle § 18 dávk. ř., aby dříve stranu vyzval, by se sama vyjádřila o obecné hodnotě převedené nemovitosti v době nabytí a pak, aby jí sdělil obecnou hodnotu, jím předpokládanou, s vyzváním, aby strana podala do určité lhůty své námitky; st-lka však ani ve stížnosti k žal. úřadu, ani ve stížnosti k tomuto soudu neuvedla vůbec žádných konkrétních okolností proti hodnotě nabývací, kterou úřad na základě exekučního odhadu zjistil a za základ svého výpočtu vzal, zejména, že by byly po vykonaném odhadu soudním a přede dnem dražby nastaly určité změny ve stavu prodaných nemovitostí, které by mohly míti vliv na obecnou hodnotu jejich, nýbrž namítala jen všeobecně, že za nabývací hodnotu mělo býti vzato nejvyšší podání docílené v nucené dražbě, proto že tak předpisuje § 8 dávk. ř., kteráž námitka však jest bezdůvodná, jak výše dovoděno bylo. Za tohoto stavu věci neshledal nss, že by tím, že se žal. úřad opomenul zabývati uvedenou námitkou formální, byla st-lce právní obrana stížená, a neshledal proto v opomenutí tom podstatnou vadu řízení, která by vésti musila ke zrušení nař. rozhodnutí.
Stížnost jeví se tudíž neodůvodněnou.

Citace:

Nález č. 2175. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 932-933.