Č. 1988.

Státní úředníci: Dle § 5 nař. z 22. prosince 1920 č. 666 sb. sluší při propočítání služební doby soudcům odpočítávati od celkové služební doby 4 léta soudní praxe a přípravné služby v každém případu, kdy zkouška nebyla složena v době kratší po nastoupení soudní praxe nebo přípravné služby.
(Nález ze dne 19. února 1923 č. 15250/22.)
Věc: Dr. Rudolf H. v M. proti ministerstvu spravedlnosti v Praze o propočítání služební doby.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Dekretem ze 21. května č. — presidium vrchního zemského soudu v Praze, propočítávajíc podle zák. ze dne 9. dubna 1920 č. 222 sb. a vl. nař. ze dne 22. prosince 1920 č. 666 sb. celkovou služební dobu st-lovu ke dni 1. ledna 1921, poukázalo mu požitky 2. stupně 7. hodn. třídy státních úředníků, při čemž z prokázané celkové služební doby 18 roků, 1 měsíce a 19 dní vzhledem k tomu, že st-l nastoupil soudní praxi dle § 2 lit. a) adv. řádu dnem 12. května 1906, byl převzat do přípravné služby soudcovské 15. prosince 1908 a soudcovskou zkoušku složil 21. září 1912, tedy po 6 letech 6 měsících a 9 dnech »soudní praxe a přípravné služby« dle § 5 vl. nař. z 22. prosince 1920 č. 666 sb., odpočítány 4 roky.
Žádosti st-lově podané dne 26. června 1922, v níž poukazuje k tomu, že 6 měsíční doba z jeho advokátní praxe konaná u soudu nikdy mu skutečně nebyla započtena do přípravné služby soudcovské a žádá, aby mu při propočtení celkové služební doby odečtena byla pouze doba 3 roků 9 měsíců a 6 dní místo 4 roků, min. sprav. nař. rozhodnutím nevyhovělo.
Stížnost naříká toto rozhodnutí pro nezákonnost a dovolává se skutečností, že st-l složil soudcovskou zkoušku již za 3 roky 9 měsíců a 6 dní, tudíž dříve než za čtyři roky, čítajíc ode dne 15. prosince 1908, kterýmžto teprve dnem počala po zákonu jeho přípravná služba soudcovská, takže měly mu býti z propočítávané doby sraženy jen ony 3 roky 9 měsíců a 6 dnů. Žal. úřad zaujímá však stanovisko, že tato praxe jest součástí oné doby, kterou má na zřeteli § 5 vl. nař. ze dne 22. prosince 1920 č. 666 sb. slovy »soudní praxe nebo přípravné služby« a čítaje její počátek ode dne 12. května 1906, usuzuje, že st-l složil soudcovskou zkoušku později než po dovršení čtyř let »soudní praxe nebo přípravné služby«, že mu proto sluší z celkové služby odečítati plné čtyři roky. Rozhoduje o stížnosti, řídil se nss těmito úvahami:
Podle § 5 vl. nař. ze dne 22. prosince 1920 č. 666 sb., vydaného k provedení § 4 zákona ze dne 9. dubna 1920 č. 222 sb., sluší soudcům propočísti službu od složení zkoušky soudcovské, nejdéle však po dovršení čtyř let soudní praxe nebo přípravné služby.
St-l složil soudcovskou zkoušku dne 21. září 1912 po přípravné službě soudcovské, započaté dne 15. prosince 1908, tedy čítajíc od vytčeného počátku efektivní přípravné služby soudcovské za 3 roky 9 měsíců a 6 dnů. V té příčině není sporu mezi stranami.
Na sporu jest jedině právní povaha doby ode dne 12. května 1906 do dne 14. prosince 1908, ve které st-l bezprostředně před svým připuštěním k přípravné službě soudcovské byl v soudní praxi podle § 2 lit. a) adv. řádu ze dne 6. července 1868 č. 96 ř. z.
Cit. ustanovení § 5 vlád. nař. ze dne 22. prosince 1920 č. 666 sb. nelze vyložiti, než v ten smysl, že soudci dlužno od celkové služby u soudu konané před zkouškou soudcovskou odpočísti méně než 4 léta jen v případě, složil-li zkoušku soudcovskou dříve než po uplynutí čtyř let celé předcházející soudní praxe nebo přípravné služby soudcovské; pouze v tomto případu sluší soudci službu propočísti již ode dne složení zkoušky soudcovské, t. j. jinými slovy, sraziti z celkové jeho soudní služby kratší dobu uplynuvší efektivně do složení soudcovské zkoušky.
Závěr ten jde z ustanovení, že dovolaný § 5 nař. o propočítání služební doby jest zvláštním ustanovením pro soudce a že v příčině té staví soudní praxi a přípravnou službu na roven, nechtěje z obou těchto služeb, když z důvodu kteréhokoliv trvají déle než čtyři roky, ubrati více, než tuto dobu. Soudní praxí rozuměti jest každou službu u soudu, kterou za příčinou praktického vzdělání koná osoba odbyvší dle platných předpisů právnická a státovědecká studia, složivši s dobrým prospěchem předepsané teoretické zkoušky nebo nabyvší doktorátu práv, když služba ta není přípravnou službou soudcovskou (srovn. cís. nař. z 10. října 1854 č. 262 ř. z., § 16 zák. o organisaci soudů, § 1 nař. min. práv. z 15. srpna 1897 č. 192 ř. z. a § 2 lit. a) adv. ř. z r. 1868).
Když tedy za vylíčených poměrů nař. rozhodnutí udrželo v platnosti odpočítání čtyř let »soudcovské praxe a přípravné služby«, nelze v tom seznati ani nezákonnost ani zkrácení práv st-lových, kterému tímto postupem bylo započítáno ze soudní praxe a přípravné služby 6 let 6 měsíců a 9 dnů méně 4 let — tudíž o 2 léta 6 měsíců a 9 dnů více, než kdyby mu byla služba celková propočítána teprve ode dne složení zkoušky soudcovské.
Stížnosti musela proto jako neodůvodněná býti zamítnuta.

Citace:

Název č. 1988. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 551-552.