Č. 1943.

Obecní úředníci: Za platnosti zákona o obecních úřednících z 29. května 1908 č. 35 z. z. čes. mohl obecní úředník ustanovený pro obor služby manipulační nabýti povahy úředníka účetního jenom na základě usnesení obec. zastupitelstva k tomu směřujícího, nikoli již tím, že fakticky konal služby účetnické.
(Nález ze dne 7. února 1923 č. 2114.)
Prejudikatura: Boh. 74, 119, 681, 701, 795 a 1604 adm.
Věc: Městská obec Jindřichův Hradec proti zemskému správnímu výboru v Praze (za zúčastn. stranu adv. Dr. V. Říha z Prahy) stran služebních požitků městského úředníka Karla S.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost. Důvody: Karel S. jmenován byl podle usnesení obecního zastupitelstva v J. H. ze dne 5. listopadu 1898 dekretem z téhož dne prozatímně městským kancelistou. Usnesením z 29. prosince 1899 uděleno mu definitivum. Vzhledem k zákonu z 29. května 1908 č. 35 z. z. vydána mu podle usnesení obecního zastupitelstva z 26. listopadu 1909 listina o ustanovení z 28. prosince 1909, dle níž ustanoven je jako definitivní úředník pro obor služby manipulační s titulem městského oficiála. Proti tomu podal S. »rozklad resp. rekurs«, jímž domáhal se přiznání charakteru úředníka účetního. Podání to vyřízeno teprve dekretem z 11. března 1919, dle něhož městská rada usnesením z 3. března 1919 přiznala mu titul účetního oficiála. Dekretem z 5. června 1919 jmenován podle usnesení obecního zastupitelstva z 2. června 1919 důchodeňským kontrolorem.
6. dubna 1920 podal žádost, aby mu podle zákona z 23. července 1919 č. 443 vydána byla listina o ustanovení. K žádosti té vyrozuměn dekretem z 16. dubna 1920, že obecní zastupitelstvo usnesením z 30. ledna 1920 stanovilo mu podle § 19 II. 3 cit. zák. základní služné 10. hodn. tř. 2. stupně a přiznalo mu (se započtením 2 a půl roku do postupu) 8 trienálek a to — poněvadž až do r. 1918 (podle výpisu o usnesení obec. zastupitelstva z 30. ledna 1920 do 1. června 1919) ustanoven byl jako úředník manipulační — sedm trienálek ze základního služného 10/1, osmou ze služného 10/2. K rekursu S. bylo v pořadu instancí nař. rozhodnutím zsv. vysloveno, že se mu přiznává charakter úředníka účetního se všemi důsledky od platnosti zákona z 29. května 1908 č. 35 z. z. a že má nárok na výhodu základního služného 9. h. tř. 1. plat. stup. dle § 19 II. 3. věta 2. zák. ze dne 23. července 1919 č. 443. V prvními bodě žal. úřad uznává sice, že S. jmenován byl úředníkem pro obor služby manipulační, konal však službu účetní, kterou zákon z 29. května 1908 rozlišuje od služby manipulační, a když obec z r. 1909 upřela mu povahu účetního úředníka, podal včas odvolání, které bylo vyřízeno dekretem městské rady z 11. března 1919, jímž mu povaha úředníka účetního přiznána. Účinnost tohoto přiznání dlužno počítati od platnosti zákona z 29. května 1908, k jehož provedení dekret ten obcí vydán, jest proto S. již od té doby pokládati za úředníka účetního se všemi důsledky, a tedy i s nárokem na zvýšení služného jako úředníka účetního. V bodu druhém uznává sice nař. rozhodnutí, že se S. nemůže dovolávati výhody § 41/4 zák. z 23. července 1919, poněvadž nesloužil u obce ještě 20 let; na základě vysvědčení jmenovaným předložených, dle nichž před vstupem do služby obecní činným byl přes pět let v různých nakladatelských a knihkupeckých závodech jako knihkupecký účetní, uznává však úřad, že prokázal předběžnou 5ti letou praxi v oboru účetním, a přiznává mu proto dle § 19 II. 3 zák. z 23. července 1919 nárok na základní služné 9. hodn. tř. 1. plat. stupeň.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí obcí J. H. nss uvážil:
Mezi žal. úřadem a st-lkou není sporu o tom, že K. S-ovi dlužno pro zjištění nynějšího jeho celkového služného počítati trienálky za dobu, pokud byl úředníkem manipulačním, ze základního služného normovaného pro úředníky manipulační, a teprve od té doby, kdy se stal úředníkem účetním, ze základního služného stanoveného pro úředníky účetní. Dovozoval-li zástupce zúčastněné strany při veřejném ústním líčení, že K. S-ovi přísluší nárok na vyměření všech trienálek podle nynějšího jeho služného jako úředníka účtního, dlužno na to odpověděti, že tento nárok nař. rozhodnutím uznán nebyl a že by tedy bylo bývalo nutno uplatňovati jej stížností do tohoto rozhodnutí. Na sporu jsou tedy dvě otázky:
1. od které doby K. S-ovi přísluší charakter úředníka účetního,
2. má-li nárok na vyšší základní služné 9/l ve smyslu § 19 II. 3, věta 2. zák. z 23. července 1919 č. 443 sb.
ad 1. Je nesporno, že K. S. byl původně přijat pro obor služby manipulační a že nyní je úředníkem účetním. St-lka ve stížnosti neuvádí, kterým aktem dle jejího názoru byl ustanoven úředníkem pro obor služby účetní.
Z protokolu o sezení obecního zastupitelstva z 30. ledna 1920 je patrno, že obecní zastupitelstvo aspoň již od 1. června 1919 pokládalo jej za úředníka účetního, a v dekretu z 16. dubna 1920 označuje se dokonce již rok 1918 za rok, v němž přestal býti úředníkem manipulačním. Žal. úřad šel však dále a přiznává mu povahu úředníka účetního již od počátku působnosti zákona z 29. května 1908 č. 35 z. z., t. j. od 17. června 1908, kterýžto výrok stížnost potírá jako nezákonný.
Není sice možno dáti za pravdu námitce, že žal. úřad — jak se stížnost vyjadřuje — není oprávněn upravovati právní poměry K. S-ovi dle zákona z 29. května 1908, kdyžtě tento zákon byl již nahrazen zákonem z 23. července 1919. O takovou úpravu se tu nejedná. Je na sporu otázka, jaké služební požitky náležejí jmenovanému úředníku dle zákona posléze uvedeného, resp. jak dlužno počítati trienálky dle tohoto zákona mu příslušející. Řešení to podmíněno je však odpovědí na otázku, kdy nabyl povahy úředníka účetního, resp. tedy jak kvalifikovati jeho úřední postavení v době před 1. zářím 1919 a tudíž za platnosti zákona z 29. května 1908. Tuto otázku dlužno tedy řešiti podle norem zákona posléze uvedeného. Námitka, že po dobu působnosti tohoto zákona byl k rozhodování o služebním charakteru obecního úředníka příslušným soud, nikoliv úřad samosprávný, je ostatně vyvrácena již poukazem na ustanovení § 40 cit. zák., dle něhož pouze spory o příjmy služební a výslužné úředníka jakož i o zaopatřovací požitky vdov a sirotků rozhodují řádné soudy, kdežto všechny spory ostatní vzešlé ze služebního poměru obecního úředníka, — a tedy zejména i spory o služební charakter jeho, — rozhodují se pořadem úřadů samosprávných.
Jde tedy o to, zda žal. úřad spornou otázku řešil správně.
Z § 7, odst. 1 zák. z 29. května 1908 je patrno, že pro rozhodnutí otázky, jaký služební charakter obecnímu úředníku přísluší, je rozhodna jediné a výhradně vůle obce, projevená usnesením obecního zastupitelstva, a že tedy za úředníka účetního možno pokládati jenom toho úředníka, který obecním zastupitelstvem ustanoven byl pro obor služby účetní. Stížnost má tedy pravdu, že nerozhodnou je okolnost, jaké práce ten který úředník fakticky konal (srov. nález t. s. z 30. října 1922 č. 13537, Boh. 1604 adm.) Než naříkané rozhodnutí — třebas zdůrazňovalo, že S., ač jmenován úředníkem manipulačním, konal službu účetní, — nebuduje svůj právní závěr, že jest jej pokládati za úředníka účetního již od účinnosti zákona z 29. května 1908 na této premise. Pro žal. úřad byla spíše směrodatnou úvaha, že proti dekretu z 28. prosince 1909, vydanému podle § 9 zák. z 29. května 1908 a k jeho provedení, kterýmžto dekretem byl K. S-ovi přiznán charakter úředníka toliko manipulačního, se S. včas odvolal a že vyřizujíc toto odvolání obec sama usnesením městské rady z 3. března 1919 (dekret z 11. března 1919) uznala ho za úředníka účetního, kteréžto uznání dlužno prý vztahovati na dobu, kdy zákon z 29. května 1908 nabyl účinnosti. Než i kdyby v pouhém udělení titulu účetního oficiála — a v tom se podle spisů vyčerpával obsah usnesení městské rady z 3. března 1919 — bylo lze spatřovati ustanovení dosavadního úředníka manipulačního úředníkem účetním, a i kdyby bylo možno bez dalšího dovozovati z dekretu ze dne 11. března 1919, že bylo úmyslem učiniti tak se zpětnou platností od 17. června 1908 (kdy zákon z 29. května 1908 nabyl účinnosti), nebylo by lze závěr žal. úřadu uznati správným. Vždyť podle § 7 zák. právě citovaného byl příslušným ustanoviti úředníka jedině obecní výbor. Ježto jmenování úředníka jednoho oboru služby pro jiný služební obor vzhledem k přesnému lišení služebních oborů (§§ 3, 7/1, 19) dlužno pokládati za nové ustanovení, byl dle zák. z r. 1908 k opatření takovému příslušným zase jen obecní výbor, a mohl tedy jediné tento orgán dosavadnímu manipulačnímu úředníku K. S-ovi platně přiznati charakter úředníka účetního. Nemohl tedy usnesením městské rady — jakožto orgánu po zákonu nepříslušného — K. S. nabýti povahy úředníka účetního. Závěr žal. úřadu, že K. S-ovi přísluší charakter úředníka účetního se všemi důsledky již od účinnosti zákona z 29. května 1908 č. 35 z. z., spočívá tedy na nedostatečné premise, kterou úřad následkem mylného právního názoru nesprávně hodnotil.
ad 2) V tomto druhém bodě stížnost namítá jediné, že předběžnou praxí v oboru účetním nebo pokladničním ve smyslu § 19 II. 3. 2. věta, která je předpokladem normované tam výhody základního služného 9/l, nelze rozuměti účetnickou praxi kupeckou, nýbrž toliko účetnickou praxi kaťexochen v užším a odborném smyslu, aniž ovšem naznačuje, jakou praxi tím rozumí.
K této námitce bylo uvážiti:
Zákon na uvedeném místě stanoví jako podmínku zmíněné výhody předběžnou aspoň 5letou praxi v oboru účetním nebo pokladničním«. Podrobněji tuto praxi nevymezuje a zejména nestanoví, že by musela obsahově míti nějaký vztah k účetní nebo pokladniční službě u obcí nebo jiných veřejných svazů; ovšem dlužno však ve znění tohoto předpisu v souvislosti s §§ 3, 6 a 7, které mluví rovněž o »oborech« služebních a rozumí tím přesně omezená organisovaná odvětví služby, souditi, že jen taková předběžná praxe odpovídá požadavku § 19 II. 3, která byla konána v takovém organisované odvětví pracovním, jež v podstatě vyčerpává se činností účetnickou a pokladniční.
K. S. prokázal arciť, že před svým vstupem do služby obecní byl déle 5 let činným jako »knihkupecký účetní« v několika závodech knihkupeckých a nakladatelských. Avšak z předložených vysvědčení není patrno ani není jinak zjištěno, že by v těchto závodech, kde byl činným, byla služba účetní bývala organisovaná jako zvláštní odvětví pracovní ve smyslu shora vyznačeném, a že jmenovaný po uvedenou dobu výhradně v takovémto organisovaném odvětví účetnickém byl činným. Spočívá tedy i v tomto bodě nař. rozhodnutí důsledkem nesprávného názoru žal. úřadu na smysl ustanovení § 19. II. věta 2. na nedostatečném podkladě skutkovém.
Z uvedených důvodů bylo nař. rozhodnutí dle § 7 zák. o ss zrušiti.

Citace:

Nález č. 1943. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 454-458.