Č. 2077.

Lesní hospodářství. — Právo ústavní. — Policejní právo trestní: 1. Nařízení bývalého místodržitelství v Praze ze dne 24. června 1903 č. 101 z. z. o povinném osvědčení původu vánočních stromků při jejich prodeji neodporuje zákonu. — 2. Platnost nařízení jest posuzovati podle ústavních zákonů platných v době jeho vydání. — 3. Pouhým faktickým nepoužíváním přežitá právní norma nepozbývá platnosti a závaznosti.
(Nález ze dne 12. března 1923 č. 8644/22.)
Věc: Rudolf Sch. v D. proti zemské správě politické v Praze o nedovolený prodej vánočních stromků.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím byl potvrzen trestní nález okresní politické správy v Mostu z —, jímž st-l uznán byl vinným přestupkem § 1 nař. místodržitelství v Čechách ze dne 24. června 1903 č. 101 z. z., jehož se dopustil tím, že dne 23. prosince 1921 přivezl na trh v M. asi 2000 kusů vánočních stromků, které nebyly kryty předepsaným osvědčením o svém původu.
O stížnosti vytýkající rozhodnutí vadnost řízení a nezákonnost uvážil nss toto:
Nařízení místodržitelství ze dne 24. června 1903 č. 101 z. z. vydané na základě § 23 lesního zákona ze dne 3. prosince 1852 č. 250 ř. z. a § 13 min. nař. ze dne 3. července 1873 č. 66 z. z., aby zabráněno bylo poškozování lesů odcizováním vánočních stromků, nařizuje v § 1, že kdo chce vánoční stromky na prodej přinésti, jest povinen opatřiti si o tom, že jich řádným způsobem nabyl, od majitele lesa nebo lesního úředníka, který les, z něhož stromky pocházejí, spravuje, list o původu vyhotovený dle vzoru nařízením předpsaného a list ten obecnímu úřadu místa, z něhož stromky pocházejí, k potvrzení předložiti. Dle § 2 jest osoba, jež stromky prodává, povinna, list o původě vždy při sobě míti a jej na požádání i orgánům pro tržní policii ustanoveným ukázati. Přestupky tohoto nařízení trestají se dle § 6 nařízení podle min. nař. z 30. září 1857 č. 198 ř. z. politickými úřady pokutami od 2— 200 Kč aneb vězením od 6 hodin do 14 dnů.
St-l, jenž dne 23. prosince 1921 přivezl asi 2000 kusů vánočních stromků na trh v M., přiznává, že neměl osvědčení o původu ve smyslu tohoto nařízení, nýbrž pouze dopravní list svědčící o tom, že stromky zaslány byly ze stanice B. a že pocházejí od ředitelství panství L. Doznává tedy skutkovou podstatu přestupku jemu za vinu kladeného. Tvrdí však, že cit. nařízení jest protizákonné, překročujíc rámec § 23 zákona lesního a § 13 min. nař. ze dne 3. července 1873 č. 66 z. z. a nemajíc ani v lesním zákonu ani v min. nařízení onom zákonné opory.
Nss neshledal tuto námitku důvodnou.
Platnost místodrž. nařízení z 24. června 1903 č. 101 z. z. pro Čechy dlužno posuzovati podle ústavních zákonů platných v době, kdy bylo vydáno, tedy podle stát. zákl. zák. z 21. prosince 1867 č. 145 ř. zák.
Čl. 11 tohoto zákona dával státním úřadům vůbec právo, aby v mezích úřední své působnosti vydávaly nařízení na základě zákonů. Podle výkladu, kterého se této normě v době padesátileté již platnosti dostalo, neobmezovalo se zmocnění, jež dáno tam moci výkonné, na pouhé provádění zákonů, jak tomu ovšem je nyní za platnosti § 55 úst. listiny z 29. února 1920, nýbrž zahrnovalo i oprávnění vydávati — byť i jen se vztahem na zákony dotčenou materii upravující a ve shodě s nimi — další normy pro ten který obor, jichž v zájmu řádné správy jeho bylo potřebí. S tohoto hlediska dlužno pak posuzovati poměr správního nařízení k lesnímu zákonu, o nějž se opírá.
§ 23 lesního zákona ukládá politickým úřadům všeobecně povinnost dohlížeti na hospodaření ve všech lesích jejich okrsků. Co zákon rozumí slovem »hospodaření«, je patrno z předpisů předchozích §§ zákona. Vzhledem k jejich obsahu nemůže býti pochybnosti, že § 23 ukládá politickým úřadům — a to především — také kontrolu, aby se zamezilo vše, čím by dobrý stav lesů byl poškozen neb ohrožován.
Jestliže zemský politický úřad, nařízením ze 24. června 1903 za tím účelem, aby se zabránilo poškozování lesů odcizováním vánočních stromků, zavádí ve svém okrsku určitá kontrolní opatření a vydává policejní předpisy, jedná ve smyslu čl. 11 z. z. st. č. 145/67 v mezích své úřední působnosti a ve smyslu lesního zákona, jelikož chce tím umožniti a zajistiti jeho zachovávání.
Nelze proto vytýkati právem, že nařízení to je nezákonné. Ježto pak jest takto dostatečný základ již v lesním zákonu, není třeba zabývati se dále otázkou, mohlo-li se opírati také o min. nař. z 3. července 1873.
Je-li však místodrž. nař. z 24. června 1903 ve shodě se zákonem, pak je závazno, a nemohlo této závaznosti pozbýti tím, že — jak stížnost tvrdí — namnoze se již nepraktikuje. Neboť pouhým faktickým nepoužíváním přežité právní normy nepozbývá tato své platnosti a závaznosti (srovn. § 9 o. z. o.). Není proto také vadou řízení, jestliže v tomto směru politický úřad k návrhu strany nekonal žádného šetření. S téhož hlediska je však také irelevantním tvrzení, že v mnohých okresech formuláře listů o původu, sporným nařízením předepsané, nelze obdržeti, kdyžtě st-l ani netvrdí, že jemu bylo nemožno list takový si opatřiti.
Z uvedených důvodů bylo tedy stížnost zamítnouti.

Citace:

Nález č. 2077. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 743-745.