Č. 2131.Stavební ruch. — Vyvlastnění. — Administrativní řízení. 1. Při posuzování otázky, potřebuje-li expropriát požadovaný pozemek nevyhnutelně pro svou živnost, hospodářství, dům nebo domácnost, jest nerozhodne, má-li odjinud dostatečný příjem a není na pozemek jako na zdroj důchodu odkázán. — 2. Není ponecháno libovůli úřadu, má-li býti v řízení vyvlastňovacím podle § 5, odst. 4 zákona č. 45/1922 přibrán hospodářský znalec. Znalce je třeba přibrati, mají-li se v daném případě řešiti odborné otázky povahy hospodářské. 3. Není vyhověno koncentrační zásadě, vyslovené v § 5, odst. 3 zák. z 27. ledna 1922 č. 45 sb., když expropriát namítá při místním šetření pouze všeobecně, že jsou v místě vhodné pozemky obecní, aniž je blíže označí. 4. Bonita nemá významu pro pořadí při vyvlastňování pozemků plodných. (Nález ze dne 23. března 1923 č. 4820). Věc: Ferdinand a Božena K. v L. proti zemské správě politické v Praze o vyvlastnění pozemku. Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost. Důvody: Osp v Ž. vyvlastnila k žádosti obce S. nálezem z 11. dubna 1922 podle § 5 zák. ze dne 27. ledna 1922 č. 45 sb. z pozemku kat. č. — v S. část ve výměře 500 m2 za náhradu 3 K za 1 m2. Odvolání z tohoto výměru st-li podané bylo nař. rozhodnutím zsp-é ze 14. července 1922 zamítnuto, současně však byl nález 1. stolice doplněn výrokem, že se vyvlastňuje z pozemku kat. č. — v S. část ve výměře 500 m2, jak vyznačena jest i v situačním plánku, jenž tvoří součást vyvlastňovacího nálezu. O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss toto: St-lé především vytýkají jako vadu řízení, že nebylo řádně vyšetřeno, že obec nepotřebuje vyvlastněné části pozemku, neboť má sama dosti pozemků ve stavebním obvodu při otevřených komunikacích, zejména pozemek č. kat. — ve výměře 1918 m2, na němž jest vystavěn pouze jeden přízemní dvojdomek, ač plocha pozemku stačí pro dvojdomky čtyři. Tuto námitku neshledal nss důvodnou, neboť při místním šetření bylo přihlíženo k pozemkům obecním a zjištěno, že obec má dva pozemky, totiž bývalý lom a pozemek, na němž jest zřízen hasičský stožár. O obou těchto pozemcích podal soudní stavební znalec vyjádření, že nejsou k zastavení způsobilé. Proti tomuto zjištění a znaleckému dobrozdání nečinili st-lé žádných námitek, zejména nevytýkali, že obci náleží také pozemek č. kat. —, ačkoliv jim tato skutečnost byla známa, neboť ji opětovně uváděli, jak ze správních spisů zřejmo, již v dřívějších řízeních o této věci konaných, jež byla dřívějšími rozhodnutími žal. úřadu zrušena, totiž v rekursech z — a z —, v podání z — a v rekursu z —. Když se tedy st-lé nedomáhali při místním šetření konaném dne 31. března 1922, na jehož základě bylo vydáno nař. rozhodnutí, aby byl také vzat v úvahu pozemek č. kat. —, nesmí nss k této námitce, která byla vznesena teprve v odvolání z vyvlastňovacího nálezu, hleděti, neboť vyvlastňovací řízení dle 3. odst. § 5 zák. o stav. ruchu ze dne 27. ledna 1922 č. 45 sb. jest ovládáno přísnou zásadou koncentrační, což vyplývá z ustanovení 3. odst. § 5 cit. zákona. Důsledkem této zásady jest, že vlastník pozemku, o jehož vyvlastnění jde, musí své námitky, ať je činí ve věci samé nebo proti místnímu šetření, podati nejpozději při tomto šetření. Zásada tato nepřipouští, aby teprve po provedeném místním šetření a po vyřízení vydaném 1. stolicí byly ať po stránce meritorní, ať proti místnímu šetření činěny námitky, leč by strana tvrdila, že provedené řízení vyvlastňovací nemá proti ní účinnosti, poněvadž jí bylo zabráněno zúčastniti se jednání. V daném případě zúčastnili se st-lé místního šetření, podali při něm své námitky písemně a nečinili dle obsahu protokolu o tomto jednání sepsaného jiných námitek. Vzhledem k tomu jest st-lům odňata možnost, aby v řízení odvolacím vznesli jiné námitky, než uplatnili již při místním šetření. Jsou tedy st-lé s touto námitkou prekludováni a právem si jí žal. úřad v nař. rozhodnutí nepovšiml. St-lé dále namítají, že řízení jest vadné, poněvadž vyvlastňovací nález byl vydán, aniž byl vyslechnut hospodářský znalec. V této námitce jest obsaženo tvrzení, že skutková podstata nebyla řádně vyšetřena, když bylo opomenuto slyšeti tohoto speciálního znalce o odborných otázkách, které tvoří podklad rozhodnutí. Tuto výtku dlužno uznati důvodnou. Žal. úřad zamítl příslušnou námitku rekursu, ježto přibrání tohoto znalce není dle 4. odst. § 5 cit. zákona předepsáno obligatorně, nýbrž jen je—li toho třeba, což posouditi jest věcí úřadu. Nss uvážil, že rozhodnutí o tom, má-li býti tento znalec přibrán, není ponecháno volnému ničím neobmezenému uvážení úřadu, nýbrž jest omezeno dle znění zákona zřetelem na poměry konkrétního případu. Znalce tohoto jest zajisté přibrati, mají-li se v daném případě řešiti odborné otázky povahy hospodářské ve smyslu 1. hlavy zákona o stavebním ruchu. O řešení takových otázek v daném případě šlo, neboť st-lé při místním šetření namítali, že vyvlastňovaného pozemku nevyhnutelně potřebují pro své hospodářství, a dovozovali, že pozemek jest dle ustanovení posl. odst. § 3 cit. zákona z vyvlastnění vyloučen. Vzhledem k této námitce byl úřad povinen před vydáním vyvlastňovacího nálezu vyslechnouti hospodářského znalce. Neučinil-li toho a vyslovil, že stěžující si Boženě K. zbude dostatečná plocha, zvláště když má hospodářskou usedlost v S., rozhodoval o otázkách hospodářských na podkladě, který nebyl sjednán za součinnosti odborného znalce, a jest řízení stíženo podstatnou vadou. Ve věci samé brání se stížnost vyvlastnění poukazem na ustanovení 2. odst. § 3, dle něhož jest především vyvlastňovati půdu neplodnou, ale k zastavění způsobilou, než se sáhne k půdě plodné, a dovozuje z toho, že při zabírání půdy plodné má býti sáhnuto k pozemkům méně úrodným, než se sáhne na pozemky úrodnější. Tato dedukce nemá v zákoně žádné opory. Arci jest především vyvlastňovati půdu neúrodnou, ale k zastavení způsobilou, než se sáhne k půdě úrodné a tuto jest vyvlastňovati dle 3. odst. § 3 v tomto pořadí: půdu zabranou, půdu fondů veřejných, pozemky obecní, pozemky soukromé. Zákon tedy neobsahuje žádného ustanovení, které by, když dojde na soukromé pozemky plodné, činilo mezi nimi nějakých rozdílů a vyjímalo z vyvlastnění soukromé pozemky pro jejich lepší bonitu nebo přihlíželo k výměře půdy v rukou expropriáta se nalézající. Poněvadž tedy zákon, dojde-li na soukromé pozemky plodné, dále nerozeznává, nemohou se st-lé ubrániti vyvlastnění ani poukazem na to, že v obci jsou soukromé pozemky horší bonity, ani poukazem na to, že v obci jsou vlastníci soukromých pozemků, kteří mají větší výměru půdy. Konečně namítají st-lé, jak již činili při místním šetření, že vyvlastňovaného pozemku nevyhnutelně potřebují pro své hospodářství a že pozemek jest dle ustanovení posl. odst. § 3 z vyvlastnění vyloučen. V tomto odstavci jest obsažen předpis, že pro stavbu obytných domů vyvlastniti nelze vzrostlých sadů a nemovitostí, o kterých vlast- ník prokáže, že jich nevyhnutelně potřebuje pro svou vlastní živnost, hospodářství, dům nebo domácnost. Zákon tedy v takovém případě předpokládá, že nemovitost slouží potřebám živnosti, hospodářství, domu nebo domácnosti. Důvodem vyloučení takové nemovitosti je její vztah jako nemovitosti k živnosti, hospodářství, domu nebo domácnosti. Je tudíž při posuzování této otázky lhostejno, má-li majitel pozemku odjinud dostatečný pramen příjmu a není na pozemek jako na zdroj důchodu odkázán. Tyto poměry jsou pro posouzení otázky, lze-li pozemek dle zákona o stavebním ruchu vyvlastniti, právně nerozhodný. Když žal. úřad povolil vyvlastnění pozemku, poněvadž stěžující si Ferdinand K. má dostatečný pramen příjmu ze svého služného jako řidící učitel a jest povinen pečovati o výživu své manželky, jež jest spoluvlastníci pozemku a že vyvlastněním části pozemku nebude existence st-lů ohrožena, jest zřejmo, že vycházel z právního názoru, že tyto okolnosti jsou pro posouzení otázky, lze-li pozemek vyvlastniti, rozhodné. Než tento názor jest mylný a rozhodnutí na něm založené nezákonné.