Č. 2158.

Řízení před nss-em. Administrativní řízení. — Vojenské věci: 1. Je podstatnou vadou řízení, nesdělil-li úřad straně právní a faktické předpoklady, na jichž základě rozhodoval, byla-li tímto nedostatkem straně stížená obrana nebo nss-u rozhodování o stížnosti. — 2. Nss může za podklad svého rozhodování vzíti jen to, co bylo straně jako rozhodnutí sděleno. — 3. Jaký význam pro otázku nároku býv. rak.-uh. vojenského gážisty ve výsl. na zaopatřovací požitky vůči čsl. republice má okolnost, že, maje domovské právo v obci na území čsl státu, podepsal po převratu prozatímní přiznání k rakouské státní příslušnosti?
(Nález ze dne 29. března 1923 č. 15765/22). Věc: Christian P. na S. proti ministerstvu národní obrany stran zaopatřovacích požitků.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: St-l, roku 1858 narozený, sloužil od roku 1878 v rak.- uh. armádě, posléze jako plukovník v poli, roku 1917 byl přeložen do výslužby, ale zároveň ponechán v aktivní službě jako správce továrny ve Vídni, načež byl od likvidujícího min. války ve Vídni přeložen dnem 1. ledna 1919 opět do výslužby. Podle věstníku mno č. 69 z r. 1920 byl přijat jako gážista ve výslužbě do čsl. branné moci.
Nař. rozhodnutím ze dne 13. května 1922 byla st-lova žádost o poskytnutí výslužného ddto 1. prosince 1920 zamítnuta z důvodu, že st-l nemá podle zákona ze dne 19. března 1920 č. 194 sb. a podle vl. nař. ze dne 3. září 1920 č. 514 sb. nároku na zaopatřovací požitky, ježto nemá nepřetržitou domovskou příslušnost od 1. ledna 1910 až dodnes. Zároveň bylo vysloveno, že st-lovo přijetí ve věstníku č. 69 z r. 1920 bude škrtnuto a že st-l vzhledem k svému stáří nepodléhá branné povinnosti.
Stížnost na rozhodnutí toto k nss-u podaná vytýká mu nezákonnost z důvodu, že st-l přísluší do Litomyšle nepřetržitě od r. 1866 až do dnešního dne, neboť nikde jinde od té doby domovské příslušnosti nenabyl, a příslušnosti do Litomyšle nepozbyl, — a vadnost řízení, pokud tyto okolnosti nebyly náležitě vyšetřeny.
Rozhoduje o stížnosti té uvážil nss toto:
Výrok nař. rozhodnutí, že st-l nemá zákonného nároku na zaopatřovací požitky, poněvadž nemá nepřetržitou domovskou příslušnost od 1. ledna 1910 až dodnes, jest pouze parafrasí §u 5, odst. 1 cit. zákona a § 16, odst. 3 lit. a) cit. nař. a závěrem učiněným z faktických i právních předpokladů, kterých nař. rozhodnutí neuvádí.
Podle správních spisů a podle odvodního spisu záležel skutkový předpoklad ten v prohlášení st-lově ze dne 16. května 1921, že po převratu podepsal prozatímní přiznání k rakouské státní příslušnosti, když bylo v informaci st-li dané učiněno přiznání toto podmínkou prozatímní výplaty pensijních požitků s doložením, že sice bez domovské příslušnosti nemůže býti příslušnost státní přiknuta, že se však okamžitě jedná jen o umožnění výplaty požitků až do doby, kdy druhé státy své příslušníky do evidence převezmou.
Právním předpokladem byla úvaha, že podepsáním právě řečeného prohlášení nabyl st-l státní příslušnosti v rep. rakouské podle §u 2 rak. zákona z 5. prosince 1918 č. 91 St. G. Bl. a že tím, — třeba ani v rep. rakouské domovského práva nezískal a třeba dle čl. 2 brněnské smlouvy státní občanství takto nabyté zaniklo, — byla jeho domovská příslušnost v L. přerušena.
Tím, že žal. úřad těchto předpokladů, ze kterých při svém rozhodování vycházel, v nař. rozhodnutí neuvedl, ačkoli brněnská smlouva v době jeho vydání byla již účinná — a že tedy rozhodnutí to dostatečně neodůvodnil, stížil st-li jeho obhajobu, to tím více, když st-l, jak ze správních spisů vysvítá, dal čestné prohlášení, že se po převratu o domovské právo v cizím státu neucházel, ani ho nezískal a že přísluší od roku 1866 trvale do L., jak i opisem domovského listu vykázal; tím znemožněno také nss-u přezkoumání nař. rozhodnutí, neboť týž může za podklad svého rozhodování vzíti jen to, co bylo jako rozhodnutí straně sděleno.
Trpí tedy nař. rozhodnutí podstatnou vadou, pro kterou je bylo dle §u 6 zák. o ss zrušiti.

Citace:

Nález č. 2158. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 900-902.