Č. 2091.

Státní úředníci. — Legionáři: Při stanovení služebního pořadí podle § 37, odst. 1 služ. pragmatiky úřednické přihlížeti jest u legionářů ke službě ztrávené v legiích (čl. 1 vl. nař. ze 4. března 1920 č. 151 sb.).
(Nález ze dne 15. března 1923 č. 4262).
Prejudikatura: Boh. 1631 adm.
Věc: Frant. D. a společníci v Praze (adv. Dr. Alfred Meissner z Prahy) proti ministerstvu národní obrany (min. tajemník Rud. Marschner, za strany zúčastněné adv. Dr. Viktor Svoboda z Prahy) o určení služebního pořadí.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Mno jmenovalo za kancelisty dekrety ze dne 25. ledna 1921 st-le Frant. D., Frant. I. atd. a dekrety z 12. března 1921 následující legionáře: Antonína Š., Antonína V. atd.
V hodnostním seznamu pořízeném dle § 39 služ. pragm. k 31. prosinci 1921, zařaděni byli st-lé vesměs za právě uvedenými 7 legionáři. Jako datum, od kterého slouží v hodnostní třídě 11, uvedeno u všech 12 v úvahu přicházejících osob, datum dekretu jmenovacího, totiž u st-lů den 25. ledna 1921, u jmenovaných 7 legionářů den 12. března 1921.
Odpor, jejž st-lé do tohoto určení svého pořadí podali, dovolávajíce se služební pragmatiky vzhledem k prioritě svého jmenování, byl nař. rozhodnutím mno z 30. června 1922 zamítnut z důvodu, že služební pořadí určuje se ve smyslu §u 37, odst. 1 služ. pragm. nejen trváním služební doby ztrávené v témže služebním odvětví v příslušné hodnostní třídě, ale i ve smyslu čl. 1 vl. nař. ze dne 4. března 1920 č. 151 sb., podle něhož služba ztrávená v čsl. legiích počítá se trojnásobně do služební doby dle §u 37 služ. pragm. rozhodné pro určení služebního pořadí v příslušné hodnostní třídě jmenováním nabyté.
Stížnost do tohoto rozhodnutí k nss-u podaná namítá v prvé řadě nezákonnost z toho důvodu, že právě cit. vl. nařízení, pokud v čl. 1 mluví o služebním pořadí, jednak vybočuje z mezí zákona ze dne 24. července 1919 č. 462 sb., k jehož provedení bylo vydáno, jednak že jest v rozporu s předpisy § 37 a 9 služ. pragm., podle nichž jest pro určení služebního pořadí směrodatnou jediné skutečná a nikoliv ideální doba služební.
Zástupce stížnosti formuloval tuto námitku při ústním líčení v ten smysl, že článek 1 vl. nař. č. 151 není sice v rozporu s těmito zákony, že však sluší jej vykládati tak, aby byl v souladu s § 37 služ. pragm. V souhlase s § 37 služ. pragm. lze podle vývodů zástupce stížnosti vzíti službu v legiích ztrávenou v úvahu pro stanovení služebního pořadí jen tenkráte, stanoví-li se pořadí to podle § 37, odst. 2, totiž subsidiárně, když není možno je stanoviti podle § 37, odst. 1.
O případ takový v daném případě ovšem nejde, poněvadž vzhledem na různost data, kdy byli jmenováni kancelisty st-lé a kdy shora uvedení legionáři, jest posuzovati služební pořadí u příslušníků obou těchto skupin jedině podle § 37, odst. 1.
Podle § 37, odst. 1 jest rozhodna pro určení pořadí jenom služební doba ztrávená v téže hodnostní třídě a v témže služebním odvětví. Na právu nabytém ohledně pořadí jmenováním získaného nemůže dle tvrzení stížnosti ničeho měniti nějaké pozdější jmenování.
Nss uvážil o této námitce toto:
Zákon ze dne 24. července 1919 č. 462 sb. ustanovuje, že služba v legiích ztrávená se počítá trojnásobně do služby i do výslužby.
Nss vyslovil již ve svém nálezu Boh. 1631 adm., na jehož důvody se ve smyslu § 44 jedn. řádu poukazuje, že v mezích tohoto zákona ustanovilo prováděcí nařízení ze dne 4. března 1920 č. 151 sb. v článku 1, že služba ztrávená v čsl. legiích počítá se legionářům trojnásobně do služební doby dle § 37 služ. pragm. rozhodné pro určení služebního pořadí v příslušné hodnostní třídě jmenováním nabyté, dále do postupu do vyšších stupňů platových i do postupu časového.
Nss vyslovil v tomto nálezu názor, že takto započítatelná služba v legiích má platnost jako efektivní služba pragmatikální všude tam, kde jest tato služba podmínkou jakýchkoli výhod nebo práv.
Na tomto názoru trvá nss i nyní.
Jestliže prováděcí nařízení stanovilo, že se služba v legiích započítává do služební doby rozhodné pro určení služebního pořadí v příslušné hodnostní třídě jmenováním nabyté, pak to znamená, že doba této služby v legiích ztrávené se klade na roven oné době, která byla v dotčené třídě a v dotčeném odvětví skutečně ztrávená.
Tím, že úplně v mezích zákona č. 462 prohlásilo cit. nařízení tuto dobu za paritní oné služební době efektivní, kterou má na mysli § 37, odst. 1 služ. pragm., byla přivoděna změna resp. doplněná § 37.
Zároveň s touto změnou byla tímtéž ustanovením cit. nařízení přivoděna i změna jiných ustanovení služ. pragmatiky, totiž §§ů 50, 51 a 61, které pro postup do vyššího platu a pro výslužné a zaopatřovací platy berou rovněž za základ služební dobu efektivní čili skutečně ztrávenou.
I této době byla cit. zákonem č. 462 resp. nařízením vlády č. 151 postavena doba ztrávená v legiích úplně na roven.
Z těchto důvodů bylo zamítnouti stížnost jako neodůvodněnou.

Citace:

Nález č. 2091. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 777-778.