Č. 1874.

Ústavní práva politická (právo jazykové): V řízení podle zákona ze dne 12. srpna 1921 č. 354 sb. jest po stránce jazykové směrodatný soudní okres bydliště osoby, o jejíž status jde; není-li tohoto důvodu, rozhoduje pražský soudní okres.
(Nález ze dne 22. ledna 1923 č. 6606/22.)
Věc: Dr. Emil S., advokát v Bratislavě, a Bedřich Habsburg proti ministerstvu vnitra v Praze o jazykové právo.
Výrok: Stížnost Dra Emila S. odmítá se jako nepřípustná, stížnost Bedřicha Habsburga zamítá se jako bezdůvodná. Důvody: Nař. rozhodnutím ministerstva vnitra ze dne 10. ledna 1922 bylo německé podání Dra Emila S., který jím onomu úřadu ve smyslu zákona ze dne 12. srpna 1921 č. 354 sb. oznamoval, že je právním zástupcem Bedřicha Habsburga, vráceno k opravě dle jazykového zákona, poněvadž nevyhovuje předpisům § 1 jazyk. zákona.
O stížnosti do výnosu tohoto pro porušení § 2 jazykového zákona Dr. Emilem S., jak jménem Bedřicha Habsburga, tak jménem vlastním podané, uvážil nss toto:
Stížnost, pokud je vznesena jménem Dr. Emila S., neobsahuje pražádných stížných bodů po rozumu § 18 zákona o ss., z nichž by odvozovala porušení nějakého subjektivního práva st-lova. Jest proto stížnost tato nepřípustná.
Stížnost Bedřicha Habsburga opírá se jedině o předpis § 2 jazyk. zákona, z něhož tento st-l odvozuje své právo k použití německého menšinového jazyka, poněvadž prý měl trvalé bydliště v Bratislavě, tedy v soudním okresu s 20%ní německou menšinou, a poněvadž by byl bydliště to také podržel, kdyby nebylo protihabsburského zákona a kdyby to bylo připuštěno.
Stížnost tato postrádá důvodnosti.
Dle § 1 jazyk. zákona jest zásadou, že všechna podání řízená na státní úřady mají se díti státním oficielním jazykem čsl., nejsou-li dány a prokázány podmínky, jež pro použití některého menšinového jazyka stanoví § 2 jazyk. zákona.
Základní z těchto podmínek jest, aby vyřízení věci, o niž konkrétně jde, náleželo úřadu na základě toho, že působnost jeho vztahuje se na soudní okres s takovou 20%ní jazykovou menšinou, čili jinými slovy, aby důvod příslušnosti úřadu vzešel v některém soudním okresu, jenž vykazuje 20% ní jazykovou minoritu.
Musí tu tedy býti takový poměr mezi úřadem, věcí a určitým soudním okresem republiky čsl., že úřad jest místně příslušný pro onen soudní okres a že věc dle zásad o příslušnosti platných pro to které řízení tkví svými kořeny příslušnost určujícími v onom soudním okresu.
Vrácené podání učiněno bylo v řízení dle § 3 č. 2 a § 4 zákona ze dne 12. srpna 1921 č. 354 sb. o převzetí statků a majetku připadlých podle mírových smluv čsl. státu.
V řízení tom měl dle cit. § 4 žal. úřad toliko rozhodnouti, spadá-li Bedřich Habsburg pod ustanovení cit. § 3 č. 2., to jest, je-li tento bývalý arcikníže Bedřich clenému bývalé panovnické rodiny rakousko-uherské. Šlo tedy, jak správně odvodní spis namítá, pouze o zjištění rodinného státu st-lova.
Dle všeobecných zásad příslušnosti mohl by pro tuto otázku osobního práva přijíti v úvahu onen soudní okres, kde st-l má své bydliště.
V tom směru sama stížnost přiznává, že v době onoho podání neměl st-l bydliště v čsl. republice, a z vráceného podání vychází na jevo, že se počátkem prosince 1921 zdržoval v Bavořích.
Bydliště před převratem ze dne 28. října 1918 tu na váhu padati nemůže, ani domnělý stav, jenž by snad byl nastal, kdyby nebylo nějaké určité tomu bránící skutečnosti. Není proto dán poměr k určitému soudnímu okresu čsl. republiky z důvodu bydliště a zejména není dáno bydliště v soudním okresu Bratislavském.
Není-li ani tohoto všeobecného důvodu příslušnosti a musí-li v daném případě přece býti hledána zmíněná souvislost věci s nějakým soudním okresem, pak dlužno v souhlasu se zásadou, jež jest základem předpisu § 69 j. n. ve znění zákona ze dne 1. dubna 1921 č. 161 sb. čl. 2 bod 6, řešiti jazykovou stránku zmíněného podání dle sídla ministerstva vnitra jakožto úřadu, jemuž byla cit. zákonem ze dne 12. srpna 1921 č. 354 sb. dána kompetence, aby podání ono věcně vyřídil.
Soudním okresem tohoto sídla jest dle poslední věty 2. odst. § 2 jazyk. zákona hlavní město Praha.
Že tento závěr odpovídá duchu zákona, potvrzeno jest i positivním předpisem t. j. § 4, odst. 1. zák. ze dne 12. srpna 1921 č. 354, jímž stanoveno, že nebydlí-li osoby ty v čsl. státě ani zde nemají oprávněného zástupce, jest civilní zemský soud v Praze povolán ustanoviti pro ně kurátora.
Tím uznáno, že když tu není jiného titulu příslušnosti odvozovaného od osobního svazku osoby k určitému okresu, v republice čsl. ležícímu, má záležitost ona býti posuzována jako záležitost vzešlá v Praze.
Že v Praze není podmínek dle cit. § 2, o tom není sporu, a nemohl proto st-l učiniti ono podání v jazyku menšinovém, nýbrž jedině v jazyku státním.
Nelze tedy shledati v nař. rozhodnutí vytýkanou nezákonnost a bylo zamítnouti stížnost jako bezdůvodnou.

Citace:

Nález č. 1874. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 306-308.