Č. 2124.

Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí. — Řízení administrativní. — Řízení před nss-em: Jest podstatnou vadou řízení, ke které nss hledí z moci úřední, když odvolací sto- lice nepřihlížela z povinnosti úřední ke zřejmému omylu spočívajícímu v tom, že prvá stolice vyměřila z převodu polovice nemovitosti dávku podle vyšetřené zcizovací hodnoty celé nemovitosti.
(Nález ze dne 22. března 1923 č. 4730).
Věc: Antonie Č. v P. proti zemskému správnímu výboru v Praze o dávku z přírůstku hodnoty.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: St-lka prodala trhovou smlouvou ze dne 1. září 1919 polovici usedlosti č. p. — za 70 858 K 87 h a udala v přiznání k dávce z přírůstku hodnoty nabývací cenu dle notářského spisu ze dne 7. prosince 1879 21 000 K a 1. ledna 1903 70 000 K. Obecní úřad udal, že hodnota celé nemovitosti v roce 1903 činila as 140 000 K a v době zcizení as 150 000 K.
Přípisem vyměřovacího úřadu ze dne 22. září 1921 sděleno st-lce, že údaje jejího přiznání týkající se ceny nemovitosti nelze vzíti za základ vyměření dávky z přírůstku hodnoty, nýbrž obecnou hodnotu v době nabytí t. j. 1. ledna 1903 a v době zcizení t. j. 1. září 1919 a že se dle § 18 dáv. řádu vybízí, aby do 14 dnů udala, jakou hodnotu nemovitost v uvedených dobách měla, sice by dávka byla vyměřena dle základů úředně vyšetřených.
Strana nepodala vyjádření. Platebním rozkazem vyměřena dávka z přírůstku hodnoty dle úředního ocenění (§ 18 dávk. řádu) na podkladě hodnoty nabývací 60 000 K, zcizovací hodnoty 150 000 K, k níž přičtena dávka z přírůstku hodnoty převzatá nabyvatelem.
Stížnosti vytýkající výlučně jen tu okolnost, že převod stal se od nastávající tchýně snaše a že tudíž dle §u 4 č. 3 dávk. řádu z r. 1920 není dávce podroben, — žal. úřad nevyhověl, poněvadž převod se stal dne 1. září 1919 a podléhá tudíž dle §u 30, odst. 2 dávk. řádu z r. 1920 ještě staršímu dálkovému řádu z 29. prosince 1915 č. 83 čes. z. z., jehož § 4 č. 3 se nevztahuje na převod snaše.
Ve stížnosti na nss s-lka doznává správnost rozhodnutí, namítá však, že platební rozkaz trpí podstatnými vadami a to:
1. podle §u 18 řádu z r. 1915 jest vyměřující úřad, nespokojí-li se s hodnotou zcizovací, povinen vyzvati stranu, aby udala obecnou hodnotu a nespokojí-li se ani s tímto udáním, tedy aby se vyjádřila o zhodnocení úředním; podle čl. 5 prov. nař. jest výslovně stanoveno, že dohoda o obecné hodnotě se ujedná písemně; tento výslovně v zákoně stanovený postup řízení byl vyměřovacím úřadem úplně opomenut;
2. obecní úřad udal obecnou hodnotu zcizovací celé usedlosti na 150 000 K, měl proto vyměřující úřad vzíti za základ pouze 75 000 K a nikoli 150 000 K;
3. k této nesprávné obecné hodnotě zcizovací připočtena hodnota výměnku st-lky částkou 12 325 K 35 h, ač by dle §u 5, odst. 2. dávk. řádu bylo částku připočísti pouze k ceně zcizovací; k vadám těm měl žal. úřad vzíti zřetel z moci úřední, ježto jsou takového rázu, že zakládají zmatečnost řízení a rozhodnutí 1. stolice. Nss rozhoduje o stížnosti veden byl těmito úvahami:
Vyměřující úřad vzal, jak z platebního rozkazu jde na jeve, za podklad pro výpočet přírůstku hodnoty převedené polovice č. p. — v P. na základě sdělení obecního úřadu nabývací hodnotu 60 000 Kč, na základě sdělení hodnoty celé nemovitosti vyšetřené obecním úřadem okrouhle na 140 000 Kč, vycházel pak z předpokladu skutkového, že vyšetřená zcizovací hodnota téže polovice činí 150 000 K.
Tento předpoklad jest však v naprostém rozporu se spisy a může spočívat jen na omylu úřadu, neboť obecní úřad přípisem ze dne 10. ledna 1920 sdělil vymáhajícímu úřadu na jeho dotaz po hodnotě usedlosti v době zcizení, že tato hodnota usedlosti činí as 150 000 K, a týká se tudíž údaj ten zcela zřejmě celé usedlosti, úřad pak neměl žádného jiného podkladu pro ocenění polovice nemovitosti zcizené za 70 000 Kč částkou 150 000 Kč.
K tomuto samozřejmému rozporu skutkové podstaty se spisy, týkajícímu se základu pro vyměření dávky z přírůstku hodnoty měl žal. úřad, rozhoduje o stížnosti na platební rozkaz, ze své povinnosti hleděti, třeba nebyl stranou vytýkán, neboť mu bylo přezkoumati celý v odpor braný předpis dávky, k jehož zrušení stížnost strany směřovala. Řízení o dávce z přírůstku hodnoty spočívá na principu materielní pravdy a ukládá úřadům správním povinnost, aby vyšetřily skutečné ceny neb obecné hodnoty nabývací a zcizovací a položily je za základ vyměření dávky.
Neučinil-li tak žal. úřad, musí k tomu nedostatku řízení nss i z moci úřední hleděti, ježto provedené řízení správní trpí takovou podstatnou vadou, která brání nss-u přezkoumati zákonitost rozhodnutí.
Bylo proto nař. rozhodnutí zrušiti dle §u 6 zákona o ss-ě.

Citace:

Nález č. 2124. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 829-831.