Č. 1857.

Školství (Hlučínsko — Slezsko): 1. Kompetence ve věci přijímání dětí z Hlučínska do veřejných škol národních v Opavě. — 2. Jak zemské školní radě v Opavě tak splnomocněnému komisaři pro Ratibořsko přísluší v této věci moc dozorčí. — 3. Nadřízený úřad školský může rozhodnutí kompetentního školského úřadu nižší stolice zrušiti z moci úřední jen tehdy, příčí-li se rozhodnutí to v ohledu materielním nebo formálním zákonu.
(Nález ze dne 18. ledna 1923 č. 669.)
Věc: David Sch. a spol. v Hlučíně proti ministerstvu školství a národní osvěty o vyloučení dětí z Hlučínska z opavských škol.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Rozhodnutím ze 4. září 1920 vyslovil splnomocněný komisař pro Ratibořsko, zároveň předseda zemské školní rady slezské, toto: Došla sem zpráva, že mnoho dětí z hlučínského okresu, zejména z Kravaře a okolí je již zapsáno v německých školách v Opavě. Poněvadž hlučínský okres tvoří zvláštní správní území na Slezsku neodvislé, proto zápisy všech žáků z celého hlučínského území jsou neplatné, a tito žáci, resp. jejich rodiče ponesou toho následky, jakoby vůbec svých dětí do škol nebyli zapsali. Budiž proto ihned učiněno opatření, aby tyto děti z opavských škol byly ihned vypsány a propuštěny.
Odvolání podané z toho okresní školní radou v Opavě bylo rozhodnutím žal. úřadu z — zamítnuto, jelikož okresní školní radě jako podřízenému úřadu nepřísluší v tomto případě právo si stěžovati do nařízení nadřízeného úřadu; zároveň vysloveno, že o žádostech rodičů o povolení návštěvy škol opavských dětem z Hlučínska, zejména pokud jde o školy měšťanské, bylo by jednati cestou instanční.
Intimuje toto rozhodnutí okresní školní radě v Opavě uložil předseda zemské školní rady výměrem z 8. listopadu 1920 okresní školní radě pro Opavu město, aby dala podle zvláštního seznamu který k vyřízení byl připojen, okamžitě provésti vyloučení oněch dětí v seznamu zanesených, které označeny jsou jako moravské, resp. německo-moravské nebo moravsko-německé, při čemž podotkl, že zjištění národnosti dětí provedeno bylo podle původních pruských matrik školských, sestavených pruskými učiteli. Co se týče dětí označených jako německé, mohou rodiče jejich žádati o povolení, by děti ty i nadále do německých škol v Opavě posílati směli, o kteréžto žádosti bude cestou instanční za dozoru zemské školní rady slezské ohledně správného použití zákona rozhodnuto a jest o každém jednotlivém rozhodnutí místní školní rady opavské podati zvláštní zprávu zemské školní radě.
Odvolání rodičů podané z obou těchto rozhodnutí (4. září i 8. listo-padu 1920) bylo nař. rozhodnutím zamítnuto jako bezdůvodné z těchto úvah:
Pokud jde o výtku nepříslušnosti, dlužno podotknouti, že rozhodnutí jest v podstatě aktem 2. stolice pro Hlučínsko (prohlášení zápisu za neplatný) a zároveň výkonem tohoto aktu 2. stolice pro Slezsko (propuštění dětí). Obojí rozhodnutí byl oprávněn vydati orgán, jemuž vykonávati jest pravomoc obou jmenovaných stolic a není tedy výtka odvolání v tom směru oprávněna. Tvrdí-li pak odvolání, že k takovému kroku byla by oprávněna 2. stolice pouze podáním opravného prostředku, jest poukázati k tomu, že vyšší úřad jest povinen vyvíjeti činnost dozorčí a může tedy zkoumati, zda se rozhodnutí úřadu nižšího nepříčí právu. Pak obrací se stížnost proti meritu rozhodnutí. Vlastní rozhodnutí prohlašuje zápis za neplatný a uvádí určité důvody věcné. V podstatě jde zajisté o přijímání dětí z cizích školních obcí. Směrodatný z předpisů školských jest tu § 10 zákona ze dne 6. listopadu 1901 č. 41 z. z., v němž přijímání takových dětí jest sice zásadně připuštěno, současně však vázáno na podmínku, že učebny jich přijetím nebudou přeplněny. Pro posouzení této poslední okolnosti jsou směrodatné předpisy min. nař. o stavbách školních. Podobně tu otázku upravuje def. řád školský a vyučovací v §§ 33, 36 a 38. Povolení dává místní úřad školní. Dle toho jest úřad obstarávající agendu místního školního úřadu, dříve než povolení dá, povinen se přesvědčiti, zda učebny nebudou přijetím cizích dítek ve smyslu min. nař. přeplněny. Ze spisů sem předložených vyplývá, že šetření za uvedeným účelem provedeno nebylo; také není prokázáno, kdy onen úřad dal své svolení, ani zda se skutečně na přijetí dítek, o něž jde, usnesl. V daném případě šlo o velký počet dětí hlučínských, které na účet zákonité výjimky do německých škol opavských byly přijaty, i bylo tedy tím spíše třeba dotčené šetření podrobně provésti. Vzhledem k tomu, co bylo uvedeno, jest stížnost, potírající rozhodnutí o neplatnosti zápisu, odmítnouti jakožto neodůvodněnou. Obrací-li se pak stížnost proti výluce, pak potírá pouze důsledek neplatnosti zápisu a nelze ji považovati za oprávněnou vzhledem k tomu, co výše bylo uvedeno. O stížnosti uvážil nss takto:
1. Stížnost nejprve vytýká, že nař. rozhodnutí je vadné, poněvadž praví, že rekursem jest vzato v odpor toliko rozhodnutí ze dne 4. září 1920, a míní tím patrně tvrditi, že nař. rozhodnutí nevyčerpalo plně rekursní petit.
Námitka tato není důvodná; neboť ze správních spisů jde, že originál nař. rozhodnutí výslovně zamítá stížnost jako podanou proti oběma výnosům shora uvedeným. Jest ovšem pravda, že intimát tohoto min. rozhodnutí, dodaný okresní školní radě v Opavě, uvádí toliko výnos ze dne 4. září 1920 jako předmět rekursu; tato vada není však podstatná, jelikož jednak obsahově vyřízen byl rekurs celý, jednak tímto postupem nebyla ani straně stížená obrana, ani nss-u rozhodování o stížnosti.
2. Stížnost dále vytýká nař. rozhodnutí nezákonnost.
V tom směru uvážil nss:
Stížnost ve svém úvodě sama uznává, že rozhodnutí, proti nimž byl podán rekurs nař. rozhodnutím zamítnutý, byla vydána jednak předsedou zemské školní rady slezské, jednak splnomocněným komisařem pro Ratibořsko. Jelikož tu jde jednak o otázku, jsou-li ony děti povinny navštěvovati školy na Hlučínsku, jednak o otázku, mohou-li setrvati ve školách opavských, jest patrno, že rozhodnutí této věci patří jednak do kompetence splnomocněného komisaře pro Ratibořsko, jednak zemské školní rady slezské, resp. jejího předsedy.
Proto jest výtka zmatečnosti — činěná rozhodnutí prvé stolice a v důsledku toho i nař. rozhodnutí — bezdůvodná.
Ani další výtka stížnosti není důvodná, že totiž ani předseda zemské školní rady, ani splnomocněný komisař nebyl oprávněn rozhodovati ve věci bez rekursu, tedy z moci úřední a s pominutím předepsaného postupu instančního, totiž bez předchozího instančního rozhodnutí jednak okresní školní rady opavské, jednak přednosty okresní politické správy v Hlučíně.
Žal. úřad podle znění nař. rozhodnutí i stížnost stojí na stanovisku, že ve smyslu § 10 zákona ze dne 6. listopadu 1901 č. 41 z. z. pro Slezsko a § 36, 2. odst. a § 38 řádu školního a vyučovacího z roku 1905 (a § 7 bod 7. zákona ze dne 28. února 1870 č. 18 z. z.) jest v prvé stolici věcí místní školní rady, aby o přijetí dětí z cizího obvodu rozhodla.
Vzhledem k tomu položil i soud svému rozhodnutí za základ toto stanovisko.
Jelikož však jednak zemská školní rada jako nejvyšší úřad školský v zemi (§ 32 posléz cit. zákona) jest povinna dbáti toho, aby ve správě školské byl zachován zákon, jednak splnomocněný komisař pro Ratibořsko podle § 2 vlád. nař. ze dne 24. ledna 1920 č. 65 sb. jest oprávněn, vše, co za vhodné uzná, jménem vlády vyřizovati, rozhodovati a opatřovati, co k udržení pořádku, konsolidování poměrů a k zabezpečení státního života bude zapotřebí, nelze spatřovati nezákonnost již osobě v tom, že jmenovaný funkcionář z moci úřední a bez rekursu strany a po případě s pominutím podřízených instancí ve věci rozhodl.
Svým rozhodnutím zrušil jmenovaný funkcionář z moci dozorčí rozhodnutí učiněná o přijetí dítek do opavských škol příslušnou k tomu místní školní radou, po případě prohlásil takto provedené zápisy za neplatné; tak učiniti byl by však jmenovaný funkcionář mohl mocí dozorčí toliko tehdy kdyby rozhodnutí úřadu nižšího, t. j. místní školní rady, které pochází, jak již shora uvedeno, od úřadu k tomu příslušného a proto není zmatečné, v ohledu materielním nebo formálním se příčilo zákonu; toto stanovisko zaujímá také nař. rozhodnutí poukazujíc k tomu. že vyšší úřad může zkoumati, zda rozhodnutí úřadu nižšího se nepříčí právu.
Nař. rozhodnutí tuto nezákonnost rozhodnutí místní školní rady shledává — jak z obsahu jeho nutno souditi, — jedině v tom, že nebylo konáno zvláštní šetření o tom, zda stačí místo v opavských školách, resp. v tom, že úřad povolení udělivší se prve nepřesvědčil, zda učebny nebudou přeplněny.
Co do postačitelnosti místností, není však zákonem zvláštní řízení předepsáno, a stačilo by tudíž zajisté, kdyby se místní školní rada řídila v tomto směru svými úředními vědomostmi.
Nelze tedy v nedostatku takového zvláštního šetření spatřovati důvod nezákonnosti povolení místní školní radou uděleného, který by opravňoval předsedu zemské školní rady k tomu, aby z moci dozorčí rozhodnutí místní školní rady zrušil, resp. místní školní radou povolené zápisy prohlásil za neplatné.
Vzhledem k tomu bylo nař. rozhodnutí zrušiti pouze § 7 zák. o ss., aniž se mohl nss, který zkoumá toliko rozhodnutí naříkané, zaměstnávati důvodem, který pro svoje rozhodnutí udal předseda školní rady, který však v nař. rozhodnutí obsažen není, ani souvislostí jeho s předpisy § 12 nařízení ze dne 4. května 1920 č. 321 sb., který stanoví, že na Hlučínsku jest vyučovací řečí s v výhradou předpisů § 5 zákona jazykového čeština a že tam dosud nebyly v platnost uvedeny §§ 6, 70 a 71 zákona o školách národních z roku 1869.

Citace:

Nález č. 1857. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 272-275.