Č. 2043.Státní zaměstnanci (slovenská výhoda): Pro nárok na odstupňovaný mimořádný přídavek ve smyslu odst. 6 usnesení ministerské rady ze dne 27. července 1920 není rozhodným den formálního ustanovení na Slovensko, nýbrž skutečné nastoupení služby na Slovensko před 1. srpnem 1920. (Nález ze dne 5. března 1923 č. 11674/22.)Věc: Ludvík P. v Bratislavě proti ministerstvu financí o výplatu diet. Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná. Důvody: Dekretem gen. fin. ředitelství pro Slov. v Bratislavě ze dne 26. května 1920 ustanoven byl st-l, který té doby byl úředníkem firmy E. v M. B., berním praktikantem s požitky 11. hodn. třídy a při- dělen službou finančnímu ředitelství v Bratislavě, kde nastoupil službu dne 1. srpna 1920. Slib složil dne 2. srpna 1920. Podáním ze dne 2. března 1922 žádal za poukázání mimořádného přídavku dle bodu 6 odst. 2. ve výměře a s omezením dle bodu 5 odst. 3 zásad pro úpravu osobních poměrů státních zaměstnanců na Slovensku, schválených usnesením min. rady ze dne 27. července 1920. Uváděl, že na Slovensko ustanoven byl dne 26. května 1920, že žádal za odklad nastoupení služby, ježto musil ze soukromé služby dáti jednoměsíční výpověď a že mu odklad nástupu služby byl také výnosem gen. fin. ředitelství ze dne 11. června 1920 povolen. Gen. fin. ředitelství v B. výměrem ze dne 17. března 1922 žádost st-lovu odmítlo, ježto pro nárok na výplatu tohoto přídavku rozhodným jest den nastoupení služby a zaměstnanci, kteří teprve po 31. červenci 1920 na Slovensko ať jako prozatímně jmenovaní nebo jako trvale ustanovení přišli, nároku na mimořádný přídavek nemají. Stížnost proti tomu podaná byla nař. rozhodnutím min. fin. zamítnuta jako bezdůvodná. O stížnosti k nss-u podané uvažoval soud takto: St-l sám uznává, že z bodu 5 a 6 zásad pro úpravu osobních poměrů státních zaměstnanců na Slovensku, schválených usnesením min. rady ze dne 27. července 1920 a z bodu 11. provád. pokynů usnesených na meziministerské poradě ze dne 22. září 1921 jest patrno, že pro poukazování mimořádného přídavku jest směrodatným ustanovení na Slovensku před 31. červencem 1920. ježto i nař. rozhodnutí den 31. července 1920 pokládá za den kritický, není otázka tato sporná. Podle obsahu stížnosti jest na sporu jediné, zda pro přiznáni a výměru požitků normovaných cit. usnesením min. rady stačí čistě formální okolnost, že st-li doručen byl dekret o jeho ustanovení na Slovensku, t. j. zda rozhodným jest den, kterého st-l na Slovensku byl ustanoven, t. j. v daném případě den 26. května 1920, jak st-l za to má, či zda směrodatným jest onen den, kterého st-l na Slovensku skutečně službu nastoupil, na kterémžto stanovisku stojí žal. úřad. Nss přiklonil se k názoru žal. úřadu uváživ: Úprava osobních poměrů stát. zaměstnanců na Slov., tak jak byla schválena usnesením min. rady ze dne 27. července 1920, měla vedle jiného i ten účel, aby odstraněn byl dosavadní dietový systém u úřednictva na Slov. zatímně nebo trvale přiděleného, jak naposled byl normován usnesením min. rady ze dne 24. července 1919, a aby nahrazen byl systémem postupného zmenšování diet již přiznaných až do uvedení služebních požitků na míru normální incl. o 100% vyššího drahotního přídavku. Tím měl býti stát. zaměstnancům, kteří dosud diety pobírali, umožněn pozvolný přechod k normálním služebním příjmům. Jako den, od kterého tato nová úprava měla býti prováděna, stanoven byl den 1. srpna 1920. Den ten jest rozhodující co do předpokladů pro nabytí jednotlivých nároků. Tak vysloveno bylo v bodě 6 odst. 1 cit. usnesení min. rady základní pravidlo, se zaměstnanci po 31. červenci 1920 na Slov. trvale ustanovení mají nárok na normální požitky s drahotním přídavkem o 100% vyšším. Výjimkou z tohoto základního pravidla stanoví se v odst. 2 cit. bodu 6, že zaměstnancům z území mimoslovenského, kteří byli před svým trvalým ustanovením na Slov. zatímně přiděleni nebo kteří se nemohli pro nedostatek bytů při svém trvalém ustanovení na Slov. přestěhovati a kteří měli tudíž diety stanovené pro zaměstnance zatímně přidělené (bod 3 a 2 D 2), přiznává se mimořádný přídavek ve výměře a s omezením jak jest v bodu 5 odst. 3 uvedeno a to počínaje dnem jejich trvalého ustanovení, případně dnem po jejich přestěhování. Nezbytným předpokladem pro přiznání mimořádného přídavku jest tedy předchozí pobírání diet před 1. srpnem 1920, jak ostatně plyne i z ustanovení bodu 5 odst. 3 cit. usnesení min. rady, když se praví, že počínaje dnem 1. srpna 1920, resp. v případě bodu 2 D 2 dnem po přestěhování přiznává se »místo diet« mimořádný přídavek. St-l ve stížnosti ani netvrdí, že by do 31. července 1920 byl nárok na slovenské diety měl nebo že by diety takové skutečně byl pobíral. Jestliže tedy st-l má za to, že pro přiznání nároku na mimořádný přídavek jest směrodatným jeho »ustanovení« na Slovensko před 31. červencem 1920, nemá námitka tato opory ani v zákoně ani v cit. usnesení min. rady. Ostatně i z účelu celé úpravy normované usnesením min. rady ze dne 27. července 1920 jde na jevo, že výhody tam přiznané měly vyvážiti státním zaměstnancům na Slov. působícím případné nevýhody služby na Slov. vůbec a že nevýhody takové nastati mohly nikoli již dnem jmenování neb ustanovení, nýbrž teprve tím okamžikem, kdy služba na Slov. byla skutečně nastoupena. Byl by proto musil st-l, aby mu byl příslušel nárok na t zv. slovenské diety před 1. srpnem 1920 a tudíž i nárok na mimořádný přídavek, službu na Slov. nastoupiti ještě před 1. srpnem 1920. Jeví se tedy stížnost bezdůvodná a bylo ji zamítnouti.