Č. 1889.


Řízení před nejv. správním soudem. — Administrativní řízení: 1. Zkoumaje zákonitost rozhodnutí neb opatření správního úřadu může se nss zabývati prejudicielní otázkou zmatečnosti předchozího rozhodnutí neb opatření úřadu, o něž se naříkaný výrok opírá. — 2. Nezákonným jest rozhodnutí neb opatření správního úřadu, jehož předpokladem je jiné rozhodnutí neb opatření stížené zmatečností. — 3. Vyhláškou ministerstva zásobování ze dne 24. června 1922 č. 176 sb. z. a n. nejsou kryta inkompetentní rozhodnutí služnovského úřadu, vydaná před publikací této vyhlášky.
(Nález ze dne 26. ledna 1923 č. 761.)
Prejudikatura: Boh. 1474 adm.
Věc: Centrální komise pro správu katolických církevních velkostatků na Slovensku v Bratislavě (adv. Dr. Max Brok z Prahy) proti županskému úřadu v Komárně o náhradu za nedodané obilí.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Podle kusých správních spisů podal hospodářský inspektorát katolických církevních velkostatků v Náně odvolání z výměru služnovského úřadu v Parkáni, jímž byla správě té uložena dodávka obilí celkem 7683 q, a bylo odvolání to zamítnuto služnovským úřadem výměrem ze dne 19. listopadu 1921 ve smyslu vl. nař. z 5. října 1921 č. 360 sb., s poučením, že lze si do tohoto rozhodnutí stěžovati do 8 dnů k hospodářskému úřadu pro Slovensko.
Další stížnost téhož inspektorátu ze dne 26. listopadu 1921 zamítl hospodářský úřad výměrem ze dne 22. prosince 1921, poněvadž není zde důvodů stanovených v § 2 vl. nař. ze dne 30. června 1921 č. 224 sb. Na to rozhodnutím nyní nař. uložil žal. úřad st-lce podle onoho rozkazu služnovského úřadu o dodávce ušlechtilého obílí pro nedodání 336 300 kg podle § 3 vl. nař. ze dne 30. června 1921 č. 224 sb. a §§ 28 až 30 nař. ze dne 21. července 1921 č. 237 sb. náhradu 1000 K za každý nedodaný q, tedy celkem 3 363 000 K k zaplacení do 14 dnů pod následky exekuce.
O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvážil nss takto:
Stížnost brojí proti nař. výroku dvojím směrem, jednak totiž vytýká nezákonitost a vadnost výroku předchozího, o nějž rozhodnutí nyní naříkané se opírá, totiž předpisu dodávky obilí, jednak pak dovozuje vadnost a nezákonitost výroku nyní naříkaného bez ohledu na onen předchozí úřední akt.
V tomto druhém směru lze ve stížnosti shledávati výtky dvě, totiž jednak vadnosti řízení, že strana nebyla před vydáním výroku o náhradě slyšena, jednak pak že výrok ten vydán byl hospodářským úřadem, v čemž bylo by shledávati námitku zmatečnosti, ježto podle toho akt ten nepocházel by od úřadu nyní žalovaného, do jehož příslušnosti výhradně náležel, nýbrž od úřadu jiného, věcně nepříslušného. Tuto výtku zmatečnosti nss důvodnou neshledal hledě k tomu, že se nař. rozhodnutí jeví svou formou i obsahem jako výrok županského úřadu vydaného v mezích jeho kompetence, při čemž bylo by nerozhodno, postupoval-li při tom na popud a dle pokynů úřadu jiného.
Pokud pak jde o výtku vadnosti, jest ovšem pravda, že podle § 28 vl. nař. č. 237 sb. výroku o náhradě má předcházeti výslech dotčeného povinníka, kteréhožto předpisu, jak ze správních spisů lze souditi, šetřeno nebylo, leč vadnost tato nepřichází v daném případě v úvahu, když nss dospěl k závěru, že nař. rozhodnutí jest zrušiti proto, že vůbec nenalézá opory v zákoně a to právě se zřetelem na výrok, o nějž se opírá, totiž o předpis dávky obilí st-lce.
Při tom ovšem nemohly býti pro tento soud rozhodnými vývody stížnosti, pokud právě oním rozhodnutím se zabývají, neboť vývody ty dovozují pouze vadnost a nezákonitost onoho předchozího výroku, v kterémžto směru by však stížnost musila býti podána ve lhůtě §em 14 zák. o ss stanovené, a proti úřadu, o jehož výrok šlo, tudíž proti hospodářskému úřadu pro Slovensko, což se v daném případě nestalo.
Nicméně okolnost tato nemůže býti nss-u na překážku, aby k námitce j st-lovým zástupcem při ústním líčení přednesené neřešil prejudicielní otázku, zda ono předchozí rozhodnutí není postiženo zmatečnosti, jež bránila, aby výrok ten vůbec nabyl právní moci.
Ze správních spisů jest patrno, že písemný nález o povinné dávce byl v daném případě vydán služnovským úřadem a k st-lčinu odvolání potvrzen hospodářským úřadem. Potom však dle právního názoru, jejž nss již opětovně vyslovil a odůvodnil, zejména také v nálezu Boh. 1474 adm., k němuž se strany podle § 44 jedn. řádu odkazují, jsou výroky ty postiženy zmatečnosti, jež nebyla sanována ani vyhláškou ze dne 24. června 1922 č. 176 sb. a kterážto zmatečnost právě měla v zápětí, že onen původní nález o povinné dávce obilí jakožto nulitní právní moci vůbec nabýti nemohl a nenabyl.
Podle § 3 vl. nař. č. 224/21 ve spojení s §§ 28—30 vl. nař. č. 237/21 předpokládá však uložení náhrady za nedodané obilí, že ten který ze- mědělec nesplnil povinné dávky určené mu dle § 2 vl. nař. č. 224 resp. § 20 vl. nař. č. 237, tedy úřadem k vydání nálezu toho příslušným. Byl-li tedy, jak svrchu dovozeno, v daném případě nález ten postižen zmatečností, tkvící v nepříslušnosti úřadu, od něhož akt ten pochází, nemůže po rozumu právě citovaných předpisů nikterak sloužiti za základ aktu dalšímu, jenž má býti jeho pouhým důsledkem, a stalo-li se tak přece, nemá tento další úřední výrok o náhradě pro nesplnění povinnosti zemědělci uložené naprosto žádného zákonného podkladu, pročež jej bylo zrušiti podle § 7 zák. o ss, aniž se soud musil zabývati námitkou ve stížnosti vznesenou, že vl. nař. ze dne 5. října 1921 č. 361 sb., jest neplatné, poněvadž nebylo předloženo NS po rozumu § 3 zák. ze dne 15. dubna 1920 č. 337 sb. Rozhodnutí totiž, jež jest právě předmětem této stížnosti, o nařízení to se neopírá, spočívajíc pouze na vl. nař. č. 224 a 237 z r. 1921, která ve směru, o nějž jde, nařízením č. 360/21 nebyla nikterak dotčena. Pokud by pak st-lka mínila brojiti námitkou tou proti uložení dávky, tudíž proti výměru předchozímu, obsahovala by výtka ta pouze námitku nezákonnosti, nikoli zmatečnosti onoho výroku, proti němuž však, jak již svrchu uvedeno, v tomto řízení, majícím za předmět jiný výrok jiného úřadu, z tohoto důvodu brojiti nemůže. Pokud by však z vývodů těch bylo souditi na výtku nezákonitosti rozhodnutí nyní naříkaného v ten rozum, že se opírá o předchozí, dle st-lčina tvrzení pro neplatnost oné normy nezákonitý výrok, nebylo by lze k námitce té hleděti, když právě st-lka nezákonitost onoho výroku způsobem k tomu vhodným k platnosti nepřivedla.
Citace:
Nález č. 1889. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 347-349.