Č. 2083.

Obecní úředníci: Jaký význam má prohlášení obecního úředníka učiněné r. 1900 při pensionování toho obsahu, že jest s výměrou pense spokojen, pro otázku zvýšení pensijních požitků podle nových zákonů o úpravě požitků obecních resp. státních úředníků, a jakým způsobem jest novou pensi vyměřiti?
(Nález ze dne 13. března 1923 č. 4165.)
Věc: Městská obec K. H. a František S. na Král. Vinohradech (adv. Dr. Maxmilián Korbel z Kašperských Hor a Dr. Josef Jozífko z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze o služební požitky. Výrok: Stížnosti se zamítají jako bezdůvodné.
Důvody: Když se v roce 1881 jednalo o ustanovení řídícího lesního úředníka (vrchního lesního) města K. H., schválil zemský výbor výměrem z 9. listopadu 1881 požitky tohoto vrchního lesního, tehdejším kurátorem města navržené, takto: 1) pevné roční služné 1200 zlatých s nárokem na zvýšení tohoto služného vždy po 7 bezvadně vykonaných služebních letech o 100 zlatých; tento požitek jest připočísti při pensionování lesního, kteréžto stejně, jako i případné zaopatření jeho příslušníků díti se má dle pensijního normálu pro státní úředníky; 2) 3) 4) další zde v úvahu nepřicházející emolumenty.
Výměrem zemského výboru z 18. listopadu 1882 potvrzena byla volba nynějšího st-le Františka S. jako vrchního lesního města K. H., a bylo nařízeno vydání dekretu služebního, obsahujícího odvolání se na uvedené potvrzení, jakož i na schválení zmíněných požitků i schválení služební instrukce.
Tato instrukce byla zsv-em schválena dne 5. dubna 1882 a obsahuje v § 2 ustanovení, že vrchní lesní může jen se svolením zv-u býti zproštěn své služby, pensionován nebo propuštěn. Tato instrukce byla roku 1885 podle výnosu ze dne 17. června 1885 doplněna ustanovením, že vrchního lesního jest pokládati za obecního úředníka ve smyslu § 32 ob. zříz. se zachováním práv vyhrazených v § 2 této instrukce zsv-u ohledně ustanovení o zproštění, pensionování, propuštění nebo disciplinování.
Vrchní lesní František S. setrval ve služebním poměru tak upraveném u městské obce K. H. na 19 roků. K jeho žádosti ze dne 22. února 1900, v níž zdůrazňoval, že dle jeho služebního dekretu zabezpečeno mu jest normování pense dle dotčených pro to platných zákonů pro státní úředníky a že v květnu 1900 dosáhne 60. rok, byl František S usnesením obecního výboru z 22. února 1900 dán na trvalý odpočinek dnem 1. října 1900, při čemž mu stanoveno bylo výslužné obnosem 2000 Kč ročně, splatné ve čtvrtletních částkách počínajíc dnem 1. října 1900.
K rozkazu zv-u byl František S. dne 18. dubna 1900 u okresního výboru o tom vyslechnut, zda jest srozuměn s podmínkami pensionování, vytčenými v usnesení obecního výboru z 22. února 1900 a tu prohlásil František S. protokolárně, že jest s uvedeným usnesením obecního výboru úplně srozuměn.
Výnosem z 18. září 1900 schválil pak zv řečené usnesení obecního výboru, a zároveň k návrhu obce zrušil své předem řečené výnosy z 5. dubna 1882 a ze dne 17. ledna 1885, týkající se služební instrukce, jakož i z 9. listopadu 1881, kterýmiž upraveny byly služební požitky obecního vrchního lesního.
Dne 5. června 1920 podal František S. žádost u okresního výboru v K. H., v níž uplatňoval nárok jednak na drahotní příspěvky, které byly přiznány státním pensistům, jednak na zvýšení, která zákonem by'a stanovena k platům a požitkům odpočivným státních úředníků.
Tato žádost, jež postoupena byla městské obci K. H., byla zamítnuta usnesením obce z 20. listopadu 1920, taktéž byl zamítnut rekurs Františka S. usnesením osk-e z 26. ledna 1921. K odvolání Františka S. zrušil zsv v Praze nař. roznodnutím rozhodnutí osk, jakož i usnesení obecního zastupitelstva z 20. listopadu 1920 a uznal právem, že st-li přísluší dle zákona ze dne 7. října 1919 č. 541 sb. a ze dne 3. března 1921 tyto požitky: výslužné ročně 2905,80 Kč (od 1. ledna 1921 58% z pensijní základny a 50% místního drahotního přídavku pražského), drahotní přídavek ročně 1500 Kč (dle zákona č. 99 ai 1921), mimořádná výpomoc ročně 1512 Kč (dle zákona č. 214/20 resp. 446/20 126 Kč měsíčně od 1. dubna 1920), nouzová výpomoc ročně 1512 Kč (dle zákona č. 625/1920 měsíčně 126 Kč od 1. listopadu 1920), celkem tudíž 7429,80 Kč ročně.
Toto rozhodnutí opřel žal. úřad o tyto důvody:
Na toto rozhodnutí podali stížnost k nss-u jednak městská obec K. H., jednak František S.
Rozhoduje o těchto stížnostech, uvážil nss toto:
Stížnost obce K. H. brojí proti nař. rozhodnutí jen v tom směru, že Františku S. nárok na zvýšení zaopatřovacích požitků vůbec nepřísluší jednak proto, že se prohlášením svým ze dne 18. dubna 1900 vzdal veškerých nároků na pozdější zvýšení pense, jednak proto, že ustanovení ve výnosu zv-u z 9. listopadu 1881, dle něhož pensijní požitky st-le se říditi měly dle norem, platných pro státní úředníky, bylo zrušeno tím, že zv uvedené své rozhodnutí zrušil výnosem ze dne 18. září 1900, takže František S. nemůže se domáhati případného práva z tohoto zrušeného rozhodnutí.
Tyto námitky stížnosti, jimiž se potírá správnost posouzení věci žal. úřadem po stránce právní, totiž právní povahy, významu a účinků zmíněného prohlášení st-le, jakož i cit. rozhodnutí zv-u z roku 1900, nelze shledati opodstatněnými.
Jak ze spisů správních vysvítá, nebylo ani v protokolu o sezení obecního výboru města K. H. z 20. března 1900, v němž usneseno bylo, aby byl František S. dnem 1. října 1900 dán na odpočinek a stanoveno bylo jeho výslužné částkou ročních 2000 K, ani ve vyrozumění o tom dne 22. února 1900 na Františka S. řízeném, zmínky o tom, že určením této výše pense a přijetím téže Františkem S. má se jmenovaný vzdáti nároku, jenž mu svého času vzešel, aby totiž jeho pensionování, jakož i případné zaopatření jeho příslušníků dělo se podle pensijních normálů pro státní úředníky.
V obou zmíněných listinách jest toliko vysloveno, že se přiznává Františku S. pense ve výši 2000 K ročně a že se jemu v uznání jeho dlouholeté úspěšné služby a v ocenění hospodářského operátu jím bedlivě provedeného a již osvědčeného uděluje titul lesmitra; v protokole pak ještě uvedeno, že se Františku S. nahraditi mají prokázané náklady na opravu bytu až do 1200 K a že se sprostí povinnosti náhrady za knihy a plány, jež se během jeho služby z archivu ztratily.
Když tedy František S. ve svém prohlášení z 18. dubna 1900 prostě potvrdil, že jest s uvedeným usnesením obecního výboru ze dne 22. února úplně srozuměn, nelze z tohoto vyjádření ničeho jiného dovozovati, nežli to, že nečiní žádných námitek proto tomu, že obec mu povolila při udělení titulu lesmitra pensi 2000 K a po případě, že mu nahradí náklady na opravu bytu do výše 1200 K. Nelze však z tohoto, zřejmě jen na shora zmíněné okolnosti se vztahujícího prohlášení dovozovati nějaké vzdání se práva, aby jeho pensijní požitky upraveny byly dle pensijních norem platných pro státní úředníky. Takovéto vzdání se nelze dovozovati též z okolnosti, na kterou poukazuje stížnost obce, že totiž pense 2000 K tehdy vyměřená, převyšovala pensijní požitky státních zaměstnanců dle tehdejšího normálu, platného pro státní zaměstnance.
Neboť bylo-li jmenovanému beze vší výhrady přiznáno vyšší výslužné než by mu bylo tehdy přináleželo, nelze v projevu jeho, že jest s tím spokojen, spatřovati nějaké vzdání se nároku na zaopatření dle norem, o něž jde.
Poukazuje-li stížnost obce na to, že obec shledala v přijetí její nabídky této vyšší pense vzdání se práva na každé zvýšení pense této pro budoucnost, jest na to odpověděti, že ani ze spisů nevysvítá, ani obcí tvrzeno není, že by měl S. o tomto názoru a předpokladu obce vědomost.
Tento názor a tvrzený předpoklad obce nedošel ostatně v usnesení obecního výboru ze dne 22. února 1900 výrazu. Na to, co v tomto usnesení vysloveno bylo, odpověděl S. jasně a jest proto zcela bezdůvodná výtka stížnosti obce, že S. nésti má dle §u 869 o. z. o. důsledky event. nejasnosti svého prohlášení.
Dle toho jest tedy námitka, že Frant. S. se vzdal veškerých nároků na zvýšení pensijních požitků pro budoucnost, zcela lichá a není proto třeba se obírati otázkou, zda by vzhledem k eminentnímu veřejnoprávnímu rázu předpisů o zvýšení zaopatřovacích požitků státních i obecních úředníků, na kterýžto předpis strany tehdy ani pomýšleti nemohly (§ 1389 o. z. o.), vzdání se těchto nároků — i kdyby se bylo stalo — mohlo vůbec míti právní účinek.
Neopodstatněná jest také námitka stížnosti obce, že nař. rozhodnutí si samo odporuje, uznávajíc jednak, že zv zrušil cit. rozhodnutí z roku 1881, jímž stanoveny byly služební a pensijní požitky Františka S., a uvádějíc na druhé straně, že tím nemohlo býti zrušeno i ustanonovení, že pensijní požitky Františka S. říditi se budou dle norem platných pro státní úředníky.
Jak jde ze spisů správních, podala obec K. H. den po usnesení o pensionování Frant. S. žádost na zv, v níž oznámila, že S. vstoupí dnem 1. října 1900 na svou žádost do výslužby, pročež bude nutno vypsati konkurs na obsazení jeho místa. Podotýkajíc, že požitky dosavadního vrchního lesního (Frant. S.) určeny byly výnosem zv-u z 9. listopadu 1881 a že jeho služební postavení upraveno bylo služební instrukcí, schválenou usnesením zv-u 5. dubna 1882 a částečně změněnou výnosem ze 17. června 1885 poukazovala obec na to, že tato citovaná opatření, vydaná v době, kdy ještě stávala kuratela nad obcí, toho času jsou již předstižena zákonem ze dne 14. ledna 1893 č. 11 z. z. pro Čechy, týkajícího se dozoru nad hospodářstvím v lesích obecních, ježto dle §u 9 tohoto zákona upravuje se ustanovení a služební poměr lesních hospodářů podle §u 32 ob. zřízení. Poukazujíc na to, že schválená služební instrukce vrchního lesního poskytuje tomu tak dalekosáhlou samostatnost, jako nikde jinde v Čechách, a že instrukce ta obmezuje samosprávu obce, zejména pokud jde o práva přiznaná §y 32 a 35 ob. zř. ohledně obecních úředníků, žádala obec, by shora uvedený výnos, týkající se úpravy služebních požitků vrchního lesního, jakož i zmíněná služební instrukce byla zbavena platnosti a prosila o rychlé vyřízení vzhledem k tomu, že s vypsaným konkursem k znovuobsazení uprázdněného místa vedoucího lesního nelze prodlévati.
Z obsahu tohoto podání jest nade vši pochybnost patrno, že šlo obci jenom o to, aby její volnost při znovuobsazení uprázdněného místa po Frant. S. nebyla nadále cit. výnosem a opatřením zv-u omezena. Není však v tomto podání nižádným způsobem vyznačeno, že by se obec domáhala toho, aby ustanovení cit. výnosu, týkající se úpravy zaopatřovacích požitků dosavadního vrchního lesního Františka S., prohlášeno bylo vůči němu za bezúčinné.
Taktéž výnos zv-u z 18. září 1900, jímž bylo této žádosti obce vyhověno, neobsahuje ničeho, z čeho by bylo lze dovozovati, že toto zbavení účinnosti vztahovati se má na úpravu požitků Františka S. Naopak z celého obsahu tohoto výnosu jest zřejmo, že účinnost cit. výnosu z roku 1881 a služební instrukce měly býti odstraněny jen pro budoucnost, totiž pro případ znovuobsazení místa vrchního lesního v K. H.
Dospěl-li tedy žal. úřad na daném podkladě k závěru, že cit. výnos z roku 1881 byl v roce 1900 sice zrušen, že však tím zrušeno nebylo ustanovení, dle něhož pensijní požitky Františka S. se říditi budou dle norem, platných pro státní úředníky, nýbrž že tím pouze vyslovena jest zásada, že obec pro budoucnost není vázána instrukcí a ustanovením služebních platů pro vedoucí úředníky lesní správy, nelze v tom shledati ani rozpor ani nesprávné posouzení věci.
Právem také vychází žal. úřad z názoru, že cit. zrušující rozhodnutí z roku 1900 nemohlo zrušiti nabyté osobní právo st-lovo. Neboť právo to bylo založeno na jmenování Františka S. se schválením zv-u podle úpravy požitků služebních a pensijních, jak schválena byla zv-em a nemohlo právo to pozbýti platnosti cit. výnosem zv-u z roku 1900, o němž, jak vykazují správní spisy, S. ani nebyl vyrozuměn, takže Františku S. nebyla dána možnost, aby v případě, kdyby svá práva považoval za dotčena tímto výnosem, práv svých hájil stížností k nss-u.
Nelze tedy shledati v nař. rozhodnutí nezákonitost ve směru vytčeném ve stížnosti obce, stížnost ta je tudíž bezdůvodná a slušelo jí proto zamítnouti.
Pokud jde o stížnost Františka S., uvážil nss toto:
Stížnost ta naříká rozhodnutí žal. úřadu jako nezákonné jen potud, pokud jde o výpočet výslužného samého, jemuž vytýká nezákonitost; dle názoru st-lova měla býti vzata za základ výpočtu jeho výslužného dle zák. č. 541/19 a č. 99/21 částka 2000 K ročně v dekretu pensijním jako výslužné přiznaná a mělo býti k tomuto pensijnímu obnosu připočteno 80 %, tedy 1600 K, takže zvýšené výslužné mělo býti vyměřeno na 3600 K, nikoliv na 2905,80 K, ke kteréžto sumě prý dospěl žal. úřad tím, že vzal za základ devatenáctiletou služební dobu st-lovu a k ní připočetl 80% odpočiv. požitků. Tento názor stížnosti jest však mylný. V době vydání nař. rozhodnutí platil zákon ze dne 3. března 1921 č. 99 sb., kterým změněno bylo ustanovení zákonů ze dne 17. prosince 1919 č. 2 a 3 sb. z roku 1920 o odpočivných požitcích státních zaměstnanců. Pro úpravu odpočivných požitků st-lových byl tedy směrodatný cit. zákon č. 99 sb. z roku 1921. Dle čl. 1 toho zákona jsou nahrazeny novými ustanoveními — a to s účinností od 1. ledna 1921 — jmenovitě ustanovení §u 1, odst. 1 až 3 a §u 2 a 3 zákona ze dne 17. prosince 1919 č. 3 sb. z roku 1920. Nebylo tedy od 1. ledna 1921 již účinné ustanovení cit. §u 1 o zvýšení odpočivných požitků o 80%, jež st-l patrně má na mysli, nýbrž bylo dle čl. 2 zákona č. 99/21 směrodatným pro výpočet odpočivných požitků od 1. ledna 1921 ustanovení zákona ze de 7. října 1919 č. 541 sb. potud, že odpočivné a zaopatřovací požitky jest vyměřiti podle čl. 1 §§ 1 a 3 a čl. 2 § 5 tohoto právě cit. zákona a to beze změny dosavadní procentní sazby na základě aktivních požitků, které podle stupnic zavedených zákonem č. 541/19 odpovídají oněm aktivním požitkům, jež byly rozhodny pro výměru dosavadních požitků odpočivných a zaopatřovacích. Dle dalšího odstavce cit. čl. 1 tvoří podklad při takových platech, jež nebyly tříděny podle stupnic platových, onen platový stupeň, do kterého by zaměstnanec podle svého služného náležel, kdyby platy jeho kategorie bývaly tříděny dle stupňů podle pravidel nahrazených zákonem ze dne 7. října 1919 č. 541 sb., pokud se týče zákonem ze dne 19. března 1920 č. 186 sb.
Naříkaný výrok žal. úřadu zakládá se tedy na cit. zákoně č. 541/19 a ze dne 3. března 1921 č. 99 sb. a právem nepoužil žal. úřad shora zmíněného ustanovení o zvýšení odpočivných požitků o 80%.
Že by při správném použití předpisů zákona ze dne 3. března 1921 č. 99 sb. nebyl mohl žal. úřad dospěti k základně 2905 K, stížnost vůbec netvrdí, jsouc vedena názorem — jak svrchu vylíčeno právně mylným, — že bylo vzíti za základ jenom výslužné v částce 2000 K.
Bylo tudíž i stížnost Františka Š. zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

Nález č. 2083. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 757-762.