Č. 2203.

Pozemková reforma: 1. Byla-li proti výpovědi z hospodaření, dané dle §§ 12 a násl. náhr. zák. obvodovou úřadovnou, podána jak stížnost k nadřízenému soudu (§ 20 cit. z.) tak stížnost k státnímu pozemkovému úřadu (§ 8 zák. o pozemk. úřadě), může státní pozemk. úřad rozhodnouti o stížnosti u něho vznesené, nevyčkav rozhodnutí stížnosti podané u soudu. — 2. Proti výpovědi z hospodaření — nebyl-li nárok dle § 11 zábor. zák. dříve uplatněn — nelze právem namítati, že otázka skutečného převzetí není ještě vyřešena a že nejsou přípravné práce pro převzetí posud provedeny.
(Nález ze dne 9. dubna 1923 č. 3152.)
Věc: Imrich P. v S. proti státnímu pozemkovému úřadu v Praze stran výpovědi z hospodaření.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Obvodová úřadovna stpú v Trenčanských Teplicích vypověděla ve smyslu ustanovení §§ 12 a násl. zák. náhrad. st-le jako pachtýře zabraného dvoru S. z hospodaření na tomto dvoře se vším příslušenstvím na dobu 6 měsíců. Proti této výpovědi podal st-l stížnost k stpú, v níž namítal, že výpověď měla mu býti dána tak, aby mohl ukončiti sklizňové práce, tedy k 30. září. Výpovědní lhůta končí však v březnu, což je nezákonné. Dále namítáno, že žal. úřad posud nerozhodl, které nemovitosti ode dvora onoho skutečně převezme a že výpověď nebyla doručena příslušným soudem.
Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad stížnost tuto s odůvodněním, že výpověď může býti dána i ke dni jinému, než právě ke skončení sklizňových prací, že se může týkati i nemovitostí, jež snad nebudou převzaty, a že proti doručení výpovědi je si stěžovati u nadřízeného soudu.
Stížnost podaná proti tomuto rozhodnutí u nss-u namítá:
1. Zákon stanoví, že výpověď má býti dána pravidelně k 30. září. Chce-li úřad výpověď dáti k jinému dnu; musí pro to míti závažné důvody a musí je i uvésti.
2. Dvůr S. leží v obvodu okresního soudu v Šamoryně. Výpověď byla st-li doručena soudem v Galantě, což je nezákonné a vadné. St-l proto také podal u soudu stížnost a měl žal. úřad vyčkati jejího vyřízení. 3. Výpověď předpokládá, že jsou všechny přípravné práce již provedeny, a že otázka převzetí je již vyřešena. Opačný názor žal. úřadu je v rozporu se zákonem.
O stížnosti té uvažoval nss takto:
ad 1. Touto námitkou uplatňuje stížnost porušení § 12 náhr. zák., jenž zařazen je do části I. lit. c) náhrad. zákona. Dle ustanovení § 20 náhr. zák. ve znění zákona ze dne 13. července r. 1922 č. 220 sb. přísluší však proti výpovědi z důvodů, že nebylo šetřeno ustanovení části I. c) tohoto zákona, stížnost jen k nadřízenému soudu. Proto je kognice nss-u o této námitce dle § 3 a) zák. o ss vyloučena.
ad 2. Pokud námitka tato uplatňuje, že výpověď byla st-li doručena nepříslušným soudem, je i tato námitka nepřípustná. Neboť stížnost uplatňuje vlastně, že soud, u kterého výpověď byla podána, neměl návrh vyřizovati, nýbrž jej odmítnouti, poněvadž nevyhovoval předpisu § 18 náhr. zák. jde tedy v tom směru zase jen o tvrzené porušení jednoho z předpisů části I. c) náhr. zák.
Stížnost míní však dále, že žal. úřad neměl stížnost st-lovu proti výpovědi dané obvodovou úřadovnou vyřizovati dříve, pokud nebyla vyřízena stížnost podaná jím u nadřízeného soudu. Názor ten nemá v zákoně opory.
Proti výpovědi dané obvodovou úřadovnou je dána dvojí stížnost: k soudu nadřízenému onomu soudu, který výpověď doručuje, uplatňováno-li, že nebylo šetřeno ustanovení části I. c) náhr. zák. (§ 20) a k stpú, tvrdí-li se, že výpověď nedbá jiných předpisů než právě předpisů obsažených v části I. c) náhr. zák. Poslednější plyne z ustanovení § 8 zák. z 11. června 1919 č. 330 sb. O každé z těchto stížností rozhoduje se zvláště, s jiných hledisek a není zákonného předpisu, dle něhož by jeden z obou úřadů byl nucen, rozhodnutí druhého vyčkati. Stížnost má ovšem pravdu potud, že, vyhoví-li soud stížnosti st-lově a zruší-li doručení výpovědi soudem v Galantě, že výpověď pozbude účinnosti a že tím pozbude významu i nař. rozhodnutí. Ale přes to nelze tvrditi, že by nař. rozhodnutí bylo nezákonné neb vadné, když stížnost st-lovu vyřídilo, aniž vyčkalo rozhodnutí soudního, ježto zákon vyčkání to neukládá.
ad 3. Ne dosti jasnou námitkou ad 3 míní patrně stížnost, že žal. úřad dříve, než st-le z hospodaření vypověděl, měl vypracovati podrobný plán o tom, kolik z nemovitostí, o něž jde, skutečně převezme a jak s nemovitostmi převzatými naloží. Názor stížností hájený je však mylný. Dle zákona náhradového lze dáti výpověď z hospodaření, když návrh na poznámku záboru neb oznámení o zamýšleném převzetí dle § 2 náhr. zák. byly u soudu již podány neb současně s výpovědí se podávají. Poněvadž pak právo vlastníka dle § 11 zábor. zák. lze uplatniti ještě ve 30denní lhůtě po doručení sdělení o zamýšleném převzetí (§ 3 náhr. zák.), je zřejmo, že v době, kdy se dá výpověď, toto právo nemusí posud býti uplatněno a že tedy není jisto, zda a pokud nemovitosti vypovězené budou také státem skutečně převzaty. Že nemá strana nároku na to, aby sjednán byl plán o tom, jak se zabranou půdou bude naloženo, vyslovil nss již opětně (srovn. nález ze dne 16. prosince 1922 č. 17111 Boh. 1757 adm.) a nemůže tedy stížnost proti výpovědi právem namítati, že žal. úřad takového plánu posud nemá. Shledána tudíž i tato výtka bezdůvodnou. Proto byla stížnost zamítnuta.

Citace:

Nález č. 2203. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 988-990.