Č. 2160.

Nemocenské pojišťování děln.: Nárok založený podle zákona nemocenského z 30. března 1886 č. 33 ř. z. nemůže býti dotčen dobrovolným pojištěním podle min. nař. z 1. května 1916 č. 124 ř. z. Toto poslednější nabývá účinnosti teprve po uplynutí lhůty dle § 13, odst. 3 nemoc. zákona.
(Nález ze dne 29. března 1923 č. 5265.)
Věc: Okresní nemocenská pokladna v T.-Š. proti ministerstvu sociální péče (min. místotaj. Dr. Tučný) stran úhrady léčebného.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Rozhodnutím min. soc. péče z 2. prosince 1921 bylo v pořadí instančním ve sporu všeobecné veřejné nemocnice v T.-Š. s okresní nemocenskou pokladnou v T.-Š. vysloveno, že pokladna tato dle § 8, odst. 3. nem. zákona jest povinna nahraditi útraty této nemocnici vzešlé ošetřováním Aloisie S. v době od 19. května do 17. července 1917 za 28 dnů obnosem 117 K 60 h, poněvadž dle vykonaného šetření byla jmenovaná jako dělnice zaměstnána až do 30. dubna 1917 u firmy J. V. St. v T. a byla členkou uvedené pokladny. Ježto v 6nedělní době ochranné onemocněla a po svém vystoupení z uvedeného zaměstnání jinde nepracovala, měla v době vstupu do nemocnice nárok na dávky pokladniční. Zároveň vysloveno, že okolnost pokladnou namítaná, že ošetřovaná byla od 1. května 1917 pouze v dílčím pojištění, nemá významu.
O stížnosti proti tomuto rozhodnutí okr. nem. pokladnou v T.-Š. podané uvážil nss toto:
Okr. nem. pokladna vytýká nař. rozhodnutí nezákonnost, namítajíc, že Aloisie S. od 1. května 1917 na základě dílčího pojištění zavedeného dle nař. min. vnitra ve shodě s min. obchodu ze dne 1. května 1916 č. 129 ř. z. vůči pokladně měla pouze nárok na dávky označené v §u 6 č. 1 nem. zákona a na pohřebné. Nss nemohl tuto námitku uznati důvodnou, vycházeje z právního názoru, že nem. zákon poskytuje osobám nem. pojištění podrobeným určité zákonité dávky a zachovává té které osobě právní nárok na plné dávky dle §u 6 č. 1 a 2 i tenkráte, byla-li dotčená osoba na základě cit. nařízení u příslušné pokladny dobrovolně pojištěna a že toto dobrovolné pojištění účinkuje dle svého účelu teprve po uplynutí ochranné lhůty stanovené dle §u 13 č. 3, neboť cit. nařízení neruší nabytá práva pojištěných, účelem jeho jest, aby dělníkům, — kteří pozbyli výdělku, — byla poskytnuta možnost dobrovolného pojištění pro dobu, kdy povinné pojištění již nepůsobí. Z tohoto právního stavu a z nesporné skutkové podstaty, že vstup Aloisie S. do veřejné okr. nemocnice se stal dne 19. května 1917, tudíž v do- bě, kdy 6nedělní ochranná lhůta, končící dnem 11. června 1917, ještě trvala, vychází na jevo, že nař. rozhodnutí má plnou oporu v zákoně. Bylo tudíž stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

Nález č. 2160. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 903-904.