Č. 2164.

Státní úředníci: Kterak se určuje služební pořadí?
(Nález ze dne 30. března 1923 č. 17071/22.)
Věc: Dr. Karel M. v Praze proti ministerstvu zemědělství stran zařadění.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Min. zemědělství určilo výnosem z 28. dubna 1922 služební pořadí úřednictva tohoto ministerstva podle stavu ze dne 1. ledna 1922 a byly seznamy pořadové dány všem úředníkům k nahlédnutí. Také st-li byl pořadový seznam o 6. hodn. tř. konceptního úřednictva min. zem. tímto způsobem dán na vědomí, což se stalo dle jeho potvrzení dne 2. května 1922.
Jeho stížnost z 15. května 1922, podaná k min. zemědělství, byla vyřízena výnosem z 24. června 1922 v ten rozum, že o ní nelze jednati, protože zařazení st-lovo bylo stanoveno s konečnou platností již výnosem z 28. dubna 1922 a předpis posl. věty 3. odst. § 39 služ. pragm. vztahovati možno jen na případy, kdy úřad. jenž pořadí určil, je nižší než příslušný úřad centrální. Při tom byla st-li objasněna hlediska, ze kterých ministerstvo vycházelo, stanovíc v daném případě pořadí konceptních úředníků 6. hodn. třídy, zejména vytčeno, že v první řadě je pro pořadí v určité hodn. třídě rozhodnou služební doba v třídě té skutečně strávená, a teprve v druhé řadě že rozhodují i okolnosti v 2. odst. § 37 uvedené, mezi nimiž »věk života« na místě posledním. Podotknuto také, že úředník nenabývá již svým jmenováním určitého pořadí služebního, nýbrž jen nároku, aby — až k zřizování seznamu pořadového dojde — bylo na něj pozíráno dle direktiv uvedených v § 37 téhož zákona.
Rozhoduje o stížnosti Dra M. proti výnosu z 28. dubna 1922, jímž bylo určeno jeho pořadí, uvažoval nss takto:
St-l cítí se ve svých subjektivních právech zkráceným tím, že byli v seznamu o pořadí dle § 39 služ. pragm. vydaném před ním zařazeni někteří kolegové služebně i fysicky mladší, jiní aspoň služebně mladší a konečně dva Dr. S. a Dr. M. sice služebně i fysicky starší, kteří však byli do 7. hodn. třídy jmenováni později než on.
St-l nevytýká, že by stanovené pořadí konceptních úředníků 6. hodn. tř. k 1. lednu 1922 nevyhovovalo předpisu danému v 1. odst. § 37 služ. pragm., dle něhož se služební pořadí určuje zásadně trváním služební doby strávené v témže služebním odvětví v příslušné hodnostní třídě nebo s charakterem této hodnostní třídy. Má však za to, že použití tohoto pravidla předpokládá, že úředník mohl — jak prý na to má ve smyslu § 39 služ. pragm. nárok — každého roku nahlédnouti do sestaveného seznamu o pořadí a že mohl každého roku podati proti svému zařadění stížnost. St-li prý však od převzetí do služeb republiky čsl. pořadí k nahlédnutí dáno nebylo a odňata mu tím možnost stížnosti. Proto se domáhá toho, aby při jeho zařazení byla nyní vzata v úvahu jeho celá započítatelná doba služební, jeho stáří a doba jeho jmenování do předchozí 7. hodn. třídy a aby zařadění bylo provedeno dle zásad vytčených v 2. odst. § 37 služ. pragm.
Jde tedy vlastně jen o řešení otázky, jaký význam má — žal. úřadem nepopřená — skutečnost, že st-li byl seznam o pořadí dán po prvé za celou dobu jeho služby u min. zem. k nahlédnutí teprve dne 2. května 1922, zejména zda takovéto porušení, jak st-l tvrdí, jeho nároku plynoucího z § 39 služ. pragm. toho vyžaduje, aby v případě, o nějž jde, bylo se uchýleno od zásad o zařadění daných v § 37 služ. pragm.
Mínění st-lovo, že v takovém případě nutno opustiti přísnou direktivu danou v 1. odst. § 37 služ. pragm. a říditi se ustanovením 2. odst. téhož paragrafu, nemá v zákoně opory. Zásada stanovená v 1. odst. toho paragrafu platí bezpodmínečně a musilo dle ní při stanovení pořadí k 1. lednu 1922 býti postupováno bez ohledu na to, zda v minulých letech byl seznam o pořadí pořizován a zúčastněným úředníkům k nahlédnutí dáván čili nic. St-l se ostatně ani nepokusil o to, dovoditi, do jaké míry a proč by mu byl úřad musil při některém dřívějším sestavování pořadového seznamu, kdyby k němu bylo došlo, určiti příznivější pořadí před osobami v seznamu k t. lednu 1922 před něj zařaděnými a netvrdí, že by toto dřívější příznivé pořadí bylo mu musilo býti zachováno i při sestavování pořadí k 1. lednu 1922, čímž by byl došel zařadění před úředníky postavené v seznamu před ním.
Z předpisu 1. odst. § 37 služ. pragm. samého plyne pouze, že při určování pořadí má se hleděti v první řadě k délce doby služební ztrá- vené v příslušné hodnostní třídě, takže i kdyby byl st-l býval na př. v 7. hodn. třídě dle zásad § 37 služ. pragm. zařaděn před některého z úředníků majícími dnes pořadí před ním, — šlo by zejména o zmíněné jím úředníky Dra Rudolfa S. a Dra Frant. M. — nebylo by to na překážku, aby tito úředníci, když se do 6. hodn. třídy dostali před st-lem, byli v ní k 1. lednu 1922 zařaděni dle 1. odst. § 37 služ. pragm. také před ním.
St-l je v seznamu o pořadí k 1. lednu 1922 zařaděn na místě 13.
Osoby uvedené pod č. 1—11 mají v 6. hodnostní třídě vesměs delší služební dobu než st-l, úředník pak zařaděný pod č. 12 má sice se st-lem v této hodnostní třídě stejnou dobu služební, ale byl za to do 7. třídy hodnostní jmenován dříve než on, takže pro jeho přednější pořadí mluví předpis § 37, odst. 2 č. 1.
Za tohoto stavu věci není tvrzení st-lovo, že stanovené mu služební pořadí neodpovídá zákonu, nijak odůvodněno a bylo proto stížnost zamítnouti.

Citace:

Nález č. 2164. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 908-910.