Č. 2078.

Řízení před nss-em: Pokuta pro svévoli, uložená ve smyslu § 41 zákona o ss, plyne do chudinského fondu toho místa, v němž má své bydliště st-l, i tehdy, byla-li uložena zástupci stěžovatelovu.
(Nález ze dne 12. března 1923 č. 8931/22.)
Věc: Akciová společnost pro zpracování draselnatých louhů v K. proti ministerstvu sociální péče o zamítnutí stížnosti jako opožděné.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná. Právnímu zástupci stěžovatelky ukládá se pokuta pro svévoli částkou pětset korun ve prospěch místní chudinské pokladny v Kolíně.
Důvody: Výnosem ze dne 2. dubna 1921 uznala zsp Václava M., Karla K., Josefa B., Emanuela H., Václava Ch. a Bohumila J. v zaměstnání jejich u stěžující si firmy za pojištění podléhající dle zákona ze dne 16. prosince 1906 č. 1 ř. z. z roku 1907, cís. nař. ze dne 25. června 1914 č. 138 ř. z. a zákona z 5. února 1920 č. 89 sb.
Odvolání firmy z tohoto výnosu zamítlo min. soc. péče rozhodnutím z 15. února 1922 jako opožděně podané a tudíž nepřípustné, poněvadž nař. rozhodnutí bylo dle zpátečního lístku řečené firmě doručeno dne 14. dubna 1921, odvolání však bylo přes správné poučení o opravných prostředcích dáno na poštu teprve dne 13. května, tedy po uplynutí čtyřnedělní lhůty odvolací.
Stížnost na toto rozhodnutí podaná namítá, že nutno odvolání považovati ve smyslu § 1, odst. 3 zákona z 12. května 1896 č. 101 ř. z. za podané v čas, tvrdíc, že rozhodnutí zsp-é firmě bylo doručeno ve čtvrtek dne 14. dubna 1921, že čtyřnedělní lhůta k odvolání počla běžeti dnem následujícím po doručení, tudíž pátkem dne 15. dubna 1921 a že tudíž v pátek dne 15. května 1921 běžel poslední den uvedené lhůty k odvolání.
Nss neuznal stížnost za důvodnou. Ze správních spisů (ze zpátečního lístku o doručení rozhodnutí zsp-é) a konformních údajů stížnosti jde na jevo, že rozhodnutí toto stěžující si firmě doručeno bylo dne 14. dubna 1921. Čtyřnedělní lhůta, o které firma v rozhodnutí byla správně poučena, počala tedy dle ustanovení zákona z 12. května 1896 č. 101 ř. z. běžeti dnem 15. dubna a skončila podle předpisů tohoto zákona uplynutím dvacátého osmého dne, to jest čtvrtkem dne 12. května 1921. Dle udání Dra Š. a firmy i dle údaje stížnosti bylo však odvolání podáno poštou na zsp-ou v Praze dne 13. května 1921, t. j. 29. dne, tedy zřejmě po uplynutí odvolací lhůty. Odpovídá tudíž skutkové podstatě, když vyslovilo min. soc. péče nař. rozhodnutím, že odvolání podáno bylo po uplynutí čtyřnedělní lhůty odvolací, a z tohoto důvodu je odmítlo. Bylo tudíž stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.
Výrok o pokutě pro svévoli právnímu zástupci st-lky uložené opírá se o ustanovení § 41 téhož zákona. Stížnost označiti jest jako svévolnou, že sama konstatuje den doručení rozhodnutí a den podání odvolání na poštu ve shodě se spisy, a přes to tvrdí, že odvolání bylo podáno včas.

Citace:

Nález č. 2078. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 745-746.