Č. 2092.

Vojenské věci. — Řízení před nss-em: 1. Propuštění vojenského gážisty ve výslužbě, činnou službu konajícího, z této činné služby — jest právě tak jako jeho povolání k této službě služebním rozkazem a nikoliv rozhodnutím před nss-em naříkatelným. 2. Povolání vojenského gážisty ve výslužbě ke službě činné není samo o sobě reaktivací.
(Nález ze dne 15. března 1923 č. 4270.)
Věc: MUDr. Jan Š. v P. (adv. Dr. Oskar Taussig z Prahy) proti ministerstvu národní obrany (min. místotaj. Dr. Jar. Handl) o propuštění z činné vojenské služby.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výnosem mno z 11. ledna 1922 byl st-l, major zdrav. ve výsl. Dr. Jan Š. propuštěn koncem ledna 1922 z činné služby vojenské konané v záložní nemocnici v P. a poukázán, aby předložil žádost za výměr zaopatřovacích požitků.
K žádosti st-lově sdělilo mu výnosem ze 6. února 1922 žal. ministerstvo jako důvod, pro který byl z činné služby vojenské propuštěn, že přes výtky nekonal svoje povinnosti takovým způsobem, jak toho služba nemocniční od svědomitého lékaře nezbytně žádá a uvedlo závady, které v tomto směru zástupce zdravotního oddělení mno v p-cké záložní nemocnici dne 5., 6. a 16. ledna 1922 shledal a hlásil.
Stížnost směřující proti oběma těmto výnosům, které jest považovati za jediný celek, nemohl nss uznati důvodnou.
St-lovo tvrzení, že byl přijat do čsl. vojenské činné služby, neodpovídá skutečnosti. Podle osobního věstníku mno ročník 2. část 8. ze dne 8. února 1919 byl st-l převzat jako štábní lékař a bylo v poznámce uvedeno, že hodnost, ve které se převzatý přejímá, jest uvedena bez zřetele k tomu, je—li aktivní, neaktivní nebo ve výslužbě a že dosavadní poměr vojenský zůstává ovšem nezměněn. Ve svém podání z 19. ledna 1922. jímž žádal o udání důvodů, uvedl st-l výslovně, že sloužil od roku 1902 aktivně, že roku 1917 byl dán do pense, ale musil sloužiti dále a že byl ke své žádosti přeložen do P., kdež zůstal i po převratu, že žádal sice za převzetí do činné služby, že byl však superarbitrován a ponechán v dosavadním poměru.
Byl tedy st-l převzat do čsl. vojenské služby jen jako gážista ve výslužbě a jako takový byl i podle administrativních spisů důsledně veden a označován. Konal-li po svém přeložení do výslužby činnou službu nejprve na dobu války, potom na dobu potřeby, konal ji vzhledem k své branné povinnosti, které jakožto vojenská osoba z povolání daná do výslužby podléhá ve smyslu § 2 bran. zák. až do konce toho roku, v němž dokončí 60. rok věku svého, a nepřestal proto býti gážistou ve výslužbě. Že by byl formálně reaktivován, st-l ani netvrdí.
Z toho jde, že na st-le nelze použíti předpisů vydaných pro přelo- žení aktivních gážistů do výslužby, kterýchž předpisů se st-l k opodstatnění svého nároku dovolává.
Pak se jeví propuštění st-lovo z činné služby — stejně jako povolání gážisty ve výslužbě k činné službě — nikoliv jako rozhodnutí neb opatření správního úřadu ve smyslu § 2 zák. o ss., nýbrž jako služební rozkaz, proti němuž stížnost na nss přípustná není.
Proto byla zamítnouti stížnost jako bezdůvodnou, aniž bylo možno zabývati se jejími námitkami ve věci samé.

Citace:

Nález č. 2092. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 778-779.