Č. 1911.

Stavební právo (Čechy): Otázka odvádění vod z veřejného prostranství v zastavěné části obce, zejména s tím spojená otázka lepšího vybudování kanalisace, spadá do kompetence úřadů stavebních. Ke zřízení této kanalisace jest podle §§ 13 č. 5 a 22, odst. 4 čís. stav. řádu povinna obec.
(Nález ze dne 31. ledna 1923 č. 1465.)
Věc: Obec V. (adv. Dr. Ant. Pijáček z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze (za stranu zúčastněnou — Antonína K. ve V. adv. Dr. Ant. Funke z Kolína) o zřízení kanálu. Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím uznal zsv. v Praze, zrušiv opačná rozhodnutí nižších stolic, že stěžující si obec jest povinna zříditi vlastním nákladem řádnou hlavní stoku (kanál) po celé délce dvora usedlosti čp. — ve V. až k potoku, aby veškerá voda mohla volně odtékati. Výrok svůj opřel o ustanovení § 28 č. 5 ob. zř. a §§ 22 resp. 79 stav. řádu.
O stížnosti obcí V. do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
První a nejdůležitější otázkou při řešení této záležitosti jest otázka kompetence, t. j. otázka, byly-li v daném případě povolány vůbec autonomní úřady rozhodovati, a pakli ano, v kterém oboru své kompetence řízení toto provésti měly, zda totiž v oboru všeobecné zdravotní policie či v řízení stavebním nebo silničním.
Jak ze spisů patrno, domáhal se Antonín H. odstranění závad působených nedostatečným odváděním vod z veřejného prostranství obce, čili žádal o řádné odvodnění tohoto veřejného prostranství.
Povinnost provésti takovéto odvodnění upravují jedině předpisy stavebního řádu. Z jednotlivých ustanovení jeho vyplývá, že jest to obec, která se má starati o to, aby vody, které se na veřejném prostranství shromažďují, byly odtud řádným a nezávadným způsobem odváděny.
Jsou to předpisy §§ 13 č. 5 a 22, odst. 4 stav. řádu, které povinnost tuto výslovně ukládají obci a § 79, odst. 2 stav. řádu, jenž takovéhoto positivního předpisu sice nechová, jenž však existenci hlavní stoky předpokládá, když stavebníku ukládá jen zřízení stoky domovní, na hlavní stoku se pojící.
Z uvedeného je tedy v prvé řadě patrno. že otázku, o níž se v daném případě jediné jednalo, t. j. otázku, koho stihá povinnost provésti řádné odvodnění veřejného prostranství obecního, řešiti jest výhradně podle předpisů stavebního řádu, tedy v řízení stavebním, při čemž nemohlo současné řešení otázek zdravotně-policejních nebo spíše řešení sporné otázky také s hlediska zdravotně-policejního, založiti ještě kompetenci samosprávných orgánů povolaných k provádění předpisů všeobecné zdravotní policie, neboť v řízení stavebním jest to právě stavební úřad, kterémuž svěřeno je hájení zájmů veřejných, tedy i zdravotně policejních, a jehož úřední činnost pohlcuje v sebe také onu kompetenci, jež by jinak spadala do oboru samostatné působnosti obce ve smyslu § 28 č. 5 ob. zř.
S tohoto hlediska dlužno tedy sice za nepřípadnou uznati současnou citaci, jak předpisů § 28 č. 5 ob. zř. tak i §§ 22 a 79 stav. řádu v nař. rozhodnutí obsaženou, přes to však neshledal nss v tomto směru ani podstatné vady řízení ani nezákonnosti, neboť řízení celé provedeno tu ve všech instancích úřady samosprávnými, tedy úřady dle §§ 130 a 132 stav. řádu k rozhodování ve věcech stavebních kompetentními.
Shora uvedenými vývody jest již zodpovídána otázka, která se do- týká merita věci v tom směru, že dle odst. 4 § 79 stav. řádu náleží povinnost zříditi hlavní stoku obci a že na stavebníku jest jen, aby k této hlavní stoce náležitě připojil své stavení. Zmíněná povinnost obce zahrnuje v sobě ovšem i povinnost odvodniti veřejné prostranství obecní, a to jak od vody dešťové, tak i od vod odpadových (arg. § 79, odst. 2 stav. řádu). Z toho jest patrno, že jest pro vznik této povinnosti obce nerozhodno, jaké vody se na veřejném prostranství shromažďují, zejména zda jsou to pouze vody dešťové či také vody odpadové, močůvka, výkaly a pod., neboť i kdyby šlo jen o vodu dešťovou, stačilo by to, aby tím založena byla povinnost obce tuto vodu s veřejného prostranství odvésti.
Posuzuje-li se přítomný případ dle těchto povšechných úvah, dospěje se k následujícím závěrům:
Není pochybnosti o tom, že jde o odvodnění veřejného prostranství obecního, neboť mezi stranami není sporno, že má býti odváděna voda z příkopu při okresní silnici, tvořící součást této veřejné komunikace, při níž postaveno již několik domků, takže jde nesporně o veřejné prostranství v zastavěné části obce.
Rovněž nemůže býti o tom sporu, že jde skutečně o odvodňování tohoto veřejného prostranství, t. j. o nezávadné svedení všech vod ať dešťových, ať odpadových na tomto prostranství se shromažďujících.
Jsou tedy tu dány veškeré zákonné předpoklady pro povinnost obce zříditi hlavní stoku, což ostatně obec sama již tím uznala, že část tohoto kanálu svého času již provedla.
Takto vymezenou povinnost nemůže obec vyvrátiti tvrzením, že provedením nařízeného kanálu neodstraní se hlavní závada na pozemku zúčastněné strany, totiž ona žumpa, v níž se voda dosud usazovala. Vždyť o odstranění této žumpy se v daném případě, kdy rozhodováno toliko o zásadní povinnosti obce odvodnění provésti, vůbec nejednalo. Odčinění existujících konkrétních závad mohlo by tvořiti předmět teprve dalšího řízení, což také žal. úřad ve svém rozhodnutí výslovně prohlásil.
K námitce stížnosti, že prý obec nemůže býti nucena zříditi hlavní stoku přes cizí pozemek soukromý, stačí toto poznamenati:
Ani ve stavebním řádě ani v zákonech jiných není předpisu, který by zakazoval vedení stoky přes pozemek soukromý a nelze zákaz takový dovoditi zejména ani z ustanovení § 79 odst. 2 stav. řádu, kterýž ukládá zřízení stoky domovní stavebníku na vlastním pozemku. Jest ovšem pravda a plyne z povahy stoky hlavní jako zařízení veřejného, že zásadně má býti vedena v průběhu veřejných komunikací, není však zákonného předpisu, jenž by obci bránil použíti zejména tam, kde jinaké vedení není možné nebo vyžadovalo by nepoměrného nákladu, také pozemků soukromých, naopak v takovém případě bude dokonce povinností obce sáhnouti na pozemek soukromý, kteréhož může, ježto jde o zařízení veřejně prospěšné i proti vůli vlastníka v základě provedeného vyvlastnění k tomu účelu býti použito.
Ze všech těchto důvodů slušelo tudíž stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

Nález č. 1911. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 387-389.