Č. 2298.

Školství: 1. Zříditi školu z pohodlí podle § 8 zák. z 19. února 1870 č. 22 z. z. čes. lze toliko za souhlasu všech konkurenčních činitelů této školy nové. Souhlasu konkurenčních činitelů příslušné školy nutné (mateřské) třeba není; avšak i tito konkurenční činitelé jsou stranami v řízení o zřízení školy z pohodlí. — 2. Otázka, je-li zřízení školy z pohodlí na újmu škole nutné po rozumu § 8 téhož zákona, jest otázkou skutkovou.
(Nález ze dne 3. května 1923 č. 7309.)
Věc: Místní školní rada v P. a obec P. (adv. Dr. Veleslav Wahl z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty v Praze o vyškolení obce Z. ze školní obce P. a zřízení obecné školy v Z.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Zemská školní rada výměrem z 13. října 1920 . . . . smluvivši se se zemským správním výborem v zásadě schválila, aby celá politická obec Z. (politický okres blatenský) se vyškolila ze školní obce P. (školní okres rokycanský) a aby se pro školou povinné dítky z politické obce Z. zřídila veřejná samostatná dvoutřídní škola obecná s vyučovacím jazykem českým v obci Z., (školní okres blatenský); při tom přihlíženo k tomu, že zřízením školy usnadněna bude dítkám z onoho obvodu návštěva školy, aniž trvání mateřské školy bude ohroženo, a pak že se politická obec Z. zavázala platně, že veškeré se zřízením a vydržováním školy té spojené náklady, pokud připadají na školu obecnou, z obecních prostředků bude uhrazovati.
Dále podotknuto, že o upravení počtu tříd obecné školy v P. nutno pojednati se zájemníky, až dojde k otevření nové školy; otevření nové školy odkládá se do té doby, až toto vynesení nabude moci práva a místnosti i věcné potřeby pro novou školu budou zabezpečeny.
Odvolání st-lek bylo nař. rozhodnutím zamítnuto jako neodůvodněné, při čemž se přihlíželo k tomu, že ačkoliv v daném případě nejde o zřízení nutné školy ve smyslu § 1 zákona ze dne 19. února 1870 č. 22 z. z., nýbrž o tak zvanou školu z pohodlí podle § 8 cit. zák., všichni činitelé, které nutno ve smyslu § 1 zákona ze dne 24. února 1873 č. 16 z. z. považovati za činitele konkurenční vzhledem ke škole v Z. a zejména zemský správní výbor v Praze se zmíněným vyškolením a zřízením nové školy v Z. souhlasí a že zemská školní rada, jejímuž volnému uvážení zákon otázku ohroženého trvání školy mateřské ponechává, neshledala, že by trvání toto bylo ohroženo.
O stížnosti uvážil nss takto:
Zákon o zřizování škol ze dne 19. února 1870 č. 22 z. z. zaměstnává se v prvé řadě oněmi případy, kdy zřízení školy jest podle vůle zákona nezbytné, a kde škola taková po případě i proti vůli zavázaných činitelů konkurenčních musí býti zřízena (§§ 1, 5 a 12, po případě i 3 zákona).
V § 8 pak praví zákon, že násobiti školy nemá se dovolovati nikdy, je-li na újmu vhodnému zřízení a zdárnému rozkvětu potřebných škol. Z tohoto ustanovení zákona jest (přes poněkud zastaralé a proto neúplně přiléhavé slovní znění) zřejmo dvojí, jednak, že mohou býti zřizovány i školy jiné než nutné, k jichž zřízení ovšem činitelé konkurenční nemohou býti nuceni, které tedy mohou býti zřízeny jenom za souhlasu oněch činitelů, které školu takovou mají vydržovati, jednak, že školské úřady mají překaziti zřizování takových škol, pokud by tím trpěly v uvedeném směru školy nutné.
Z toho dále jde, že k zřízení tak zvané školy z pohodlí (a contrario školy nutné nebo, jak uvedený § zákona z r. 1870 praví, školy potřebné) je zapotřebí toliko souhlasu oněch činitelů, kteří na novou školu budou přispívati, nikoliv však též souhlasu konkurenčních činitelů příslušné školy nutné (»mateřské«), neboť zákon opačného předpisu neobsahuje, naopak podle dikce § 8 klade ochranu škol nutných do rukou úřadů školských, tedy zejména zškrady, povolané k výroku o zřizování škol jak nutných, tak škol z pohodlí, a chrání v § 8 školu nutnou proti zřízení školy z pohodlí toliko se stanoviska vhodného zřízení a zdárného rozkvětu, tak že jiné ohledy vzhledem ke škole nutné nejsou zákonnou překážkou školy z pohodlí.
Ovšem jsou jak příslušná škola nutná, resp. její zástupce, místní školní rada, tak i konkurenční činitelé školy nutné stranami v řízení o založení školy z pohodlí a musí tedy v řízení takovém býti slyšeny. Není však podle uvedeného třeba, aby zde byl jejich souhlas k zřízení školy z pohodlí, a může tedy zškrada zřízení školy z pohodlí povoliti i proti vůli konkurenčních činitelů školy nutné (mateřské).
Vzhledem k tomu jest bezdůvodnou námitka stížnosti vytýkající vadu řízení po případě nezákonitost proto, poněvadž školský úřad zřízení školy v Z. povolil proti projevenému nesouhlasu místní školní rady v P. a okresní školní rady v R.
Jak již uvedeno bylo, mohou úřady školské podle znění § 8 povoliti školu z pohodlí toliko tehdy, jestliže její zřízení není na újmu vhodnému zřízení a zdárnému rozkvětu příslušných škol nutných.
Zákon nepraví, které očekávané účinky zřízení školy z pohodlí na školu nutnou jsou na újmu vhodnému jejímu zařízení a zdárnému rozkvětu; vzhledem k předpisům zákonů školských o zřizování tříd a o úhradě nákladů na školy nutné, jest zjevno, že jak snížení počtu tříd na škole nutné, které nastane v důsledku zřízení školy z pohodlí, tak snížení hospodářské síly školní obce zajisté může býti takovým účinkem, pro který tedy školu z pohodlí povoliti nelze, avšak nemusí jím býti ve všech případech, a to proto, poněvadž jednak — pokud jde o snížení počtu tříd — účelné vyučování dětí musí býti zajištěno i na školách ménětřídních, a zkušenost také dosvědčuje, že úspěch vyučovací závisí v mnohem značnější míře od okolností jiných, než toliko od počtu tříd, jednak — pokud jde o snížení hospodářské síly školní obce školy mateřské — i při zmenšené hospodářské síle této školní obce zařízení a rozkvět školy mateřské může býti zajištěn.
Otázka však, je-li v konkrétním případě zřízením školy z pohodlí škola nutná v uvedeném směru ohrožena, jest otázkou skutkovou a zopovědění její tedy součástí skutkového zjištění tvořícího poklad rozhodnutí správního úřadu. Zodpovědění této otázky správním úřa- dem vymyká se tudíž ve smyslu §u 6 zákona ze dne 22. října 1875 č. 36 ř. z. ex 1876 meritorní ingerenci nss-u a může soud naopak závěr v tomto směru přezkoumati toliko s hlediska formálního, zda totiž spočívá na zjištěni, kterého bylo v bezvadném řízení se žádoucí úplností dosaženo a neodporuje spisům. V tomto směru pak vychází ze spisů správních toto:
Žal. úřad, resp. zšrada vychází ze skutkového závěru, že trvání školy mateřské (v P.) nebude zřízením školy v Z. ohroženo, čímž patrně má býti řečeno, že tu není překážek ve smyslu § 8 shora uvedeného zákona. Pro tento svůj závěr měl úřad podle spisů tento podklad:
Podle spisů skládá se školní obec P. ze dvou politických obcí, a to P. (politický okres rokycanský) a Z. (politický okres blatenský), trojtřídní škola (třetí třída toliko zatímní) v P. měla podle pětiletého průměru 167 žáků, z toho z P. 61, ze Z. 106 a podle tříletého průměru 170 žáků, z toho z P. 61, ze Z. 109.
Vzdálenost ke škole v P. od prvního domku v Zadní Z. činí 1037 m, od samoty C. 1580 m, spojení po okresní silnici za každého času schůdné. Spojovací cesta k z-ským boudám ve vzdálenosti nejvíce 1200 m jest částečně obecní cestou, částečně pěšinou, ve vzdálenosti asi 100 m v močálovitém terainu. Vzdálenost od školy v P. do Přední Z. činí od 2407 m do 3107 m, spojení po okresní silnici v každé době schůdné. Vzdálenost z Přední do Zadní Z. činí od 1740 m do 2440 m, spojení po okresní silnici v každé době schůdné. Výše daní činila v roce 1918 v P. 1580 K, v Z. 1729 K.
Obecní zastupitelstvo v Z. usneslo se dne 25. dubna 1920, že uhrazovati bude veškeré náklady na zřízení obecné školy v Z., pokud náleží tento náklad na obec. Závazek ten byl schválen osk-í v Březnici. Místní Školní rada v P. vyslovila se pěti z osmi hlasů proti vyškolení obce Z., poněvadž by se trojtřídní škola v P. musila redukovati na ménětřídní, čímž by vzdělání dítek utrpělo a škola v P. trvá od roku 1804.
Obec P. byla rovněž proti vyškolení.
Okr. šk. rada v Rokycanech navrhovala v zájmu mládeže školní z obou obcí, aby nebyla zřizována škola v každé z těchto obcí, poněvadž by byly níže organisované, než byla dosavadní.
Okr. šk. rada v Blatné vzhledem k množství dítek ze Z., k zajištění nákladu a rozdělení okresů navrhovala zřízení samostatné školy v Z.
Zsv souhlasil s vyškolením obce Z. ze školní obce P. a se zřízením samostatné školy v obci Z.
Dospěl-li žal. úřad za tohoto stavu věci k závěru, že škola mateřská zřízením nové školy není ohrožena způsobem uvedeným v § 8 zákona, pak nelze tomu vytýkati ani rozpor se spisy, ani neúplnost zjištění, ani jiné vady; zejména není podstatnou vadou okolnost vytýkaná stížností, že totiž nebylo vyšetřeno, jaký bude počet tříd ve škole v P. po zřízení školy v obci Z. Neboť z uvedeného jest patrno, že zšrada znala frekvenční poměry školy a byla si tedy toho vědoma, že patrně dojde k redukci tříd. Že by pak redukce tříd musila býti za všech okolností poškozením školy ve smyslu § 8, důvodně tvrditi nelze z příčin již shora uvedených. Vzhledem k tomu jest ve smyslu § 6, odst. 1 svého zákona i nss vázán na skutkový závěr, z kterého zšrada, pokud se týče žal. úřad, vycházely, že totiž škola v P. újmy ve smyslu § 8 neutrpí, a jeví se proto stížnost bezdůvodnou.

Citace:

Nález č. 2298. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 1164-1167.