Č. 1981.Policejní právo trestní (Slovensko): 1. K řízení pro přestupek soupisové povinnosti dle vlád. nař. ze dne 9. ledna 1920 č. 61 sb. jest na Slovensku zpravidla příslušný onen policejní trestní soud, v jehož obvodu obviněný bydlí (§ 4 uh. polic. trestního řádu). — 2. Věci přestupkové vedené proti obviněnému u téhož policejního trestního soudu nelze k společnému projednávání a rozhodnutí spojiti, je-li pro jednotlivé činy trestní stanoven různý pořad instanční (§ 7 uher. policej. trestn. řádu). (Nález ze dne 17. února 1923 č. 2603.) Věc: Rosalie K. v P. proti županskému úřadu v Prešově o přestupek soupisové povinnosti zabraného majetku pozemkového. Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost. Důvody: Rozsudkem policejního kapitána města Prešova ze dne 13. prosince 1921 byla Rosalie K. uznána vinnou přestupky 1. § 9 vl. nař. ze dne 9. ledna 1920 č. 61 sb., 2. čl. 1 č. 1 zák. z 11. března 1921 č. 108 sb., jichž se dopustila tím, že ad 1. předložila neúplný a nesprávný soupis pozemkového majetku ve výměře 480 kat. jiter, jehož správou pověřena byla, a že s žádostí, kterou se domáhala prodloužení lhůty stpú-em k doplnění určené, soupisu nepředložila, ad 2. že tento majetek v roce 1920 pronajala bez svolení stpú, a odsouzena proto dle § 9 cit. nař. č. 61 z roku 1920, § 18 lit. a) zákona č. 108 z roku 1921 a § 18 zák. ze 16. dubna 1919 č. 215 sb. s použitím § 21 k peněžité pokutě 5000 Kč, při nedobytnosti dle § 22 a 16 zák. čl. 40 z roku 1879 do vězení na dobu 2 měsíců na vlastní útraty. V důvodech se uvádí, že obviněná doznala, že jest dědici pověřena spravováním shora uvedeného majetku ve výměře 480 kat. jiter. Byla tedy dle § 1 a 2 cit. nařízení č. 61 z r. 1920 povinna předložiti stpú-u soupis majetku toho. Předložený soupis byl ve smyslu § 6 cit. nař. č. 61 z r. 1920 neúplný a nesprávný, což vysvítá z doznání obviněné, že vyzvána byla stpú-em, aby do určité lhůty předložila legalisované katastrální výtahy. Obviněná zažádala za prodloužení lhůty této, což odporuje ustanovení § 4 nař. č. 61 z roku 1920, neboť měla se žádostí touto eventuelně předložiti katastrální nákresy. Obviněná doznala dále, že předem uvedený majetek v roce 1920 pronajala a při jednání neuvedla, že k tomu dal souhlas stpú. Rozsudkem župana župy Šařišské ze dne 8. února 1922 byl k odvolání st-lčinu rozsudek stolice prvé na základě jeho odůvodnění potvrzen s tím, že proti tomuto rozsudku další odvolání jest nepřípustno. Rozhoduje o stížnosti Rozálie K. vznesené, řídil se nss těmito úvahami: Stran výroku žal. úřadu, týkajícího se přestupku pod č. 1 uvedeného, namítá stížnost, že policejní kapitán v P. nebyl příslušným ve věci té vynésti rozsudek, poněvadž majetek pozemkový, o který jde, leží v jiné župě, zemplinské, následkem čehož věc spadá do kompetence služnovského úřadu v Stropkově. Tím vytýká stížnost, že oběma zde rozhodujícím úřadům nedostávalo se místní příslušnosti. 6. nař. ze dne 9. ledna 1920 č. 61 sb. obsahuje v § 9 pouze předpisy o věcné příslušnosti, nemá však žádných ustanovení ohledně příslušnosti místní. V té příčině platí tudíž všeobecné předpisy uher. polic. trestního řádu č. 65000 z r. 1909. Tento stanoví v § 4, že k řízení jest zpravidla příslušným onen policejní trestní soud, v jehož území obviněný přestupek spáchal. Zde jde o delikt, záležející v zanedbání povinnosti soupisové, kterou náleželo st-lce dle § 2 vlád. nař. č. 61/1920 jako spoluvlastnici zabraného majetku pozemkového splniti. Proto jest místem deliktu spáchaného místo, kde st-lka dlela v době, kdy uplynula lhůta k podání soupisu, neboť tam opomenutí trestné se stalo. Ke stihání shora uvedeného přestupku jest tudíž příslušným úřad v 1. instanci zakročivší, v jehož obvodu st-lka v uvedené době bydlila. Tím jest také dána příslušnost úřadu žal. a jest proto námitka nepříslušnosti místní neodůvodněna. Naproti tomu shledal nss, že napadené rozhodnutí jest v rozporu se zákonem z těchto důvodů: Dle posl. odst. § 9 vl. nař. č. 61 z r. 1920 je ohledně přestupku shora pod č. 1 uvedeného přípustná proti rozsudku politického úřadu stolice prvé stížnost k politickému úřadu stolice druhé, který rozhoduje o stížnosti s konečnou platností. V tomto případě obmezen jest instanční postup na dvě stolice. Pokud jde o přestupek pod č. 2 uvedený, neobsahuje zákon z 11. března 1921 č. 108 sb., ani jiná norma žádných zvláštních předpisů, jež by instanční postup při stihání trestních činů v zákoně tom uvedených upravovaly. Jelikož pak jde o delikt, který spáchán býti měl na území republiky čsl., které před převratem tvořilo součást bývalého státu uherského, platí zde tudíž ohledně zmíněného instančního postupu předpisy uher. polic. tr. řádu (nař. býv. uher. min. vnitra a spravedlnosti č. 65000 ex 1909). Dle § 177, odst. 1 tohoto tr. řádu připouští se z rozsudku 1. instance zpravidla odvolání do dvou instancí s výjimkami v § 177, odst. 2 a § 178 uvedenými. Dle § 178 jest odvolání k třetí stolici v případě, že peněžní trest pro jeden neb více přestupků 2. instancí uložený 30 K nepřesahoval, přípustno jen v případech tam uvedených. Poněvadž v případě tomto uložen byl st-lce 1. i 2. instancí trest peněžité pokuty 5000 Kč, není zde výjimky cit. § 178, není tudíž další odvolání z rozhodnutí stolice druhé vyloučeno. Je tudíž ohledně každého z obou přestupků, jimiž st-lka byla vinnou uznána, předpsán jiný postup instanční. Úřad stolice 1. spojil obě trestní věci k společnému jednání a rozhodování. § 7 cit. uh. pol. řádu připouští sice, že věci přestupkové vedené proti obviněnému u téhož policejního trestního soudu spojiti lze za účelem společného jednání a rozhodování, ale jen, je-li to možno. Zde však jest růzností instančního postupu u každé z obou věcí trestních možnost spojiti obě věci k společnému rozhodnutí o vině i o trestu vyloučena, neboť jednotný výrok o trestu by byl po případě na závadu rozhodnutí konečnému, k němuž jsou příslušný různé instance nadřízené. Úřad stolice 1. použil zde tedy nesprávně ustanovení cit. § 7. Proto měl žal. úřad při rozhodování o odvolání dle §§ 199 a 204 č. 4 uh. pol. tr. řádu k tomuto nemístnému použití předpisu § 7 z moci úřední přihlédnouti, celé řízení provedené před stolicí první zrušiti a naříditi oddělené projednání a rozhodnutí o každém z obou uvedených přestupků. Jelikož tak úřad žal. opomenul učiniti, jsa mylného právního názoru, že pro oba přestupky jest týž pořad instanční předepsán, odporuje napadené rozhodnutí, obsahující v důsledku názoru toho mylné právní poučení o opravném prostředku, pokud se týká přestupku zákona ze dne 11. března 1921, zákonu a náleželo je proto dle § 7 zák. o ss zrušiti; a nemohl proto nss zabývati se věcnými námitkami ve stížnosti vznesenými.