Č. 1829.

Policejní právo trestní (Slovensko): 1. Pravomoc ukládati při výkonu moci disciplinární a pořádkové policie v prvé stolici peněžité pokuty — přiznaná nařízením býv. uherského ministerstva vnitra ze dne 28. února 1885 č. 2466 vyšším úřadům správním — týká se jen provinění, která byla spáchána užitím urážlivých a nepřístojných výrazů v podáních k těmto úřadům řízených. — 2. Podle uherského policejního řádu trestního není župan příslušný k výkonu trestní pravomoci v 1. stolici pro přestoupení min. nařízení.
Administrativní řízení: Výrok druhé stolice, potvrzující zmatečný výrok stolice prvé, jest nezákonný.
(Nález ze dne 11. ledna 1923 č. 69.)
Věc: Firma Městský obchod Rimavskosobotskej konzervovej továrny a dalších 11 firem vesměs v R. S. proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska stran pořádkového rozsudku pro urážku úřadu.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Župan župy Gemer-malohontské uložil rozhodnutím ze dne 30. dubna 1921 č. — st-lům peněžité pokuty (30 st-lům po 200 K, dvěma st-lům — Juliu A. a Emanuelu W. — po 300 K) pro ostentativní zavření obchodních místností dne 20. srpna 1920; v důvodech svého rozhodnutí uvedl župan, že nařízení min. pro Slov. ze dne 14. srpna 1919 zakázalo světiti svátek maďarského krále Štěpána, a že, ježto podle hlášení vojenské policie někteří obchodníci tropili si posměch z neotevření obchodů, musil župan zavření obchodů pokládati za přečin proti čsl. republice, neboť z celé akce zavření obchodů vysvítá demonstrace pro bývalého maďarského krále Štěpána, nepřímo pro bývalý maďarský stát.
Žal. úřad nař. rozhodnutím zamítl odvolání st-lů a potvrdil »pořádkový rozsudek« županův na základě toho, že »pořádkový rozsudek« vydán byl ve smyslu nařízení býv. uh. min. vnitra ze dne 28. února 1885 č. 2466 správně pro hrubou urážku úřadu min. pro Slov. a úřadu županského, spáchanou tím, že st-lé demonstrativně a tedy veřejně uzavřením skladů v den památky maďarského krále Štěpána porušili zákaz, který byl vydán úřady o svěcení tohoto svátku, a že tím vážnost úřadu hrubě a veřejně urazili.
Stížnosti podané do tohoto rozhodnutí nebrojí věcně proti tomuto rozhodnutí, nýbrž namítají pouze, že žal. úřad nebyl příslušným meritorně přezkoumávati rozhodnutí vydané županem v 1. stolici, ježto již župan nebyl k vydání svého rozhodnutí kompetentním.
V tomto směru uvážil Nss, jenž ostatně musí sám z moci úřední zkoumati, zda v konkrétním případě byl žal. úřad příslušným vydati nař. rozhodnutí, toto:
Z nař. rozhodnutí jde na jevo, že žal. úřad přezkoumával jako stolice odvolací věcně rozhodnutí vydané v 1. stolici županem, kterým byly st-lům uloženy peněžité pokuty proto, že zavřeli své obchodní místnosti v den, který bylo, nařízením ministra s plnou mocí pro správu Slovenska zakázáno světiti jako svátek.
Textováním nař. rozhodnutí dal žal. úřad zřejmě na jevo, že v uvedeném jednání st-lů spatřoval urážku úřadů (ministra s plnou mocí pro správu Slovenska a župana) a že pokládal proto rozhodnutí županovo za »pořádkový rozsudek«, vydaný županem v 1. stolici ve smyslu nařízení býv. uh. min. vnitra ze dne 28. února 1885 č. 2466.
Toto nařízení jedná, jak patrno již z jeho nadpisu a jak plyne také zcela nepochybně i z jeho znění, výhradně o trestání urážlivých a nepřístojných výrazů vyskytujících se v podáních, jež jsou řízena na vyšší úřady správní, mezi nimiž se v odst. 1. tohoto nařízení uvádějí příkladmo také ministerstva a podžupani.
V odstavci 4. cit. nař. se pak stanoví, že vyšší úřad správní, na nějž jest řízeno podání, v němž se vyskytují urážlivé neb nepřístojné výrazy, má se v případech, kdy výrazy těmi byl spáchán přestupek urážky úřadu označený v § 46 zák. čl. 15 : 1879, za účelem potrestání tohoto přestupku obrátiti vždy na úřad správní, který vykonává v 1. stolici policejní trestní pravomoc; naproti tomu ustanovuje však odst. 5. cit. nařízení, že v případech, kdy nelze z okolností souditi na to, že by tu byl úmysl urážlivý a kdy výrazy, jichž bylo ve zmíněných podáních užito, jeví se jako menší poklesky proti pořádku, jako projevy hrubosti nebo rozvášnění, může dotčený vyšší úřad správní takovéto provinění sám a to jako úřad 1. stolice — vykonávaje moc disciplinární a pořádkovou policii — trestati důtkou neb peněžitou pokutou, aniž by bylo nutno zavésti řízení předepsané pro trestně policejní přestupky.
Z odst. 5. cit. nař. jde tedy zcela nepochybně na jevo, že pravomoc, kterou tato právní norma přiznává vyšším úřadům správním — k nimž odst. 1. cit. nař. počítá také podžupany (župany) — totiž pravomoc ukládati při výkonu moci disciplinární a pořádkové policie v 1. stolici peněžité pokuty, týká se toliko provinění, jež jsou zcela přesně označena v odst. 5. cit. nař., tedy provinění, která byla spáchána užitími urážlivých nebo nepřístojných výrazů v podáních, jež jsou řízena na vyšší úřady správní.
V daném případě, jak patrno z nař. rozhodnutí a jak tomu nasvědčují také spisy správní, neuložil však župan st-lům peněžité pokuty pro to, že užili urážlivých neb nepřístojných výrazů v nějakém podání řízeném na župana neb jiný vyšší úřad správní, nýbrž pro čin zcela jiný, který vůbec nebyl spáchán v nějakém podání — totiž pro přestoupení zákazu světiti určitý den jako svátek.
Z těchto úvah plyne tedy, že se na čin, pro který byli st-lé odsouzeni, nařízení býv. uh. min. vnitra ze dne 28. února 1885 č. 2466, jehož se žal. úřad dovolává, vůbec nevztahuje, a že tudíž župan nebyl by na základě tohoto nařízení vůbec příslušným v 1. stolici ukládati v daném případě st-lům pokuty.
Jak ze spisů správních patrno, neuvedl však župan ve svém rozhodnutí, že by st-le byl odsoudil na základě cit. nař. z roku 1885. Podle odůvodnění rozhodnutí županova byli st-lé odsouzeni pro přestoupení nařízení min. pro Slev. ze dne 14. srpna 1919, kterým bylo zakázáno světiti svátek maďarského krále Štěpána.
Podle § 13 zák. čl. 20 : 1901 a § 1 uh. polic. tr. řádu, vydaného nařízením býv. uh. min. vnitra a spravedlnosti č. 65000 z roku 1909, vykonávají trestní pravomoc v záležitostech přestupků odkázaných v § 2 cit uh. polic. tr. řádu do příslušnosti úřadů správních jako policejních trestních soudů — k těmto záležitostem náležejí pak podle § 2 č. 3 také přestupky ministerských nařízení, pokud nejsou výslovně přikázány do pravomoci okresních soudů — v 1. stolici: v malých a velkých obcích hlavní služní aneb služní, v městech s regulovaným magistrátem a v městech s právem municipálním městští policejní kapitáni nebo jejich náměstkové; podle týchž předpisů vykonávají v těchto záležitostech župani trestní policejní pravomoc toliko v 2. stolici.
Poněvadž, jak svrchu bylo již uvedeno, šlo v daném případě výhradně o přestoupení svrchu zmíněného nařízení min. pro Slov., tedy o přestoupení ministerského nařízení, nebyl podle jasného znění § 13 zák. čl. 20: 1901 a podle §§ 1 a 2 cit. uh. polic. tr. řádu župan v daném případě vůbec příslušným, aby vykonával v 1. stolici trestní policejní pravomoc pro přestupení uvedeného ministerského nařízení.
Rozhodnutí županovo bylo tedy v daném případě vydáno organem
absolutně nepříslušným a jest tedy výrokem zmatečným.
Poněvadž pak žal. úřad nehleděl k této zmatečnosti, nýbrž zmatečný výrok 1. stolice meritorně přezkoumal a jej potvrdil, subsumovav nad to trestný čin st-lů pod právní předpis, který podle toho, co svrchu bylo vyloženo, se na závadný čin vůbec nevztahuje, odporuje rozhodnutí žal. úřadu zákonu.

Citace:

Nález č. 1829. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 213-215.