Č. 1861.

Dávka z přírůstku hodnoty: 1. Jsou-li zároveň splněny další předpoklady zákonem stanovené, jsou od dávky osvobozeny také převody stavebních parcel, jichž se použije buď k provedení nových staveb aneb nástavby podle § 1 č. 3 zákona z 28. prosince 1911 č. 242 ř. z. — 2. Nárok na osvobození od dávky není vyloučen tím, že parcela neměla v době převodu povahu parcely stavební ve smyslu stavebního řádu.
(Nález ze dne 19. ledna 1923 č. 537.)
Prejudikatura: Boh. 1593 adm.
Věc: Richard S., jménem vlastním a v zastoupení pozůstalosti po Mořici Sch., a Viktor S. v Praze (adv. Dr. Vojtěch Salz z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze o dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Trhovou smlouvou, danou v Praze 9. prosince 1920, prodali Richard S. jménem vlastním a v zastoupení pozůstalosti Mořice S. a Erich S. dům čp. — v Praze se stavební parcelou — a zahradou — firmě »J«, společnosti s r. o. v Praze, za 1 500 000 Kč.
V přiznání k dávce z přírůstku hodnoty uvedli zcizitelé, že zamýšlejí v zahradě domu podniknouti velkou novostavbu a to pro kancelářské účely a na domě samém nástavbu nejméně jednoho patra pro obytné účely. Odvolali se pak na ustanovení § 1 č. 4 zákona z 30. března 1920 č. 209 sb. tvrdíce, že jsou zde dány zákonné podmínky pro osvobození převodu od dávky z přírůstku hodnoty nemovitosti.
Platebním rozkazem magistrátu hl. m. Prahy z — byla předepsána z převodu shora uvedených nemovitostí dávka z přírůstku hodnoty, při čemž za základ výpočtu přírůstku hodnoty položena byla zcizovací cena 1 500 000 Kč.
Žádost za osvobození převodu reality od dávky ve smyslu zákona ze dne 30. března 1920 č. 209 sb. nebylo vyhověno, poněvadž nejde o převod stavební parcely, nýbrž o převod obytné budovy činžovní.
Zemský správní výbor v Praze rozhodnutím z — stížnost zcizitelů do platebního rozkazu podanou zamítl.
O stížnosti rozhodnutí to jako nezákonné naříkající uvážil nss toto:
Žal. úřad, odepřev nař. rozhodnutím st-lům žádané osvobození od dávky z přírůstku hodnoty ohledně všech prodaných nemovitostí, tedy nejen ohledně parcely stavební, nýbrž i ohledně zahrady z důvodu, že st-li dovolávaný zákon v § 1 č. 4 osvobozuje od dávky pouze převod stavební parcely, popřel, že jsou zde zákonné předpoklady osvobození od dávky ohledně nemovitostí tvořících s domem čp. — jedno knihovní těleso, a vycházel při tom zřejmě z názoru, že výhoda tato se vztahuje jen na převody nezastavěných stavebních parcel a takových parcel, které mají již v době převodu kvalifikaci stavebních parcel ve smyslu § 6, resp. 8. praž. stav. řádu.
Názor ten neshledal nss odůvodněným.
§ 1, odst. 2. č. 4 cit. zákona stanoví, že převody stavebních parcel v letech 1920 a 1921, jichž bude v celé výměře použito k stavbám podle tohoto zákona, nepodléhají co do přírůstku dávkám z přírůstku hodnoty.
Pod výrazem »stavby podle tohoto zákona« rozuměti jest ve smyslu odst. 2. cit. § 1: 1. nové stavby (§ 1 č. 1 zákona z 28. prosince 1911 č. 242 ř. z.), 2. stavby domů s malými byty, 3. přístavby (§ 1 č. 2 posléz citovaného zákona), 4. nástavby (§ 1 č. 3 téhož zákona), t. j. zvýšení existujících staveb zřízením nových pater.
Dle § 1 č. 1 lit. b) zákona z 28. prosince 1911 č. 242 ř. z. jsou novým stavbám na roven postaveny také stavby na dříve zastavěném pozemku, je-li v nové stavbě plošná výměra pater nad povrchem země jsoucích kromě podkrovního patra, aspoň půldruhékráte tak veliká jako ve starém stavení.
Z těchto ustanovení vychází na jevo, že od dávky osvobozeny jsou, ovšem jsou-li zároveň splněny další předpoklady zákonem stanovené, také převody stavebních parcel, jichž se použije buď k novým stavbám zřízeným na místě staveb již existujících v rozsahu vytčeném v § 1 č. 1 lit. b) zák. č. 242 z r. 1911, anebo k provedení nástavby v rozměrech § 1 č. 3 zákona z 28. prosince 1911 č. 242 ř. z.
Z toho dále plyne, že i stavebním parcelám zastavěným v případech těchto ve smyslu § 1, odst. 2. č. 4 zákona z 30. března 1920 č. 209 sb. při splnění dalších zákonných podmínek osvobození od dávky z přírůstku hodnoty přísluší.
Pokud jde o převod zahrady, tu poukázati jest dle § 44 j. ř. k nálezu zdejšímu ze dne 21. října 1922 č. j. 15090 (Boh. 1593 adm.), kterým vysloven a blíže odůvodněn byl právní názor, že nárok na osvobození od dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí dle § 3 č. 3 nař. ze dne 23. září 1920 č. 545 sb. není vyloučen tím, že parcela v době převodu neměla kvalifikaci parcely stavební ve smyslu stavebního řádu.
Na názoru tomto nss trvá.
Ježto zemský správní výbor následkem mylného právního názoru nepřihlížel k údajům strany, že zamýšlí použíti zmíněné zahrady k novostavbě a na domě samém zříditi nejméně jedno nové patro, a důsledkem toho nezjistil, zda dány jsou zciziteli tvrzené předpoklady pro poskytnutí výhody, které se st-lé domáhali, příčí se napadené rozhodnutí zákonu a bylo je z tohoto důvodu zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Citace:

Nález č. 1861. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 281-282.