Č. 2070.

Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí (Morava): 1. Nabyvatel nemovitosti není stranou v řízení o vyměření dávky. — 2. Postoupí-li vlastník svou nemovitost druhému za určité plnění tohoto vůči dřívějšímu vlastníku nebo vůči osobám třetím k příkazu dřívějšího vlastníka, nejde o převod neúplatný, dávce nepodrobený. — 3. Jak jest postupovati, převzal-li dávku nabyvatel. — 4. Udala-li strana v odvolání z platebního rozkazu cenu nabývací vyšší než jakou omylem udala v přiznání k dávce, jest odvolací stolice povinna přihlížeti k tomuto novému udání.
(Nález ze dne 10. března 1923. č. 19724/22.)
Prejudikatura: Boh. 1214 adm.
Věc: Marie B. a Marie Ř. v T. proti moravskému zemskému výboru v Brně stran dávky z přírůstku hodnoty.
Výrok: Stížnost Marie Ř. zamítá se dílem jako bezdůvodná, dílem jako nepřípustná. Ke stížnosti Marie B. zrušuje se naříkané rozhodnutí pro ne zákonnost.
Důvody: Platebním rozkazem mor. zemského výběrčího úřadu v Brně ze dne 22. dubna 1922 předepsána byla Marii B. z převodu měšťanského a pravovarečného domu č. p. — v T. dávka z přírostu hodnoty 15196 Kč 02 h.
Na tento platební rozkaz podala Marie B. jako odstupitelka a Marie Ř. jako nastupitelka stížnost, jíž se domáhaly, aby bylo druhou instancí uznáno právem, 1. že připočítání dávky z přírostu hodnoty v tomto platebním rozkaze ve výši 14777 Kč 42 h k obecné hodnotě nemovitostí v době zcizení jest nepřípustné,
2. že postupní smlouvou ze dne 12. ledna 1921 provedené zcizení domu odstupitelům, pokud ve smyslu čl. 3 odstupní smlouvy jest bezúplatným právním jednáním mezi živými (darováním), dávce z přírostu hodnoty nepodléhá,
3. aby po případném doplnění řízení ve směrech shora ad 1. a ad 2. naznačených, zejména soudním odhadem, platební rozkaz byl změněn, nebo zrušen a aby za základ nového vyměření dávky vzata byla nabývací hodnota 60000 Kč, jako zcizovací hodnota obnos 59950 Kč a z takového rozdílu dávka z přírostu hodnoty znova vyměřena, nebude-li pak rozdílu, aby převod zmíněných nemovitostí prohlášen byl za převod dávce nepodléhající.
Mor. zemský výbor zamítl svým rozhodnutím ze dne 2. října 1922 stížnost jako bezdůvodnou, protože 1. nastupitelka Marie Ř. není podle dávkového řádu k stížnosti legitimována, 2. připočítání dávky z přírostu hodnoty k obecné hodnotě nemovitostí v době zcizení jest řádem dávkovým odůvodněno, 3. převod, který jest předmětem vyměření dávky z přírostu hodnoty, nelze ve smyslu dávk. řádu pokládati za převod neúplatný a
4. strana nenalézala se v omylu udávajíc hodnotu nabývací penízem 40000 Kč. Stížnost k nss-u zcizitelkou, jakož i nabyvatelkou podaná vytýká rozhodnutí nezákonnost a vadnost řízení a uplatňuje tyto stížné body:
1. a) že Marii Ř. ve smyslu § 19 dávk. řádu přísluší legitimace k stížnosti nař. rozhodnutím odepřená;
b) že připočítávání dávky z přírostu hodnoty, v daném případě ve výši 14777 Kč 42 h k zjištěné obecné hodnotě (zcizovací) nemovitosti postoupené jest podle § 5 a násl. dávk. řádu nepřípustno;
c) že postupní smlouvou ze dne 12. ledna 1922 provedené zcizení domu č. j. — v T., pokud jest bezúplatným právním jednáním mezi živými (darováním), nepodléhá podle § 4 č. 1 dávk. řádu dávce z přírostu, nýbrž pouze podroben jest této dávce převod, pokud je za úplatu, za niž nutno počítati jediné to, co si postupitelka pro sebe vymínila, a nikoli také to, co se smlouvami ve prospěch třetích osob dostane jiným osobám;
d) že při uplatňovaném omylu i v řízení opravném musí úřad za účelem zjištění tohoto omylu provésti šetření navrhované st-lem ve smyslu § 19 dávk. řádu — a že tedy hlavně v uvedených ustanoveních dávk. řád nař. rozhodnutím byl porušen; 2. že nař. rozhodnutí, pokud jím byly zamítnuty návrhy na zjištění obecné hodnoty plnění postupitelkou pro ni samu vymíněného, pak na nové zjištění obecné nabývací hodnoty postoupeného domu pro omyl také i úřadu vyměřovacího při dosavadním zjištění této hodnoty ve výši 40000 Kč se sběhnuvší — zejména soudním odhadem, trpí vadností a neúplností řízení. —
Nss vyslovil již svým nálezem Boh. 1214 adm., na jehož odůvodnění se dle § 44 jedn. řádu pro ss poukazuje, právní názor, že podle § 13 vl. nař. ze dne 23. září 1920 č. 545 sb. není nabyvatel nemovitostí stranou v řízení o vyměření dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí ani v tom případě, když převzal placení dávky té na sebe, a že není proto také legitimován stěžovati si k nss-u.
Právem proto odepřel žal. úřad nabyvatelce, Marii Ř. legitimaci ke stížnosti na platební rozkaz a jeví se proto stížnost její, pokud směřuje proti tomuto výroku žal. úřadu, bezdůvodnou, pokud pak směřuje proti nař. rozhodnutí ve věci samé, nepřípustnou §§ 2 a 5 zák. o ss.
O stížnosti zcizitelkou vznesené uvažoval nss takto:
ad 1. c) Dle § 4 č. 1 cit. vl. nař. nepodléhají dávce z přírůstku hodnoty převody nemovitosti bez úplaty.
Zdali se převod děje bez úplaty, jest posouditi dle toho. jaké povahy jest právní jednání, na němž převod spočívá, podle předpisu práva občanského.
Dle § 864 o. z. o. jest smlouva uzavírána za úplatu, když obě strany navzájem sobě práva přenášejí a je přijímají, jinak řečeno, když se strany zavazují k vzájemnému plnění.
Také smlouvy tak zvané smíšené, kterými jedna strana spokojuje se s úplatou menší, nežádajíc plné náhrady za to, co druhé straně dává, nutno pokládati za úplatné ve smyslu § 864 o. z. o.
Postupní smlouva zahrnuje v sobě jednotné právní jednání, které nelze posuzovati dle jednotlivých závazků nabyvatele přejímaných nebo oprávnění jím nabývaných, nýbrž dle skutečné podstaty jeho jako celku.
Smlouvou tou postoupila zcizovatelka svou nemovitost v dojednané ceně 50000 Kč nabyvatelce, která se zavázala navzájem k určitému plnění jednak postupitelce samé, jednak na příkaz její osobám třetím.
Tím jsou dány znaky úplatného právního jednání po rozumu § 864 o. z. o. a jest nerozhodno, zdali vzájemné plnění, jehož se postupitelce dostává, jest plnou náhradou za převedenou nemovitost, nebo zda tato zamýšlela přenechati nemovitost nastupitelce z části bez úplatku.
Jest tudíž námitka shora uvedená neodůvodněna.
Jinak však jest stížnost st-lčinu uznati oprávněnou.
Ad 1. b) Úřad vyměřovací stanovil cenu zcizovací tak, že k obecné hodnotě nemovitostí v den zcizení soudním odhadem zjištěné a penízem 95000 Kč určené připočetl dávku z přírůstku hodnoty, jejíž placení se nastupitelce ukládá platebním rozkazem penízem 14777 K 42 h.
Postup ten, jejž žal. úřad rozhodnutím svým schválil, není však
správný. Kdyby zcizovatelka sama musila dávku platiti, bylo by výpočtu přírůstku hodnoty položiti za základ jen hodnotou zcizovací 95000 Kč. Nutno tedy, když nabyvatelka převzala dávku na sebe, nejprve na základě nabývací a zcizovací hodnoty vypočísti částku, kterou by zcizovatelka bez tohoto převzetí měla zaplatiti jako dávku z přírůstku hodnoty a jen o tuto částku může býti zvýšena zcizovací cena, na základě níž teprve jest vypočísti dávku z přírůstku hodnoty, kterou předepsati jest zcizovatelce.
Žal. úřad, potvrdiv platební rozkaz, vychází z právního názoru, že při zjištění zcizovací ceny má k obecné hodnotě v době zcizení dávka připočtena býti touž částkou, kterou připadá ze zvýšené zcizovací ceny. Názor ten však odporuje ustanovení § 5, odst. 2 dávk. řádu a jest proto nař. rozhodnutí po této stránce nezákonné (viz nález Boh. 1214 adm.).
ad 1. d) St-lka uvedla ve stížnosti do platebního rozkazu, že udala hodnotu nabývací penízem 40000 Kč pro omyl a úplnou neznalost poměrů, jak teprve po doručení platebního rozkazu zjistila, uvedla okolnosti, z nichž dovozuje, že obecná hodnota nemovitosti, o niž jde, k 1. lednu 1903 činila alespoň 60000 Kč a navrhla, aby okolnosti ty byly zjištěny a vyšetřená nabývací hodnota vzata byla za základ pro výpočet dávky.
Žal. úřad zaujal k vývodům těm. stanovisko, že omyl strany při udání hodnoty nabývací jest dle stavu věcí vyloučen a že rozhodno jest jen, že strana v řízení ukládacím s předpokládanou nabývací hodnotou vyslovila souhlas.
Stanovisko to nelze uznati správným.
Nss již opětně, zejména v nálezu Boh. 564 adm., vyslovil právní názor, že udala-li strana v odvolání z platebního rozkazu vyšší cenu nabývací, než jakou udala v přiznání k dávce, jest odvolací stolice povinna přihlížeti k tomuto novému udání.
Také dávk. řád daný vl. nař. ze dne 23. září 1920 č. 545 sb. nezakazuje uvedení nových skutečností a nových důkazů v řízení opravném.
Také tento dávk. řád jest ovládán zásadou materielní pravdy, dle níž jest povinností úřadu, když zamýšlí za základ vyměření dávky položiti obecnou hodnotu, aby hodnotu tu také skutečně vyšetřil. To plyne zejména z ustanovení § 7 dávk. řádu. Z ustanovení § 19, odst. 3 pak jde, že strana může ve stížnosti na platební rozkaz učiniti o cenách a nákladech udání v řízení ukládacím nepřivedená, o nichž pak jest konati šetření. Ježto zcizovatelka své původní udání o výši hodnoty nemovitostí k 1. lednu 1903 ve stížnosti na platební rozkaz odvolala a hodnota ta úředně vyšetřena nebyla, neměl zv žádného podkladu pro to, aby nabývací hodnotu 40000 Kč mohl pokládati za zjištěnou, a náleželo mu proto, aby obecnou hodnotu k 1. lednu 1903 za účasti strany vyšetřil přihlížeje k údajům strany ve stížnosti obsaženým a po případě, aby postupoval dle § 17 dávk. řádu.
Žal. úřad opomenul tak učiniti, vycházeje z předpokladu, že strana, udávajíc hodnotu nabývací, nebyla v omylu stran její výše.
Nehledě k tomu, že pro předpoklad ten není dostatečné opory ve spisech, zvláště když už před vydáním platebního rozkazu v podání ze dne 8. března 1922, jež učinil Václav Ř. v zastoupení zcizovatelky, bylo uvedeno, že dům, o nějž jde, měl 1. ledna 1903 cenu nejméně 75000 Kč a nikoliv jen 40000 Kč, jest rozhodným jedině fakt, že strana své původní udání odvolala v době, kdy řízení správní ještě nebylo skončeno, a jiným je nahradila tvrdíc, že jednala v omylu a uvádějíc pro to konkrétní důvody a navrhujíc důkazy.
Opačný názor žal. úřadu, dle něhož strana nemůže v řízení instančním svůj omyl stran výše ceny neb hodnoty napraviti, mohla-li omyl seznati a napraviti v řízení ukládacím před vyměřením dávky, nelze srovnati se zásadou materielní pravdy, kterou je ovládáno vl. nal. ze dne 23. září 1920, zejména i jeho předpis v § 19. Názor ten způsobil, že dosavadní řízení zůstalo neúplným, ježto nebylo konáno šetření o údajích st-lčiných stran výše obecné hodnoty k 1. lednu 1903 a nebyla hodnota ta po rozumu § 7 dávk. řádu náležitě vyšetřena.
Z důvodů těch slušelo nař. rozhodnutí zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Citace:

Nález č. 2070. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 722-726.