Č. 1822.

Státní občanství (Podkarpatská Rus): Žádost za přiznání československého stát. občanství podle § 9 úst. zákona č. 236/1920 jest v Podkarp. Rusi podána včas jen tehdy, došla-li do 31. prosince 1921 k županovi; nestačí, byla-li do toho dne podána u policejního ředitelství v Užhorodě.
(Nález ze dne 9. ledna 1923 č. 161.)
Věc: Samuel F. v Užhorodě (adv. Dr. Eduard J. Baštýř z Prahy) proti ministerstvu vnitra v Praze o státní občanství.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Ministerstvo vnitra v Praze odmítlo nař. rozhodnutím žádost st-lovu za přiznání čsl. státního občanství podle § 9 úst. zákona z 9. dubna 1920 č. 236 sb., ježto žádost byla podána dne 30. prosince 1921 u policejního ředitelství v Užhorodě a prostřednictvím tohoto došla k županskému úřadu v Užhorodě — kde podle ustanovení čl. 1, odst. 1. a čl. 8 vlád. nař. ze dne 30. října 1920 č. 601 sb. měla býti podána — teprve dne 16. ledna 1922, tedy již po uplynutí propadné lhůty stanovené v odst. 1., čl. 1. cit. vlád. nařízení.
Stížnost podanou do tohoto, rozhodnutí neshledal nss důvodnou.
Není sporu o tom, že žádostí, která byla nař. rozhodnutím pro opoždění odmítnuta, domáhal se st-l přiznání čsl. státního občanství podle § 9 úst. zákona ze dne 9. dubna 1920 č. 236 sb. a že žádost ta, byvši podána st-lem 30. prosince 1921 u policejního ředitelství v Užhorodě, došla k županskému úřadu v Užhorodě teprve 16. ledna 1922. Sporná jest jen otázka, pokládal-li žal. úřad právem žádost za opožděnou proto, že nebyla podána do 31. prosince 1921 u županského úřadu.
Podle čl. 1, odst. 1 a čl. 8 vlád. nařízení ze dne 30. října 1920 č. 601 sb., vydaného k provedení ústavního zákona ze dne 9. dubna 1920 č. 236 sb., sluší žádosti za přiznání čsl. státního občanství ve smyslu § 9 cit. zákona podati v propadné lhůtě do 31. prosince 1921 a to na Slovensku a v Podkarpatské Rusi u župana, v jehož obvodě jest nynější domovská obec žadatelova. Z toho jde nepochybně na jevo, že žádosti ty jsou, pokud jde o Slovensko a Podkarpatskou Rus, pouze tehdy podány v čas, byly-li podány nejpozději do 31. prosince 1921 u župana, že však sluší žádosti, jež došly k županovi teprve po tomto dnu, pokládati za opožděné. Opačný názor, který hájí stížnost, totiž že není třeba, aby byla žádost v propadné lhůtě podána právě u župana, nýbrž že stačí, byla-li do 31. prosince 1921 vůbec podána, příčí se tedy jasnému znění uvedených ustanovení. Je-li tedy, jak uvedeno, nesporno, že st-l svou žádost do 31. prosince 1921 u župana nepodal a že žádost ta došla k županovi teprve 16. ledna 1922, byl žal. úřad v právu, když odmítl o ní jednati jako opožděné. St-l omlouvá svůj postup, že totiž žádost podal dne 30. prosince 1921 u policejního ředitelství, tím, že také místní časopisy informovaly obecenstvo v ten smysl, že žádosti tohoto druhu sluší podávati u policejního ředitelství a dále tím, že byl mu k jeho dotazu, kde žádost má podati, dán úředníky policejního ředitelství pokyn, aby ji podal u policejního ředitelství. Po té stránce sluší však poukázati k tomu, že tyto okolnosti jsou zcela nerozhodné pro posouzení otázky, odmítl-li žal. úřad právem jako opožděnou žádost, která nebyla podána v propadné lhůtě právě u úřadu označeného positivní řádně vyhlášenou právní normou za výlučné místo podací pro žádosti tohoto druhu.
Namítá-li st-l, že žal. úřad odmítnutím žádosti porušil všeobecný předpis, podle něhož musí býti podány všechny žádosti u administrativního úřadu 1. stolice, i když jest povolán k rozhodnutí o nich župan nebo ministerstvo, slušelo uvážiti, že takovéhoto všeobecného ustanovení vůbec není, zejména neobsahuje takovéhoto všeobecného, ustanovení o místu, kde sluší podati žádosti, o nichž mají rozhodovati vyšší stolice, § 5 zák. čl. 20 z r. 1901 upravující otázku, kde dlužno podávati opravné prostředky. Ostatek však i kdyby bylo takovéto, všeobecné ustanovení, nebylo by ho lze použíti v tomto případě, poněvadž otázka, kde sluší podati žádosti o přiznání čsl. státního občanství ve smyslu § 9 úst. zákona, jest upravena specielním ustanovením nař. č. 601 z r. 1920.
Důvodná není ani námitka, že županský úřad sám vyhláškami, jež však st-l ani blíže neoznačuje, upozorňoval obecenstvo, aby nepodávalo svých žádostí nikdy přímo u županátu, nýbrž vždy jen u vrchnosti 1. stolice. I kdyby byl skutečně úřad vydal takovéto vyhlášky a kdyby se vyhlášky ty vztahovaly výslovně i k žádostem o přiznání čsl. státního občanství ve smyslu § 9 úst. zák., nemohl by nss shledati, že žal. úřad postupoval v tomto případě nezákonně, když k vyhláškám županského úřadu nehleděl a posoudil otázku včasného podání žádosti výhradně podle ustanovení uvedeného nařízení.
Konečně jest i námitka st-lova, že policejní ředitelství v Užhorodě, zřízené teprve 27. prosince 1921, převzalo velkou administrativní část županského úřadu a že tedy musí býti co do kompetence a podstaty pozažováno za totožné se županským úřadem, jest bezpodstatna, když st-l netvrdí ani tvrditi nemůže všeobecnou normu, jež by byla změnila specielní ustanovení nař. č. 601 sb. z r. 1920 v ten smysl, že je v Užhorodě policejní ředitelství podacím místem pro žádosti uvedeného druhu.
Poněvadž jest tedy stížnost ve všech směrech neodůvodněna, slušelo ji zamítnouti.

Citace:

Nález č. 1822. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, číslo/sešit 1, s. 193-195.